Hitler, Stalin, nebo Mao? Kdo byl největší masový vrah v dějinách?

Přestože vlastní rukou nikoho nezabili, čtveřice diktátorů v následujícím článku má dohromady na svědomí přes 100 milionů lidských životů. Všichni ve svých rukou dokázali na určitou dobu soustředit takřka neomezenou moc a bilance jejich vlády byla co do počtu obětí, které si vyžádala, vskutku hrozivá.

Podíl viny Vladimíra Iljiče Lenina na milionech mrtvých, které má jeho vláda na svědomí, je dnes často relativizován, a to nejen v Rusku, ale i jinde ve světě. Zdá se, že v myslích mnoha lidí stále přežívá představa Lenina jako intelektuála, teoretika marxismu a hlavní postavy říjnové revoluce roku 1917. Tím vším jistě byl, stejně tak byl ovšem i jedním z největších zločinců historie, byť je pravda, že odhady obětí jeho vlády se i mezi historiky značně různí.

Jen ruská občanská válka (1918-1922) si vyžádala (hrubým odhadem) 10 - 17 milionů obětí. Přestože toto obrovské číslo nelze připsat za vinu přímo a pouze Leninovi, za oběti tzv. Rudého teroru, který probíhal ve stejné době, již Lenin rozhodně odpovědnost nese. Odhady počtu obětí Rudého teroru se pohybují od několika set tisíc až po 2 miliony. Z Leninovy iniciativy byla rovněž založena tajná policie Čeka, která za svoji pětiletou existenci stihla popravit a umučit až 500.000 lidí.

Mnohem méně známou (byť co do počtu obětí mnohem horší) událostí je hladomor v Povolží (1921-1922). Přestože byl primárně způsoben špatným počasím a nízkou úrodou, bolševici měli na celkovém počtu 5 milionů mrtvých lví podíl, protože již tak zbídačeným rolníkům zabavovali zásoby i osivo. To mělo mimo jiné za následek masové rozšíření kanibalismu.

Přestože nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku, která si vyžádala životy 70 - 85 milionů lidí, k Hitlerovi jsou historikové většinou mnohem shovívavější a připisují mu „pouze“ vinu na přímých obětech nacistického režimu jako takového. Podle United States Holocaust Memorial Museum lze nacistickému režimu v letech 1933-1945 připsat zhruba 17 milionů obětí, z nichž 6 milionů tvoří Židé, 3 miliony sovětští váleční zajatci a 1,8 milionu polští civilisté.

Všechny tyto zločiny se pochopitelně neděly pouze na území Německa, protože nacisté zřídili vyhlazovací tábory nejen v Německu, ale i v Polsku a na území bývalého Sovětského svazu. Teprve v poslední době se pak zpřesňují odhady o dalších skupinách a minoritách, které padly za oběť nacistickému běsnění. Během let 1933 - 1945 tak bylo (krom mnoha jiných skupin lidí) cíleně zavražděno přes 250.000 lidí s různými druhy postižení, zhruba stejný počet Romů a nejméně 5.000 homosexuálů.

Před rozpadem Sovětského svazu se odhady počtu obětí přímo související s vládou Stalina (1924-1953) velmi různily a historikové, ruští i zahraniční, většinou udávali čísla v širokém rozmezí 5 až 30 milionů mrtvých. Z dat, která pochází z ruských archivů vyplývá, že 3,5 - 5 milionů obětí si vyžádal uměle vyvolaný hladomor na Ukrajině (1932-33), 1,5 milionu hladomor v Kazachstánu (1930-1933), 1,5 - 1,8 milionu lidí zemřelo nebo bylo zavražděno v gulazích a více než milion lidí bylo zavražděno během tzv. Velké čistky (1936-38).

To však není zdaleka kompletní výčet zločinů stalinismu. Počet obětí procesu tzv. dekulakizace (1917-1933, oficiálně začala v roce 1929) lze odhadovat pouze přibližně a i odhady historiků se pohybují v poměrně divokém rozmezí 400.000 - 5 milionů mrtvých. Rovněž bychom měli přičíst oběti nucených přesunů skupin obyvatel po Sovětském svazu v letech 1930-1952, kterým padlo za oběť 800.000 - 1.500.000 obyvatel.

Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik jsou všechna data z ruských archivů věrohodná. Americký historik William D. Rubinstein podle svého nejkonzervativnějšího odhadu přisuzuje Stalinovi přímou odpovědnost nejméně za 7 milionů mrtvých. Britský historik Simon Montefiore ve své knize Stalin: The Court of the Red Tsar naopak odhaduje celkový počet obětí stalinismu nejméně na 20 milionů a někteří jeho kolegové jdou se svými odhady ještě výše.

I v případě Mao Ce-tunga se odhady počtu obětí jeho 27 let dlouhé vlády liší, rozpory však panují jen pokud jde o horní hranici. Historikové se vesměs shodují, že v přímém důsledku Maovy politiky zemřelo více než 40 milionů lidí. Někteří, např. Johnatan Fenby ve své knize Modern China: The Fall and Rise of a Great Power, 1850 to the Present, uvádějí, že celkem mohlo jít až o neuvěřitelných 70 milionů obětí a nemůže být tedy pochyb o tom, že právě Mao Ce-tung zaujímá nelichotivé 1. místo našeho žebříčku největších masových vrahů historie.

Jen samotný program zvaný Velký krok vpřed, který Maova Čína razila v rámci Druhého pětiletého plánu (1958-62), si vyžádal zhruba 40 milionů mrtvých. Cílem této politiky původně bylo zvýšení produkce a přeměna Číny na světovou velmoc. Skutečným výsledkem byl však největší hladomor v dějinách lidstva, během kterého zemřely desítky milionů lidí. Druhým „slavným“ projektem z Maovy dílny pak byla tzv. kulturní revoluce, která oficiálně probíhala od roku 1966 až do Maovy smrti v roce 1976. Odhady počtu obětí desetiletého trvání kulturní revoluce se běžně uvádějí v milionech, jakož i v desítkách milionů mrtvých.

Kromě toho, že všichni vládli ve 20. století, spojuje všechny čtyři diktátory uvedené v tomto článku i fakt, že všichni čtyři své zločiny páchali ve jménu ideologie, které se rozhodli sloužit. Pokud by byli někdy hnáni k zodpovědnosti, je velmi pravděpodobné, že právě ideologií by se bývali hájili. To se ovšem nikdy nestalo a možná nejsmutnější na celé věci je právě fakt, že nikdo z těchto čtyř největších masových vrahů historie nebyl za smrt dohromady více než 100 milionů lidí nikdy potrestán.