24. 12. 1952. Den, kdy se z Ježíška stal Děda Mráz

Náš druhý poúnorový prezident Antonín Zápotocký (1884-1957) byl člověkem mnoha talentů, protikladů i zločinů. Z celospolečenského hlediska měla asi největší dopad jeho měnová reforma, ke které došlo 1. června 1953 a která nesmírně znehodnotila úspory obyvatel tehdejšího Československa. Ještě více než „loupeží století“ se však druhý dělnický prezident zapsal do vzpomínek občanů jiným bezprecedentním činem. Na Štědrý den roku 1952 se tehdejší ministerský předseda a pozdější prezident rozhodl jednou provždy skoncovat s jedním ze symbolů našich Vánoc.

Po únorovém převratu v roce 1948 se čeští komunisté po sovětském vzoru začali vypořádávat se všemi domnělými i skutečnými nepřáteli nových pořádků. Jedním z těchto nepřátel byla pochopitelně i církev, která pro komunisty představovala jak protipól ideový, tak i reálné nebezpečí, protože sdružovala početnou a často i poměrně vlivnou skupinu obyvatelstva. Perzekuce církevních hodnostářů i církve jako takové začaly ihned po únoru 1948. Kromě lidí i samotné instituce však bylo potřeba vypořádat se i s některými hluboce zakořeněnými symboly. A právě tohoto nelehkého úkolu se symbolicky na Štědrý den roku 1952 ujal Antonín Zápotocký.

Stylově a přesně podle zásad marxistické dialektiky nic netušícím občanům tehdejšího Československa v rozhlasovém projevu oznámil:

Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny. Září sice dále vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem vánočních svátků. Jesličky s malým Ježíškem musely být dříve o Vánocích v každé domácnosti, i když jsme je museli vystříhané z papíru zapíchat jen do mechu za okny.

Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli, a jejich děti se tam rodily.

I soudruh Zápotocký si však dobře uvědomoval, že Ježíška nestačí pouze vymýtit, ale že bude potřeba ho něčím nebo někým nahradit. Inspirovat se tedy nechal slovanskou mytologií, které navíc vtisknul moderní hábit tím, že původní betlémskou hvězdu nahradil hvězdou rudou. Inu, hvězda jako hvězda:

Doby se ale změnily. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti.

Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy - nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky. Čím více je těchto zářivých hvězdiček, tím radostnější budou naše svátky, které se stávají svátkem radostné oslavy splnění úkolů celoroční naší práce. Čím důsledněji je tato práce vykonána a úkoly splněny, s tím větší nadílkou je příjezd dědy Mráze provázen.

Záver jeho vánočního projevu už se pak nesl čistě v ideologické rovině. Ježíšek a Děda Mráz Zápotockému posloužili spíš jako oslí můstek pro patetický apel, kterým přešel z minulosti do přítomnosti a světlé budoucnosti:

Do Vánoc splníme závazky Stalinovi. Proto dnes k radostnému vánočnímu svátku slibme našemu osvoboditeli, příteli a učiteli soudruhu Stalinovi, slibme našemu prezidentu soudruhu Gottwaldovi všichni my, velcí i malí, že se budeme starat každý ze všech svých sil, abychom své pracovní schopnosti ve školách, závodech i kancelářích a na každém pracovním místě rozvíjeli tak, aby úkoly vytýčené pro po slední rok Gottwaldovy pětiletky byly do příštích Vánoc na všech pracovištích splněny. Aby nad všemi závody, šachtami, státními statky, JZD, ve městech i na vesnicích se rozzářily jasné rudé hvězdy splněných závazků, aby naše krásná vlast rozkvetla novými květy splněných úkolů a plánů.

Tím zkřížíme také zločinné plány a úmysly těch, kteří místo tvůrčí práce chtějí připravovat novou světovou válku, aby mohli znovu zotročit naše národy a vykořisťovat lidskou práci. Slibme si, že ubráníme mír a zachováme tak na celé zemi pokoj a klid všem lidem dobré vůle!"

Zápotocký jako autor románů Rudá záře nad Kladnem či Vstanou noví bojovníci dělal co mohl, ale nutno dodat, že vymýtit Ježíška jako symbol českých Vánoc se mu nepodařilo. A platí to i dnes po více než 70 letech od jeho památného projevu. Je to však jen pár dní, co jsem v oddělení hraček jednoho supermarketu nechtěně vyslechl rozhovor mezi maminkou a jejím asi 5letým synem, který tato maminka zakončila větou: „No uvidíme, co ti nakonec Santa přinese.“

Přiznám se, že v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal a sám sebe jsem se začal ptát, jestli Ježíšek, který se v 50. letech ubránil nebezpečí, které přicházelo z východu, nebude v budoucnu muset čelit podobné hrozbě, tentokrát ovšem ze západu.