Glioblastom: Děsivá diagnóza, se kterou si medicína stále neví rady

Bratr prezidenta Kennedyho Ted, kandidát na amerického prezidenta John McCain, syn bývalého amerického prezidenta Beau Biden, zpěvák skupiny The Wanted Tom Parker, Denisa Cziglová, známá svým účinkováním v soutěži MasterChef, nebo aktuálně moderátorka Vlaďka Něrgešová. Nejen tyto veřejně známé osobnosti postihla jedna z nejhorších diagnóz - mozkový nádor zvaný glioblastom.

V České republice je incidence tohoto nádoru zhruba 3 - 4 nové případy na 100.000 obyvatel. Každý den jím tedy onemocní v průměru jeden člověk. To se sice na první pohled nemusí jevit jako příliš vysoké číslo, záleží však, z jakého pohledu se na něj podíváme. Z více než 150 různých typů mozkových nádorů, které současná medicína rozlišuje, tvoří glioblastomy zhruba 15% a jsou tedy vůbec nejčastějším mozkovým nádorem. Celosvětově jsou pak nádory centrálního nervového systému 10. nejčastější příčinou smrti, přičemž 90% těchto nádorů tvoří právě nádory mozku.

Medián přežití se u glioblastomu pohybuje mezi 12 - 15 měsíci od diagnózy, přičemž pouze 5 - 7 % pacientů přežije více než 5 let. Neléčení pacienti naopak většinou umírají do 6 měsíců. Nejhorší na těchto číslech je potom fakt, že za posledních 50 let v nich nedošlo prakticky k žádnému posunu k lepšímu. Profesor Vladimír Beneš, který je naším předním neurochirurgem, často cituje statistiku, podle které se od druhé světové války doba přežití pacientů s glioblastomem za každé desetiletí zvýšila v průměru o pouhý jeden měsíc.

Nejčastější symptomy glioblastomu jsou víceméně totožné s příznaky všech ostatních mozkových nádorů. Patří mezi ně nevolnost, záchvaty, poruchy paměti, bolesti hlavy, náhlé změny v chování či ochrnutí různých částí těla. Nutno ovšem dodat, že velmi podobné či totožné příznaky má spousta dalších chorob, takže samotný výskyt kteréhokoli z uvedených symptomů samozřejmě nemusí nutně znamenat (a často také neznamená) nádor na mozku. U dětí se glioblastom prakticky nevyskytuje, jinak ale postihuje lidi všech věkových skupin, přestože zhruba 80 % pacientů je starších 50 let.

Zatímco u rakoviny plic či slinivky, které mají rovněž vysokou míru smrtnosti, lze v mnoha případech onemocnění předejít (zejména zdravým životním stylem), jedním z atributů glioblastomu je bohužel fakt, že neznáme jeho příčinu. A protože není známá příčina, neexistuje ani žádná prevence. Jako rizikové faktory se sice občas uvádí některé poměrně vzácné genetické choroby (neurofibromatóza, Syndrom Li-Fraumeni…), drtivá většina léčených pacientů však žádnou z nich netrpěla. Pravá příčina glioblastomu, stejně jako všech ostatních mozkových nádorů, tedy zůstává nejasná.

I přesto, že prognóza pacientů je od samého začátku velmi nepříznivá, se současný léčebný postup skládá z chirurgického zákroku (pokud je možný), jehož cílem je maximální možná resekce. Poté následuje radioterapie a chemoterapie. Většina nádorů je operabilních a neurochirurgovi se nezřídka podaří odstranit nádor tak, že po něm na následné magnetické rezonanci není ani památky. Jedním z mnoha úskalí glioblastomu je ovšem to, že buňky tohoto nádoru mají nesmírnou schopnost infiltrace a téměř vždy zakládají nová mikroskopická ložiska, ze kterých nádor dříve či později znovu vyroste.

Na magnetické rezonanci je vidět jádro nádoru a oblast, kde je nádor nejhustší. Nevidíme však mikroskopický rozsev podél nervových vláken a cév, ani nádorové buňky, které tou dobou již pronikly daleko do okolí mozkové tkáně. Téměř vždy se tedy stane, že se nádor objeví znovu. V takové situaci pak musí lékaři zvážit, zda je možná další operace či další ozařování. Nádor se navíc většinou vrací ještě v agresivnější formě, takže při opětovné recidivě je zpravidla možná už jen paliativní péče.

Jednou z léčebných metod, která je v poslední době hodně medializována, je přístroj TTF (Tumor Treating Fields) Optune. Jedná se o terapii, která pomocí střídavých elektrických polí zpomaluje růst nádoru. Jedná se o doplňkovou metodu k standardní léčbě. Z klinických studií vyplývá, že Optune prodlužuje medián celkového přežití zhruba o 5 měsíců a o 2 až 3 měsíce dokáže zpomalit progresi samotné nemoci. Rovněž se ukázalo, že procento pacientů, kteří se dožili alespoň 2 let, se u těch, kteří zároveň používali TTF Optune, zvýšilo z 30 na 43 %, v případě 5letého přežití pak z 5 % na 13 %.

Čeští pacienti si až do října minulého roku museli terapii pomocí TTF Optune hradit sami, většinou pomocí veřejných sbírek, protože tato léčba je nesmírně nákladná (stojí zhruba 600.000 Kč měsíčně). Od 1. října 2025 začala VZP nově pacientům tuto léčbu hradit. Podmínkou je však splnění přísných kritérií. Léčba je hrazena pouze pacientům s nově diagnostikovaným supratentoriálním glioblastomem, kteří absolvovali standardní léčbu (operaci, ozařování, chemoterapii) a zároveň u nich ještě nedošlo k progresi či recidivě nádoru. Právě posledně jmenovanou podmínku bohužel někteří stávající pacienti nesplňují.

Jan Werich jednou řekl, že nad lidskou blbostí se nedá zvítězit, ale nikdy se proti ní nesmí přestat bojovat. Druhá část tohoto citátu platí určitě i pro glioblastom, který ovšem určitě porazitelný je a je pouze otázkou času, kdy nad ním věda zvítězí. Nezbývá, než doufat, že se tak stane co nejdříve.