Existují mimozemšťané? A proč jsme na ně ještě nenarazili?

Římský básník a filozof Lucretius (okolo 97 př.n.l. - 55 př.n.l.) ve své epické básni De rerum natura („O přírodě“) předpověděl, že lidstvo v budoucnu objeví bezpočet planet obývaných různými formami života. Nebyl ovšem zdaleka sám, protože otázkou existence mimozemského života se zabývali vědci, umělci a filozofové napříč historií. Všechny jejich úvahy se pochopitelně odehrávaly pouze v rovině spekulací, protože technologie, která by v této oblasti umožňovala jakýkoli seriózní výzkum, byla hudbou daleké budoucnosti. Dnes, více než 2000 let od vydání básně De rerum natura, jsme však odpovědi blíže než kdykoli předtím.

„Je ve vesmíru život?“ je už z principu chybně položená otázka. Tato otázka by dávala smysl, pokud bychom ji aplikovali na vesmír, ve kterém se nám život zatím nepodařilo objevit. V našem vesmíru ale život existuje. Naše planeta je toho důkazem. A právě tento fakt drasticky mění míru pravděpodobnosti, pokud se jedná o existenci života jinde ve vesmíru. Přestože existují výjimky, drtivá většina astronomů dnes nepochybuje o tom, že naše planeta není (a dost dobře ani nemůže být) zdaleka jediným místem, na kterém existuje život. Vše, co o našem vesmíru zatím víme, naopak naznačuje, že život by mohl být doslova na každém rohu.

Jen v naší galaxii se podle nejnovějších odhadů nachází zhruba 100 - 400 miliard hvězd a minimálně jedna planeta na každou hvězdu, takže i podobný počet planet. Z dat, která v roce 2013 shromáždila sonda Kepler, navíc vyplývá, že jen v Mléčné dráze by mohlo být až 40 miliard planet podobných Zemi. Ve všech případech se přitom jedná o planety, které se nacházejí v tzv. obyvatelných zónách, tj. v oblastech kolem hvězd, ve kterých by mohl existovat život.

Toto jsou však pouze čísla týkající se jedné jediné galaxie. Podle hrubých odhadů britských astronomů jsou ve vesmíru více než 2 biliony galaxií a více než 300 triliard (3×1021) hvězd. Zatímco Mléčná dráha má průměr zhruba 100.000 světelných let, celý námi pozorovatelný vesmír má průměr přibližně 96 miliard světelných let. Uvážíme-li všechna tato čísla, zdá se být statisticky téměř vyloučené, že by Země mohla být jedinou planetou, na které se nachází život. Vše naopak nasvědčuje tomu, že život ve vesmíru by mohl být takřka všudypřítomný, což je teze, kterou podporoval i Carl Sagan, Stephen Hawking, stejně jako spousta současných astronomů, např. Neil deGrasse Tyson nebo Michio Kaku.

Nejsou to nicméně pouze čísla, která naznačují vysokou míru pravděpodobnosti existence života mimo naši planetu. Krom nich je to také univerzalita fyzikálních zákonů nebo tzv. Koperníkův princip. Z pozorování vesmíru (nebo alespoň té časti, kterou jsme pozorovat schopni) se zdá, že fyzikální zákony tak, jak je známe, platí i všude jinde ve vesmíru. Koperníkův princip pak říká, že planeta Země, přestože je naším domovem, ve vesmíru nezaujímá nijak zvláštní místo. Navíc víme, že prvky, které se staly základními stavebními kameny pro život na Zemi (uhlík, kyslík, vodík, dusík), se nacházejí v celém vesmíru. Nikde rovněž není napsané, že život na jiných planetách by nutně musel vzniknout na stejné bázi jako na Zemi.

Fermiho paradox aneb kde tedy všichni jsou?

Zdánlivý rozpor mezi vysokou pravděpodobností existence mimozemského života a faktem, že se nám ho dosud nepodařilo objevit, je podstatou tzv. Fermiho paradoxu. Uvážíme-li však, co bylo řečeno výše, pak skutečnost, že jsme dosud žádné mimozemšťany neobjevili, není zas tak překvapivá. Naše planeta je stará 4,5 miliardy let. Život, jakkoli primitivní, na ní vzniknul zhruba před 4 miliardami let. Během těchto 4 miliard let se na Zemi kromě člověka nevyvinul žádný jiný živočich, jehož inteligence by se dala srovnat s tou naší. Navíc je nutné dodat, že trvalo téměř celé 4 miliardy let, než evoluce zplodila člověka v jeho dnešní, „inteligentní“ podobě. Mezi vznikem života a vznikem inteligentního života je tedy velký rozdíl a dá se předpokládat, že podobě tomu bude i jinde ve vesmíru.

I přes ohromný vědecký pokrok stále nemáme k dispozici technologie, které by nám umožnily mimozemský život objevit. Ani o Marsu, který je od nás v průměru „pouhých“ 225 milionů km, zatím nevíme vše, co bychom vědět potřebovali, přestože je to po Venuši planeta, která je k nám nejblíže. Proxima Centauri, která je naší nebližší hvězdou, je od nás vzdálena 4,22 světelných let a jak již bylo řečeno, tyto vzdálenosti strmě narůstají, pokud bychom se chtěli vydat za hranice naší Sluneční soustavy, popř. dále do vesmíru. Odpověď na otázku, proč se nám dosud nepodařilo žádný mimozemský život objevit, je tedy poměrně snadná - dosud nemáme technické prostředky, které by nám takový objev umožnily učinit.

Možná zajímavější je pak otázka, proč naopak mimozemšťané dosud neobjevili nebo nekontaktovali nás. Důvodů může být samozřejmě několik. Uvážíme-li, že na Zemi trvalo 4 miliardy let než se vyvinul člověk schopný cestovat do kosmu, pak je docela možné, že musí existovat miliony nebo i miliardy planet, na kterých se nachází inteligentní život ve stádiu, v jakém byli lidé na Zemi např. v 11., 15. nebo 17. století. Naší optikou bychom tyto bytosti jistě považovali za inteligentní, zároveň ale stále ještě naprosto neschopné jakékoli meziplanetární komunikace.

Krom civilizací či forem života na nižší úrovni, než je dnes člověk na Zemi je stejně tak pravděpodobné, že budou existovat i civilizace daleko vyspělejší. Na tom se ostatně shoduje většina známých fyziků a astronomů (Michio Kaku, Stephen Hawking, Lawrence Krauss…). A byl to právě Stephen Hawking, který před takovým setkáním s vyspělejší civilizací varoval. Vycházel přitom historických zkušeností na naší planetě, kde setkání vyspělejší civilizace s civilizací méně vyspělou téměř vždy znamenalo, že silnější zničil (nebo si jinak podrobil) slabšího.

Na druhou stranu lze předpokládat, že civilizace, byť jen o pár set či tisíc let vyspělejší než lidé, už o nás dávno vědí vše, co potřebují, aniž by nás museli osobně navštívit tak, jak si to představují autoři sci-fi. A protože jsme ve srovnání s nimi druh velmi primitivní, vidina navázání přímého kontaktu s námi pro ně není nijak lákavá ani zajímavá. Je to něco podobného, jako když vám přes cestu přejde mravenec. Pokud si ho vůbec všimnete, většinou se nezastavíte, nezačnete ho se zájmem pozorovat a klást si otázky, kde asi bydlí, kam zrovna jde atd., o snaze navázat s ním komunikaci ani nemluvě. Pro většinu z nás je to jen hmyz, který maximálně registrujeme, ale není pro nás ničím zajímavý.

Převážná většina astronomů se shoduje, že není otázkou, zda mimozemský život existuje, ale pouze kdy ho objevíme. Seth Shostak, vedoucí astronom institutu SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence), v roce 2014 uvedl, že pokud půjde do výzkumu v této oblasti dostatek peněz, mohli bychom mimozemský život objevit do 20 let. Střídmější odhady pak mluví o horizontu 30 - 50 let. Tak či tak, až se tak stane, bude se bezpochyby jednat o největší objev v dějinách lidstva.