Kromě Vadlejcha jen Vadlejch. Z českých atletů má šanci na medaili jediný

Atletické soutěže, které na OH v Paříži začínají v pátek, jako obvykle slibují velkolepou podívanou. Bohužel ale spíše pro nezaujatého diváka, než pro českého fanouška. Z 30 českých atletů, kteří se na olympiádě představí, má totiž reálnou šanci na medaili jeden jediný.

V atletice se nám v poslední době bohužel rozmohl takový nešvar… Na ty nejprestižnější akce (ME, MS, OH) už sportovci nejsou nominováni pouze na základě toho, zda v dané disciplíně splnili nominační kritérium, ale rovněž pomocí bodů, které získali v tzv. World Rankingu. V praxi to znamená, že zatímco v minulosti byl pro každou disciplínu vypsán limit (vetšinou dosti přísný), který musel závodník před danou akcí splnit (např. sprinter na 100m musel zaběhnout stovku za 10,10 sekund nebo rychleji), aby mohl být nominován, dnes stačí, když má dost bodů ve zmíněném rankingu.

Problémem je, že do tohoto žebříčku se atletům počítají i body z minulé sezóny, takže počet bodů, které daný atlet má, často vůbec nereflektuje jeho aktuální formu. Stává se tedy, tak jak se to stalo v případě právě probíhající olympiády, že drtivá většina českých atletů si své místo na hrách pod pěti kruhy zasloužila pouze díky bodům z minulosti, protože výkonnostní limit ve své disciplíně v aktuální sezóně vůbec nesplnili. Výhodou tohoto systému je, že se díky němu na olympiádu podívají i atleti, kteří by se tam jinak nedostali. Na druhou stanu však vyvstává otázka, jestli má smysl, aby jel na OH sportovec, který nemá dostatečnou formu na to, aby podal výkon hodný olympijských her.

Pokud se podíváme na český tým, tak pouze 9 atletů z 30 splnilo výkonnostní limit, zatímco zbylých 21 bylo nominováno na základě bodů v žebříčku. Tak či tak, šance na dobré umístění u většiny z nich bohužel nejsou velké. Jediným, kdo má reálnou naději vybojovat medaili, je oštěpař Jakub Vadlejch, který v červnu tohoto roku vyhrál ME, a i ve světových tabulkách mu hodem dlouhým 88,65 m patří 2. místo. Podle papírových předpokladů by měli být Jakubovými největšími soupeři v boji o medaile Ind Chopra a Němec Weber.

Vedle Jakuba Vadlejcha je nejzkušenějším a nejúspěšnějším atletem v našem týmu koulař Tomáš Staněk, který v minulosti na velkých akcích vybojoval hned několik cenných kovů. S přibývajícími léty však Tomášova výkonnost pomalu klesá, zatímco koule jako disciplína šla v posledních letech obrovsky dopředu. Hned 3 borci (Američané Crouser a Kovacs a Ital Fabbri) dokáží své náčiní poslat k 23 metrům, což je zcela mimo možnosti našeho koulaře. Tomáš bude mít problém, aby se z kvalifikace vůbec probojoval do finále.

Jedním z mnoha příkladů atletů, kteří se na OH dostali pouze díky bodům z minulosti a kteří nemají odpovídající výkonnost na to, aby mohli pomýšlet na slušné umístění, je dálkař Radek Juška. Radek byl léta naše dálkařská jednička, v této sezóně ovšem ani jednou neskočil za 8 metrů, zatímco osmimetrovou hranici ve světě tento rok překonalo hned 70 dálkařů. Nejen proto by byl zázrak, kdyby Radek dokázal postoupit z kvalifikace.

Abych ale nebyl přehnaně kritický, v našem týmu je několik mladých atletů a atletek, kteří ve svých disciplínách sice nemají šanci vybojovat medaili, ale i tak si svými výkony účast na OH bezpochyby zaslouží. Možná největší českou atletickou nadějí je teprve 19letá Lurdes Gloria Manuel, která tento rok v Ostravě zaběhla 400m za 50,59 sekund, což byla nejrychlejší česká čtvrtka za posledních 26 let. I v evropském srovnání se jednalo o skvělý výkon a vzhledem k tomu, že Gloria oslavila minulý měsíc teprve 19. narozeniny, se její potenciál zdá být obrovský. Doufejme, že se jí ho podaří naplnit.

Jiným jménem, které určitě stojí za povšimnutí, je Karolína Maňasová, která se specializuje na sprint na 100 metrů. V disciplíně, která je doménou amerických a karibských sprinterek, už dokázala zaběhnout stovku za 11,17 s, přičemž na šedesátce i na stovce překonala v kategorii do 22 let české rekordy. Vzhledem k tomu, že Karolíně je stále pouze 21 let, to pro ni nemusí být zdaleka konečná. V prvním rozběhu na OH si v pátek v poledne vylepšila osobní rekord na 11,11 sekundy.

Kromě těchto dvou běžkyň je však v našem týmu i několik atletů, kteří dlouhodobě nedokázali naplnit velká očekávání, která do nich byla vkládána. Jednou z nich je výškařka Michaela Hrubá, která oslňovala v juniorské kategorii, ale od svého přechodu mezi dospělé mírně řečeno tápe. V ČR sice nemá konkurenci, na Evropu ani svět však její výkony zdaleka nestačí. Dnes (v pátek) na OH vypadla hned v kvalifikaci. Velmi podobně je na tom i čtvrtkařka Lada Vondrová, kterou dnes již zastínila zmíněná Gloria Manuel.

Jako autor tohoto článku a velký fanoušek atletiky bych si přál, aby se moje poněkud chmurná předpověď nevyplnila, ale realita je bohužel taková, jaká je. Na červnovém evropském šampionátu v atletice jsme měli 53 atletů, přičemž medaili získal jen jeden z nich. Konkurence na mistrovství Evropy se však nedá srovnat s konkurencí na olympijských hrách. ME se navíc konalo necelé 2 měsíce před začátkem OH, takže spousta špičkových atletů tento šampionát vynechala. Bylo by tedy bláhové se domnívat, že pod pěti kruhy to bude co do výsledků lepší. Tento článek však neměl být kritikou samotných českých atletů a jejich slabé výkonnosti, jako spíše kritikou systému, díky kterému je možné dostat se na OH „za zásluhy“, nehledě na zdravotní stav či aktuální formu daného atleta.