Férovost předvolební superdebaty bude řešit Rada ČT

Den před začátkem voleb do Evropského parlamentu se Česká televize rozhodla zorganizovat poslední předvolební debatu. Přestože politici, kteří ve volbách kandidovali, byli na internetu vidět snad ve všech možných podcastech, ohlášená debata na ČT mohla v mnohých lidech alespoň na chvíli vzbudit dojem určité férovosti. Jak se ovšem záhy ukázalo, jednalo se o dojem mylný.

První nefér úder ze strany České televize se týkal samotného výběru hostů superdebaty. Těmi totiž nebyli lídři kandidátek, nýbrž předsedové politických stran zastoupených ve Sněmovně, jmenovitě premiér a předseda ODS Petr Fiala, předseda KDU-ČSL Marian Jurečka, předseda Pirátů Ivan Bartoš, předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, předseda hnutí STAN Vít Rakušan, předseda SPD Tomio Okamura a 1. místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček.

Místo lídrů kandidátek, kteří budou Českou republiku v Evropském parlamentu zastupovat, tedy Česká televize pozvala 7 politiků, z nichž ani jeden ve volbách do Evropského parlamentu nekandidoval. To byl však pouze první z mnoha přehmatů celé superdebaty. Daleko větším problémem, a to i pro zcela nezaujatého diváka, byl fakt, že barvy koalice Spolu, která šla do voleb pod společnou kandidátkou, hájili hned tři politici. Společně s Ivanem Bartošem a Vítem Rakušanem tak měly vládní strany v debatě pětičlenné zastoupení.

Zatímco v hokeji může jít oslabený tým maximálně do tří, aby byl poměr hráčů na ledě 5 na 3, v předvolební superdebatě to bylo 5 na 2. Názorové rozdíly mezi představiteli vlády byly navíc téměř nulové a všech 5 politiků většinu času mluvilo jako jeden muž, evidentně s cílem využít přesilovky 5 na 2 a přetlačit opozici i větším množstvím času, který jim tak dohromady v debatě připadnul. I divák, který by zvažoval podporu některé z vládních stran, měl tedy problém se rozhodnout, které z nich dát hlas, protože kolegové z vlády spolu navzájem neustále souhlasili.

Vlna kritiky na Českou televizi se přitom valí ze všech stran. I Miroslav Kalousek, který je spoluzakladatelem TOP 09 a i přes své výhrady stále zůstává voličem Spolu, k debatě uvedl: „Pokud dnes, v poslední TV debatě před volbami, zastupovali 3 osoby jednu kandidátku, tak to nebylo fér. Ti tři na to neměli přistoupit a ostatní si to neměli nechat líbit. Bohužel, na fér pravidlech už nikdo trvat neumí.“

Kromě Kalouska a řady jiných politiků se na kritice vzácně shodli i komentátoři různorodých médií, např. Echa24, Deníku N, Parlamentních listů či Reflexu. Právě Viliam Buchert z posledně jmenovaného týdeníku uvedl, že 3 zástupci koalice Spolu v ní být neměli a celou superdebatu označil za „nonsens“. Deník N pak napsal, že šlo o „vládní přesilovku.“ Mnohem důležitější než názory politiků či komentátorů jsou nicméně slova člena Rady ČT.

Místopředseda Rady ČT Petr Matocha se v tomto směru vyjádřil celkem jasně: „Toto téma otevřu na nejbližším jednání Rady ČT. Česká televize nesmí zvýhodňovat žádný politický subjekt a zejména před volbami je povinna velmi pečlivě rozvažovat strukturu diskusních pořadů. Zvolený formát včerejší Superdebaty na ČT zvýhodnil koalici Spolu, která jakožto jediný kandidující subjekt měla v nejdůležitější předvolební televizní debatě tři zástupce,“ uvedl pro deník Echo24.

Ze slov místopředsedy Rady ČT jasně vyplývá, že zvýhodnění vládních stran Českou televizí v předvolební superdebatě není pouhým tvrzením, ale prokazatelným faktem. Hlavním problémem však není pouhé zvýhodnění vládních stran na úkor stran opozičních. Česká televize se navíc v tomto případě rozhodla zcela ignorovat volební preference jednotlivých stran. Až dosud totiž do všech předvolebních debat tohoto typu zvala subjekty, jejichž aktuální podpora překročila hranici volitelnosti, tzn. 5 %.

V tomto případě však zcela nepochopitelně do debaty nepozvala zástupce hnutí Stačilo!, které před eurovolbami podporovalo zhruba 8 % voličů, ani představitele Přísahy, jejíž preference oscilovaly mezi 5 - 7 %. Místo toho pozvala předsedu KDU-ČSL, jehož strana se v té době těšila podpoře 2 - 3 % veřejnosti a nedostala by se tedy ani do Sněmovny, ani do Evropského parlamentu. Právě toto nepochopitelné zvýhodnění strany, která navíc do eurovoleb vůbec samostatně nekandidovala, na úkor minimálně dvou hnutí, která se těšila mnohem větší podpoře, je možná ještě větším prohřeškem než samotný formát debaty.

Kritika za ignorování hlasu významné části veřejnosti a souběžné protěžování určitého politického proudu však na hlavu České televize nepadla poprvé. Již před minulými prezidentskými volbami čelila veřejnoprávní televize ostré kritice za to, že kandidáty na prezidenta rozdělila do dvou kategorií: na ty, kteří měli reálnou šanci stát se prezidentem, a ty, u kterých bylo jasné, že ve volbách nemohou uspět.

V otázkách nestrannosti a nezaujatosti České televize lze pak z mnoha příkladů uvézt prezidentské volby v USA v roce 2016, ve kterých oproti všem předpokladům zvítězil Donald Trump. Dnes již „legendární“ předvolební studio České televize, ve kterém moderátoři i jejich hosté jako jeden muž neskrývali svoji podporu Hilary Clintonové, jakož i následné zděšení z toho, že „jejich“ kandidátka nezvítězila, bylo na míle vzdálené od toho, jak by se televize veřejné služby měla v případě referování o podobných událostech chovat.

„Bylo to horší než zločin, byla to chyba,“ říkával prý Napoleonův ministr policie Joseph Fouché. V případě předvolební Superdebaty na ČT bychom mohli s klidným svědomím říci, že ze strany České televize to bylo obojí. Jakého postihu (pokud vůbec nějakého) se za to dočká, teprve uvidíme. Ať už ale byly její důvody pro protěžování stran vládní koalice jakékoli, z pohledu nezaujatého diváka Česká televize tímto krokem poškodila nejen svoji vlastní reputaci, ale paradoxně i ty strany, které takto flagrantně zvýhodnila.