Národní hrdina Josef Mašín aneb není Mašín jako Mašín

Zatímco činy jeho synů, bratří Ctirada a Josefa Mašínových, jsou většinou české veřejnosti vnímány negativně, jméno Josefa Mašína staršího (1896 - 1942) v naší společnosti vzbuzuje úctu a obdiv. Obojí přitom naprosto zaslouženě. Josef Mašín patří nejen k největším postavám protinacistického odboje na našem území, ale i k předním osobnostem našich moderních dějin.

Mládí, 1. světová válka a protektorát

Josef Mašín se narodil 26. srpna 1896 v Lošanech u Kolína. Za první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády, ale v roce 1916 přeběhl na východní frontě k Rusům a vstoupil do československých legií. V řadách legií bojoval v Rusku, kde se zúčastnil mnoha významných bitev proti bolševikům během tzv. sibiřské anabáze. Po návratu do vlasti v roce 1920 vstoupil do nově vznikající československé armády. Postupně se vypracoval na důstojníka a získal respekt jako schopný a disciplinovaný velitel. Stal se příslušníkem dělostřeleckého pluku v Praze a byl uznáván pro svou vojenskou odbornost i vlastenecký zápal.

V červnu 1929 se oženil se Zdenou Novákovou a manželům se postupně narodili tři děti: Ctirad (1930 - 2011), Josef (1932*) a Zdeňka (1933*). Po německé okupaci a zřízení protektorátu Mašín odmítnul uposlechnout rozkaz, podle kterého neměl být okupantům kladen odpor, provedl několik sabotážních akcí a stal se členem odbojové organizace Obrana národa. Právě zde se dal dohromady s pplk. Josefem Balabánem a št. kpt. Václavem Morávkem, se kterými vytvořil slavnou zpravodajskou skupinu Tři králové.

2. světová válka

Již na jaře 1940 zasadila německá okupační moc českému odboji několik velkých ran. Odbojová organizace Obrana národa byla více méně zničena a významně narušena byla i činnost Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ). Ze Tří králů byl jako první zatčen Josef Balabán. Stalo se tak po krátké přestřelce 22. dubna 1941. Sám Josef Mašín byl dopaden za velmi dramatických okolností 13. května 1941. V ilegálním bytě v Praze-Nuslích se tehdy sešli Mašín, Morávek a četař František Peltán. Jejich úkolem bylo odeslat do Londýna důležitou depeši. Během vysílání však do bytu vtrhla početná skupina gestapáckého komanda.

Mašín se jim rozhodl bránit se zbraní v ruce a hned prvního gestapáka postřelil. V nerovném boji ovšem na schodišti upadl a zlomil si nohu. Svou zbraň však svíral tak pevně, že stisk povolil až když mu gestapáci prostřelili zápěstí. Peltánovi a Morávkovi se podařilo uprchnout, Mašín byl převezen do SS lazaretu v Podolí. Po zatčení byl Mašín vystaven krutému mučení, během kterého podle očitých svědků časem úplně ztratil svou lidskou podobu. Zároveň se však neváhal s gestapáky prát a při jednom výslechů prý k zemi složil i nechvalně známého surovce Paula Soppu, který byl toho času velitelem vězeňského oddělení gestapa v pankrácké věznici.

Václav Morávek se několikrát pokusil Mašína vysvobodit a sám Mašín se ve vězení pokusil o útěk i o sebevraždu, nic z toho však nevyšlo. Dlouho se u nás tradovala legenda o tom, že Mašín na gestapu vůbec nevypovídal. Jak ovšem uvádí historik Jan B. Uhlíř, úplně nevypovídat na gestapu dost dobře nešlo: „Nenarazil jsem dosud na odbojáře, který by na gestapu nakonec nepromluvil. To byla krutá realita. Mluvili téměř všichni. Někdo dobrovolně s vyhlídkou na zmírnění trestu, někdo až po týdnech takzvaných zostřených výslechů spojených s mučením, jak tomu bylo v případě Josefa Mašína, někdo pod pohrůžkou likvidace rodiny,“ uvádí Uhlíř.

Důležité je však podotknout, že Mašín začal mluvit až z velkým odstupem v době, kdy si mohl být jistý, že jeho výpovědi nikoho z jeho blízkých spolupracovníků neohrozí. 30. června 1942, 3 dny po atentátu na Heydricha, byl Josef Mašín stanným soudem odsouzen k trestu smrti a ještě téhož dne na Kobyliské střelnici popraven. O strachu, jaký z Mašína nacisté až do poslední chvíle měli, svědčí to, že mu před popravou „z bezpečnostních důvodů“ odmítli sundat pouta. Sice spoutaný, ale v pozoru pak Mašín zvolal: „Ať žije Československá republika!“

Odkaz

Josef Mašín právěm patří mezi největší postavy československého odboje. Krom jiných poct byl v roce 2005 povýšen in memoriam do hodnosti generálmajora. Odvaha, věrnost a oběť, kterou přinesl, představují hodnoty, které by neměly být zapomenuty. K odkazu Josefa Mašína se podle jejich vlastních slov přihlásili i jeho synové, bratři Mašínové, kteří v říjnu 1953 za dramatických okolností uprchli z komunistického Československa. Zatímco o hrdinství generála Josefa Mašína nemůže být pochyb, činy jeho synů většina české veřejnosti dodnes vnímá negativně a otázka, jak daleko v tomto případě padlo jablko od stromu, tedy naši společnost stále rozděluje.