9 metrů v dálce, 98 metrů v oštěpu aneb nepřekonatelné atletické rekordy

Dnešní špičkoví atleti mají k dispozici mnohem lepší zázemí, vybavení a díky vědeckým poznatkům dokáží mnohem lépe pracovat se svým tréninkovým plánem i stravováním. Přesto je v Královně sportu, jak se atletice přezdívá, několik světových rekordů, které platí již přes 30 let a vše zatím nasvědčuje tomu, že minimálně nějaký ten pátek ještě platit budou. Nic na tom pravděpodobně nezmění ani blížící se Olympijské hry v Paříži.

Světový rekord na stovce i dvoustovce drží Usain Bolt časy 9,58, respektive 19,19 sekund. Tyto rekordy, jakkoli impozantní, jsou však zatím staré „pouhých“ 15 let, a i když není příliš pravděpodobné, že by je někdo v dohledné době překonal, tak 15 let přeci jen ještě není dost dlouhá doba na to, abychom je mohli označit za nepřekonatelné. Jiná situace je na stejných distancích v ženské kategorii. Američanka Florence Griffith-Joynerová zaběhla v roce 1988 na americké kvalifikaci stovku za 10,49. Na dvoustovce pak ve stejném roce vyhrála OH v Soulu časem 21,34 sekund. Oba tyto rekordy stále platí a letos oslaví 36 let.

Nutno ovšem dodat, že zejména její fenomenální čas na stovce je dodnes pokládán za velmi kontroverzní. Jednou z podmínek pro to, aby mohl být jakýkoli čas uznán jako světový rekord, je, že podpora větru v zádech nesmí překročit 2 metry za sekundu. U výkonu Joynerové bylo uvedeno, že rychlost větru byla 0,0 m/s, tedy naprosté bezvětří. Ve skutečnosti však ten den foukal velmi silný vítr a při všech bězích, které přecházely běhu Joynerové, stejně jako při závodu ve skoku do dálky, který probíhal ve stejnou dobu, byly naměřeny hodnoty vysoce nad 2 m/s. Podle novější studie, kterou si objednala IAAF, Jonyerové v době jejího závodu foukal do zad vítr o síle 5 - 7 m/s. Přesto její rekord dodnes platí.

Třetí světový rekord v této kategorii se týká nejdelšího sprintu, jak je někdy „čtvrtka“ nazývána. Marita Kochová z NDR zaběhla v roce 1985 na Světovém poháru v Austrálii 400 metrů za 47,60 sekundy, což je čas, se kterým by se úplně neztratila ani dnes na Mistrovství ČR mezi muži. Tento výjimečný čas, který příští rok oslaví 40 let, však poněkud kazí podezření z užívání nedovolených látek, které bylo v tehdejší NDR veřejným tajemstvím, přestože dnes již o něm máme poměrně jasné důkazy.

Při výčtu „vousatých“ světových rekordů v běžeckých disciplínách samozřejmě nesmíme zapomenout na ten vůbec nejstarší. Tím spíše, že jeho držitelkou je Jarmila Kratochvílová, která v roce 1983 zaběhla 800 metrů za 1:53:28. Pouze dvě atletky (Pamela Jelimová a Caster Semenyaová) se k němu od té doby dokázaly přiblížit na méně než sekundu. Minulý rok tento rekord oslavil 40. narozeniny a dodnes je nejdéle nepřekonaným světovým rekordem v individuální disciplíně.

Slavný kubánský výškař Javier Sotomayor se ve španělské Salamance roce 1993 přenesl přes laťku ve výšce 245 cm. Přestože i jeho největší soupeři (Švéd Sjöberg, Rus Paklin, Američané Conway a Austin) dokázali v průběhu své kariéry skočit 240, Sotomoayorův rekord nikdo z nich nepřekonal a nepodařilo se to zatím ani výškařům, kteří přišli po něm. Zdolat 240 cm se dnes daří jen výjimečně a nezdá se tedy, že by se v dohledné době objevil na scéně někdo, kdo by mohl ohrozit 245 cm.

Ve skoku do dálky trvalo 23 let, než Mike Powell překonal veleskok Boba Beamona. Beamon skočil v roce 1968 v Mexiku 890 cm a teprve v roce 1991 ho Powell trumfnul skokem dlouhým 895 cm. Powell se ve většině největších závodů přetahoval o vítězství s Carlem Lewisem, který měl osobní rekord 887 cm, takže se zdálo, že je jen otázkou času, kdy padne devítimetrová hranice. Navzdory očekávání se tak nestalo ani po více než 30 letech a výkon 895 cm je tak stále platným světovým rekordem.

Obdobná situace je pak i v ženské dálce. K 752 centimetrům Galiny Čisťakovové (SSSR) z roku 1988 se nejvíce dokázaly přiblížit pouze soupeřky z její generace, jmenovitě Jackie Joyner-Kerseeová (749 cm) a Němka Heike Drechslerová (748 cm). V posledních 20 letech však nikdo, takže je velmi pravděpodobné, že i tento 36 starý světový rekord ještě nějaký ten pátek vydrží.

Zatímco ve vrhu koulí mezi muži dnes dominuje Američan Ryan Crouser, který nedávno překonal letitý světový rekord Randyho Barnese, mezi ženami za nejdelší vrh všech dob stále platí výkon 22,63 m sovětské koulařky Natalie Lisovské z roku 1987. I tento výkon je vysoko (v tomto případě možná spíše daleko) za možnostmi dnešních koulařek. Historicky nejblíže se k němu dostala naše Helena Fibingerová (22,50). Tento výkon se ovšem datuje do roku 1977.

Stejně jako v ženské kouli je i v ženském disku na prvním místě historických tabulek výkon starý přes 35 let. Gabriele Reinschová z NDR v roce 1988 hodem dlouhým 76,80 m překonala do té doby platný světový rekord Češky Zdeňky Šilhavé (74,56). Současná generace diskařek, které dominují Američanka Allmanová, Kubánka Pérezová a Chorvatka Perkovičová, má většinou problém dostat se za 70 metrů, takže i případné překonání tohoto světového rekordu se zatím zdá být hudbou daleké budoucnosti.

Mezi muži pak v kategorii vrhů a hodů můžeme vedle světového rekordu kladiváře Jurije Sedycha (86,74 m) z roku 1986 s čistým svědomím zmínit i světový rekord v hodu oštěpem (98,48 m), který stále drží Jan Železný. A to i přes to, že je tento rekord o 10 let „mladší“. K výkonu našeho trojnásobného olympijského vítěze se téměř čtvrt století nikdo nedokázal ani přiblížit. Teprve v roce 2020 se to podařilo Němci Vetterovi (97,76 m). Jeho výkonnost však šla od té doby prudce dolů, takže si troufnu tvrdit, že rekord Jana Železného za 2 roky oslaví 30 let.

Přestože ne všechny uvedené rekordy byly dosaženy čestně a regulérně a přinejmenším výkony Florence Griffith-Joynerové či Marity Kochové by se za normálních okolností světovými rekordy stát nemohly, IAAF je stále jako nejlepší výkony všech dob uznává. Rekordy jsou však od toho, aby se překonávaly. V dubnu tohoto roku překonal litevský diskař Mykolas Alekna letitý světový rekord Jürgena Schulta a v úvodu zmíněná ukrajinská výškařka Jaroslava Machučichová před dvěma týdny vymazala 36 let starý rekord Stefky Kostadinovové. I to je důkaz toho, že každý rekord jednou padne, přičemž výjimkou nebudou ani výkony, jakkoli impozantní, uvedené v tomto článku.