Máme se lépe než před rokem 1989. Jen ten nájem je stokrát dražší

Krom oslav spojených se svátkem svobody a demokracie nabádá 35. výročí pádu komunistického režimu i k tradičnímu bilancování. Projevy politiků i články novinářů jsou v těchto dnech plné srovnávání nejrůznějších aspektů dnešního života v demokracii s tehdejším životem v totalitě, ve které se Československo po roce 1948 ocitlo na dlouhých 40 let. Odhlédněme ale od roviny politické, podívejme se na tuto věc čistě z pohledu ekonomického a zkusme najít vysvětlení toho, proč si 47 % z nás myslí, že je dnes dráž než před rokem 1989.

Benzín za 113 korun

Jo, to byly časy, kdy rohlík stával 20 haléřů a máslo 10 korun… Těžko bych spočítal, kolikrát jsem v životě podobnou větu (byť možná s jinými komoditami) slyšel. Jako dítě jsem ji celkem automaticky pochopil tak, že dříve byly věci skutečně levnější, a i když se možná nesmělo volně cestovat, většina lidí alespoň nemusela počítat každou korunu. Postupně jsem však pochopil, že tak jednoduché to nebude a dnes se již nejen já, ale každý z nás může snadno přesvědčit o tom, jak mylné je tvrzení, že za komunistů bylo levněji.

Přesvědčit se o tom ostatně můžeme jednoduše. Pokud srovnáme průměrnou hrubou mzdu v roce 1989, která tehdy činila 3.170 Kčs, s průměrnou mzdou v 1. pololetí roku 2024 (44.943 Kč), zjistíme, že dnes se máme opravdu lépe. Alespoň to tedy platí v případě drtivé většiny položek spotřebního koše. 1 kg chleba dnes vyjde zhruba 10krát dráž než v roce 1989. Zatímco tehdy stál 4,40 Kčs, dnes za něj zaplatíme přibližně 44 Kč. Cena másla, která byla nedávno tolik skloňovaná, se dnes pohybuje kolem 53 korun, zatímco v roce 1989 stálo máslo 10 Kčs. Kilo brambor stálo před revolucí 1,60 Kčs, zatímco dnes zhruba 35 korun.

Nejen u zmíněného másla, ale i u spousty dalších komodit je pak rozdíl v cenách ještě markantnější. A nutno dodat, že prakticky vždy ve prospěch dnešní doby. 1 kg kuřete stál v roce 1989 zhruba 30 Kčs, zatímco dnes jej pořídíte za 85 korun, což je méně než trojnásobek, přičemž průměrná mzda se zvedla více než 14krát. Kilo cukru stálo v roce 1989 pouhých 8 Kčs, dnes ale nestojí víc než 30 Kč. 8 korun byste tehdy zaplatili i za litr benzínu, který dnes stojí asi 37 korun. Pokud bychom zachovali stejný poměr mezi cenou litru benzínu a průměrnou mzdou v roce 1989 a dnes, vyšel by dnes 1 litr na 113 korun.

Bydlení není detail

To, že si toho dnes z našeho platu můžeme koupit více než před revolucí, však neplatí pouze v případě potravin. Ceny oděvů, elektroniky či kosmetiky jsou dnes ještě o poznání příznivější. Zatímco v roce 1989 stála barevná televize zhruba 14.000 korun, za stejnou cenu ji v pohodě pořídíte i dnes. Podobně je tomu i v případě pračky, která tehdy stála necelých 6.000 Kčs, zatímco dnes je 6.000 Kč více méně spodní hranicí, za kterou lze pračku koupit i nyní. Pokud jsme tedy v roce 1989 na koupi pračky potřebovali zhruba 2měsíční mzdy, dnes by nám na její nejlevnější variantu stačila zhruba sedmina jednoho průměrného platu.

Zdaleka největší rozdíl, tentokrát však „ve prospěch“ doby nedávno minulé, je v oblasti bydlení, zejména pak v cenách nájmů. Cena nájmu za metr čtvereční bytu byla podle vyhlášky z roku 1964 stanovena na 2,50 Kčs. Ne, nejedná se o překlep. Tato vyhláška přitom až do revoluce neprošla žádnou změnou, takže zatímco životní úroveň rostla (byť pomalu), ceny nájmů se za 25 let vůbec nezvýšily. Ač to tedy může znít neuvěřitelně, byt 3+1 o 70m2 stál měsíčně pouhých 175 Kčs a při průměrné mzdě 3.170 Kčs tedy tato položka tvořila jen něco málo přes 5 % platu.

Dnes by měsíční nájem podobného bytu stál více než stonásobek a netvořil by 5 %, ale téměř 40 % dnešní průměrné mzdy. A právě toto je hlavní úskalí všech možných článků, které porovnávají ceny zboží před listopadem 1989 a po něm. V zemi, kde většina zejména mladých rodin přiznává, že právě na bydlení jde více než třetina všech jejich příjmů, je právě tato oblast ve srovnání s koupěschopností obyvatel opomíjena. Není pochyb o tom, že drtivá většina komodit je dnes levnější, než tomu bylo před rokem 1989, ale náklady na bydlení, nedostatek bytů, i nemožnost dosáhnout na hypotéku jsou právě jedním z důvodů, které mohly vést 47 % respondentů v uvedeném průzkumu k závěru (jakkoli mylnému), že se za minulého režimu měli lépe.