Článek
Blíží se projednávání novely „občanského zákoníku“, označované jako „manželství pro všechny“. Předesílám, že jsem heterosexuálka, šťastně vdaná už 22 let. Když se moje dcera před několika lety seznámila s gayem, který se stal jejím nejlepším kamarádem, začala se zajímat o problematiku LGBT, podporovat Pride atd., tvrdila jsem jí, že homosexuálové a lesbičky mají veškerá práva, která potřebují, že jsme tolerantní (vždyť jsme byli jedna z prvních zemí tzv. východního bloku, kde přestala být homosexualita trestná už v 60. letech). Oponovala, že tomu tak není, že homofobie je tu silně zakořeněná. No, po několika letech, kdy jsem sama začala sledovat, jak to s tou českou tolerancí vlastně je, přiznávám, že měla pravdu.
Většina lidí mimo LGBT komunitu – pokud mohu soudit z nejrůznějších internetových diskusí – píše něco v tom smyslu, že proti gayům a lesbičkám nic nemají, ale pouze tehdy, „pokud si to schovají za zavřené dveře“. Aha. Článek o hetero dvojici, která na veřejnosti dokonce souloží, provází vždy spousta pobavených, přejících komentářů. Běda ovšem, kdyby se chtěli na veřejnosti jen POLÍBIT dva gayové – to se většině diskutujících dělá mdlo (zatímco ocucávající a osahávající se dvojice hetero je zcela cajk). Logika mi uniká. Pobuřuje dokonce už pouhé držení se za ruce.
Těžko potom očekávat, že tato „veřejnost“ bude mít pochopení pro požadavky LGBT, kteří nechtějí nic jiného, než mít stejná práva, jako majorita. Abychom si rozuměli, mluvím tu o gayích a lesbičkách, ne o individuích typu „to Alžbětko“, ta patří podle mě opravdu do péče psychiatrů. V každém případě se každá diskuse na toto téma začne hemžit odvoláváním se na „posvátný svazek muže a ženy“. Hm. A kolik z těch diskutujících, prosím pěkně, tento posvátný svazek dodržuje? Beru starší generaci 70+, tam je jejich názor dán věkem a předsudky, jiní nebudou, ale co vy mladší? Když poznáte ženu/muže, se kterými chcete být, vezmete si je? Jste jim stoprocentně věrní? Máte děti? Pokud odpovídáte ano, fajn, ale pokud to takto nemáte (a troufám si říci, že to platí pro většinu diskutérů), je to pokrytecké – argumentujete něčím, co sami nedodržujete. Někteří své příspěvky vylepšují ještě zmínkami o Bibli a křesťanských tradicích – v zemi, kde je věřících cca 30% obyvatelstva! Vtipné jsou také zmínky o „morálce“ – ti samí diskutéři se totiž jinde rozněžňují nad příběhem prostitutky, k níž matky přivádějí syny, aby je zasvětila do tajů sexu, popř. nadšeně popisují, jak může vztah „okořenit“ návštěva swingers klubů.
Čím konkrétně by přijetí novely ublížilo vám osobně? Ničím – vašich práv se totiž vůbec nedotkne. A pokud vám jde o děti adoptované nebo vychovávané homosexuálními páry, já budu ráda, že tyto páry děti vychovávají. Bude mi to mnohem sympatičtější, než se v diskusích hádat se sobeckými osobami, které se netají tím, že děti nechtějí vůbec, protože by omezovaly jejich svobodu. O psychiku těchto dětí nemějte starost – ordinace psychiatrů a psychologů jsou i dnes doslova narvány dětmi, které vychovávají ty skvělé heterosexuální páry nebo samoživitelky. Těžko tedy předpokládat, že by situace mohla být ještě horší. Ano, děti jsou ovlivňovány prostředím, ve kterém vyrůstají. Může jít o prostředí, naplněné láskou, věrností, vzájemnou úctou, oporou v těžkých chvílích, nebo o prostředí, kde se každý měsíc střídá jiný strejda, kde na něj rodiče (nebo matka samoživitelka) nemají čas, kde hraje silnou roli alkohol. Asi se shodneme, že žádoucí je to první, které je stejně dobře schopen zabezpečit pár muž – žena, ale taky muž – muž nebo žena – žena.
A konečně pokud jde o samotný pojem „manželství“: Už Shakespeare ústy své Julie řekl, že „Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“ Lze tedy říci, že pokud by gayové a lesby dostali stejná práva, jako heterosexuální páry, jen bez onoho názvu „manželství“, měli by být spokojeni. Jistě, bude to sice lepší než současný stav, ale citát se dá interpretovat i obráceně – když už ta práva budou stejná, proč by to mělo být označováno jinak? Nebylo by to opět pokrytecké?
Doufám, že tohle všechno budou mít poslanci na mysli, až se budou rozhodovat, a že přiznají stejná práva všem – tak, jak by to mělo být už na základě Listiny základních práv a svobod. Pro ně to bude malý krok, který život majority nijak neovlivní, ale pro statisíce těch, kteří žijí mezi námi a jsou diskriminováni jen kvůli tomu, že se narodili s něčím, co nemohou změnit, to bude velký krok směrem k civilizovanému světu.
