Okamura po 8 letech u Moravce. A moderátor opět nepřesvědčil

8. březen, Mezinárodní den žen, měl pro Českou televizi letos zvláštní význam. Bohužel ne kvůli ženám, ale kvůli mužům. V tradiční nedělní debatě si totiž po dlouhých 8 letech opět pohlédli do tváře Václav Moravec s Tomiem Okamurou. O animozitách mezi moderátorem, který je v poslední době terčem sílící kritiky, a současným předsedou Poslanecké sněmovny, toho bylo napsáno hodně a Česká televize si od nedělních Otázek právem slibovala velkou sledovanost. Okamura ani Moravec však svými výkony příliš nepřesvědčili.

Geneze celého sporu týkajícího se dlouhodobé neúčasti předsedy jedné z parlamentních stran v nejsledovanějším debatním pořadu České televize sahá do roku 2017. Právě tehdy se Tomio Okamura objevil v Otázkách naposledy coby host předvolební debaty. Poté si stěžoval, že Václav Moravec nebyl v debatě objektivní a v následujícím roce další pozvání do pořadu odmítnul. Od té doby však už žádné další pozvání nedostal, na což si politik stěžoval u Rady ČT a jako viníka celé situace označil právě Moravce: „Pokud nepozve předsedu parlamentní strany, tak za to by měl být okamžitý vyhazov přece,“ prohlásil v lednu minulého roku.

Česká televize pak kvůli tomu, že Okamuru do pořadu dlouhodobě odmítala pozvat, začala čelit stále větší kritice. A nutno dodat, že zcela oprávněné. Přeci jen se z povahy věci jedná o televizi veřejnoprávní, která by měla usilovat o maximální férovost a objektivitu. Nedat 8 let prostor předsedovi jedné z parlamentních stran je tak jen těžko obhajitelné. Samotná Česká televize si přitom vůbec nepomohla ani zdůvodněním této situace. Bývalá dramaturgyně pořadu Hana Andělová na kritiku ohledně nevyváženosti reagovala argumentem, že vyváženost veřejnoprávní služby není „matematika jednoho pořadu“.

Sám Moravec pak k opakovanému nepozvání Tomia Okamury řekl, že se nechtěl podvolit jeho tlaku a jednal v zájmu redakční nezávislosti. Oba tyto argumenty mohly asi jen těžko obstát a nakonec také neobstály. Nápravu tak sjednala teprve nová dramaturgyně pořadu Martina Riebauerová, která dle slov samotného moderátora Moravcovi víceméně nařídila Okamuru pozvat. O zápletku tedy bylo postaráno a nejen já jsem s napětím čekal na nedělní poledne.

Tomio Okamura se rád chlubí, kolik sledujících má na všech možných sociálních sítích a jen málokdo pochyboval o tom, že svůj návrat do OVM využije na maximum. Nejen já jsem byl však mnohem více zvědav na výkon Václava Moravce, pro kterého to byla šance, jak umlčet své kritiky, poukazující na nevyváženost pořadu a zaujatost moderátora. Moravec však svou šanci nevyužil. Krom Okamury se v neděli 8.3. v OVM jako hosté objevili 3 jeho předchůdci ve funkci předsedy Poslanecké sněmovny, jmenovitě Miroslava Němcová (ODS), Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a Radek Vondráček (ANO).

Jedním z hlavních problémů byla samotná volba témat, která přišla na přetřes. Nejen já jsem žasnul nad tím, že si Václav Moravec do debaty pozval jednoho současného a 3 bývalé vysoké ústavní činitele, aby s nimi většinu času diskutoval o tématech druhořadých, nikterak zásadních a pro většinu veřejnosti naprosto nedůležitých. Po zbytečně obsáhlém úvodu se jako první „zásadní“ téma řešilo nezvolení Víta Rakušana do funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny, přičemž Tomio Okamura, který byl hlavním tahákem nedělních Otázek, dostal poprvé slovo po dlouhých 15 minutách od začátku pořadu.

Vodou na mlýn kritiků Václava Moravce pak byla i dvě následující témata, o kterých se dohromady hovořilo téměř půl hodiny. Obě se totiž (opět poněkud nevyváženě) týkala SPD, potažmo Tomia Okamury. Prvním byla „aféra“ ohledně ekonomky Markéty Šichtařové (jako členka Svobodných kandidovala na společné kandidátce SPD). Ta prohlásila, že práci poslankyně považuje za jednu z nejméně efektivních, jakou kdy v životě dělala, protože prý nevede k reálným výsledkům. Zároveň neskrývá, že v budově Poslanecké sněmovny natáčí videa z oblasti investování pro vlastní komerční účely.

Hned poté Moravec otevřel další téma, opět namířené proti Okamurovi, a to sice jeho projev z roku 2022, ve kterém politik kritizoval tehdejší předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou za to, že ve své funkci využívala drahé BMW, zatímco on jezdil „ve škodovce“. Moravec mu následně vmetl do tváře, že dnes sám používá BMW jako Pekarová a přijel jím ten den i na natáčení Otázek. Jako důkaz pak neváhal ukázat video z Okamurova příjezdu na natáčení.

Troufnu si říct, že i naprosto nestranný divák se mnou bude souhlasit, že zmíněná 2 témata, o kterých se debatovalo půl hodiny, jsou ve světle současných událostí u nás i ve světě naprosto nedůležitá, až triviální. Moc rád bych se zastal Václava Moravce, ale zatímco většina z nás očekávala, že to bude spíše Tomio Okamura, kdo využije prostor v pořadu ke srovnání účtů s moderátorem, tak výběrem témat i stylem vedení debaty to nejen na mě působilo spíše obráceně. Okamura naopak (zejména v první části pořadu) působil nezvykle klidně, na svoje poměry až defenzivně, a na Moravce za celou dobu nevyslal ani jeden osobní útok.

Zato Václav Moravec zejména v závěru pořadu, kdy se řešilo Okamurovo trestní stíhání, vůči předsedovi SPD postupně přitvrzoval, v čemž mu sekundovala jak Miroslava Němcová, tak Markéta Pekarová Adamová a z celé debaty navíc naprosto bezprecedentně vynechal Radka Vondráčka, který navíc jako jediný právník ve studiu k tématu trestního stíhání určitě chtěl také něco říci. Moravec ho ale naprosto neuvěřitelně ignoroval a když se Vondráček ohradil s tím, že vůbec nedostal možnost se k tématu vyjádřit, Moravec mu sdělil, že Vondráček dostal dost prostoru v jednom z přechozích témat.

Dlouho očekávaný návrat Tomia Okamury do pořadu Otázky Václava Moravce působil velmi rozporuplným dojmem. A nutno dodat, že především ze strany moderátora. Ten měl jedinečnou možnost alespoň trochu umlčet své kritiky, poukazující na jeho zaujatost a nevyváženost. Tuto možnost ale bohužel nevyužil. Možná proto, že nechtěl ztratit tvář. V samotném závěru totiž nic netušícím divákům oznámil, že v České televizi končí. Jako jeden z důvodů uvedl, že nechce zklamávat důvěru diváků „posunem k pseudovyváženosti, chcete-li, ke slepé vyváženosti“. Inu, Si finis bonus est, totum bonum erit.