Dvě hodiny Putinovy demagogie trhají rekordy ve sledovanosti

„Carlson poskytl mikrofon lháři, vrahovi a mezinárodnímu teroristovi. Prostě mu poskytl prostor představit svou verzi, protože vycházel ze zásady, že je přece pouhým novinářem, a pokud má ve studiu Hitlera a Annu Frankovou, tak musí dát hlas oběma.“ Těmito slovy okomentoval nejnovější rozhovor Tuckera Carlsona s Vladimirem Putinem maršálek polského Sejmu Szymon Hołownia. V každém případě se však tento rozhovor stal okamžitou senzací, kterou během prvního dne jen na síti X shlédlo přes 150 milionů lidí. A že se bylo na co dívat.

Zatímco ruského prezidenta není potřeba představovat, role druhého účinkujícího byla v této inscenaci neméně důležitá. Leckterý respektovaný novinář by jistě nabídku na rozhovor s Vladimirem Putinem neodmítnul, jen málokdo by ale dobrovolně přijal roli tzv. užitečného idiota, který by se neodvážil ruskému diktátorovi v ničem oponovat a místo vyváženého rozhovoru o aktuálních tématech by s ním natočil dvouhodinovou selanku o slavné historii největší země světa.

„Pokud se o tu kuličku prali tihle pánové, tak to nebude žádná jen tak kulička.“ Tak nějak si v pohádce Císařův pekař Jan Werich coby pekař Matěj Kotrba uvědomil, že kulička, kterou se komoří Lang snažil sebrat psovi, nebude obyčejná kulička, ale šém nutný pro oživení Golema. Podobně jako Matěj Kotrba uvažovala hrstka zasvěcených, kterým neuniklo, že se novinář Tucker Carlson začátkem února vypravil do Ruska. Že to nebude jen tak, bylo všem jasné, pravý důvod nicméně až do poslední chvíle nikdo neznal.

Tucker Carlson je přitom vším, jen ne nezávislým novinářem. Je dlouhodobě označován za Trumpovu loutku a proruského propagandistu, mj. proto, že již během první volební kampaně bývalého amerického prezidenta neúnavně odmítal jakákoli podezření z ruského vlivu na americké volby. Od začátku války na Ukrajině pak Carlson kritizoval USA i celý Západ za to, že podporují Ukrajinu, to vše v naprostém souladu s ruským narativem.

Jak od Trumpa, tak od Putina se pak dočkal i zasloužené odměny. Zatímco bývalý americký prezident během své kampaně doslova řekl, že by si právě Carlsona dokázal představit jako viceprezidenta, Vladimir Putin se „mistrovi jednoduchých otázek“ odměnil tím, že mu jako prvnímu západnímu novináři od začátku války na Ukrajině poskytnul tak ohromný prostor pro osobní rozhovor. Jak se ale v daném interview ukázalo, prostor Putin Carlsonovým prostřednictvím poskytnul především sobě a svým dezinformacím.

Jako student anglického jazyka a literatury jsem kdysi na vysoké škole musel splnit i určitý počet tzv. C kreditů. Šlo o předměty z jiných oborů či fakult, které nijak nesouvisely s mým oborem, ale všichni studenti je během studia museli absolvovat. Pamatuji si, že jeden z takových předmětů, který jsem si zapsal na sousední Fakultě sociálních studií, se jmenoval „Česká politika pro nepolitology“. Právě na název tohoto kurzu jsem si vzpomněl, při sledování rozhovoru s Vladimirem Putinem. Tento rozhovor by se totiž mohl klidně jmenovat „Světová historie pro nehistoriky“.

Na úvodní otázku týkající se motivů ruského vpádu na Ukrajinu Putin požádal o „30 sekund či 1 minutu“, aby krátce vysvětlil historický kontext. Když však toto historické exposé začal rokem 862, bystřejším posluchačům začalo být jasné, proč má tento rozhovor 2 hodiny. Putinův monolog o dějinách ruského, ukrajinského a polského národa trval přibližně půl hodiny. Carlson evidentně nevěděl nic o událostech a historických souvislostech, o kterých Putin mluvil, takže mu ani nemohl oponovat. Naopak ruského prezidenta pochválil za jeho „encyklopedické znalosti“. Co na tom, že Putin často zkreslil či naprosto překroutil historická fakta.

Zatímco chyby, kterých se Putin dopustil v událostech spadajících do hluboké historie (např. když se spletl o 100, respektive o 300 let, při datování Polsko-litevské unie), pro nás dnes možná nejsou tak důležité, údiv i pobouření vyvolala jeho interpretace některých historických událostí 20. století. A došlo i na Československo, konkrétně když řekl, že předválečné Polsko kolaborovalo s nacistickým Německem a přestože neustoupilo Hitlerovým požadavkům, i tak se podílelo na rozbití Československa. Zatímco druhá část tohoto tvrzení je zčásti pravda, první ne. Polsko zabráním Těšínska skutečně zabralo i část tehdejšího Československa, žádné spojenectví s Německem však neuzavřelo.

V této souvislosti pak Putin dokonce prohlásil, že druhou světovou válku začalo Polsko tím, že neustoupilo Hitlerovi, kterému tak nezbylo nic jiného, než Polsko napadnout. Na německo-sovětský pakt o neútočení, kterým si Hitler a Stalin plánovali rozdělit Polsko, zřejmě zapomněl. Podobně se ostatně vyjádřil i o současné válce na Ukrajině, kterou podle něj začala druhá strana v roce 2014 a Rusko se svojí „speciální operací“ nyní jen brání. Putin rovněž řekl, že Rusko nemá žádný zájem napadnout Polsko, Lotyšsko či jiné země, přičemž stejně mluvil v roce 2008 o Krymu poté, co napadl Gruzii.

Přestože rozhovor s Vladimirem Putinem byl zveřejněn teprve 9. února, už za první den dokázal vyvolat obrovskou vlnu reakcí. Celé interview je skvělým příkladem toho, jak lze mistrně pracovat s dezinformacemi a jak důležité je kritické myšlení. Prezident Putin měl evidentně vše velmi dobře připravené a svými relativizacemi a ohýbáním pravdy tentokrát cílil kromě domácího publika i na to zahraniční. Tucker Carlson se mezitím dostal pod palbu kritiky, a to nejen z řad svých kolegů novinářů. Jeho rozhovor však zaznamenal taková čísla sledovanosti, za která by se nemusel stydět ani Vladimír Železný v legendárním pořadu Volejte řediteli, z čehož lze usuzovat, že americký novinář moc dobře ví, že i špatná reklama je pořád reklama.