ME v atletice jako luxusní dovolená: Z 53 atletů má na medaili šanci jediný

Z předloňského evropského šampionátu v Mnichově si naše výprava, která tehdy čítala 51 jmen, odvezla pouze jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile. Vše bohužel nasvědčuje tomu, že na letošním ME, které začíná za pár dní v Římě, budou neutěšené výsledky české atletiky na mezinárodních akcích pokračovat. Systém nominací, díky kterému na šampionát odletí 53 atletů, přestože téměř nikdo z nich nemá reálnou šanci bojovat o medaili, pak dává za pravdu kritikům, kteří tvrdí, že pro většinu našich sportovců bude tato akce spíše dovolenou all inclusive.

Až do nedávna o nominaci rozhodovalo to, zda atlet splnil výkonostní limit pro danou disciplínu. Každá disciplína měla svoje nominační kritérium, které bylo zpravidla velmi přísné, např. v běhu na 100m mužů byl pro MS v roce 2023 kritériem pro účast čas 10,00 sekund. Závodník, který tedy v dané sezóně zaběhl alespoň jednou čas 10 rovných nebo lepší, automaticky získal nominaci. V posledních letech však mají atleti možnost zajistit si účast na ME, MS či OH i na základě jejich postavení v tzv. světovém žebříčku (World Rankings). A právě zde se skrývá problém.

Světový žebříček totiž funguje podobně jako tenisové žebříčky ATP a WTA. Atleti v něm získávají body za výkon i umístění ve vybraných závodech a tyto body se jim převádí i do následující sezóny. V praxi je tedy možné kvalifikovat se např. na letošní evropský šampionát díky bodům, které daný atlet získal v minulé sezóně, nehledě na jeho aktuální formu. Nepřekvapí proto, že většina atletů, kteří za pár dní odletí na ME do Říma, si své místo na této akci zajistili právě díky umístění v žebříčku, i když žádný pořádný výkon v této sezóně nepředvedli a do reprezentace by se tak jinak vůbec nedostali.

Začněme pozitivně. Naší největší nadějí bude rozhodně oštěpař Jakub Vadlejch. Na předchozím ME vybojoval stříbro, na loňském MS bronz a i tento rok má velkou naději přidat do své sbírky další cenný kov. Minulý týden ho sice na Zlaté tretře v Ostravě porazil Němec Weber, i tak má ale Jakub formu jako hrom. Výkonem 88,38 m je ostatně druhý ve světových tabulkách a bylo by tedy překvapením, pokud by na nadcházejícím evropském šampionátu medaili nezískal.

Druhým atletem, který bude obhajovat medaili z předchozího šampionátu, je koulař Tomáš Staněk. V jeho případě je to však bohužel úplně jiný příběh, než u Jakuba Vadlejcha. Tomáš si při rozcvičce na mítinku v Domažlicích na začátku května poranil tříslo, letošní venkovní sezónu tedy vůbec nezahájil a ME tak bude jeho prvním startem. Koule šla v posledních letech obrovsky nahoru, a to nejen díky Ryanu Crouserovi, který už ji několikrát poslal za 23 metrů. Tomáš bude mít vzhledem k tréninkovému manku a silné konkurenci problém dostat se do finále a je otázkou, zda pro závodníka jeho formátu stojí za to dojet si do Říma pro 10. nebo 12. místo.

Opravdovou nadějí v pravém slova smyslu je však čtvrtkařka Gloria Manuel. Teprve 18letá dcera ruské matky a angolského otce zaběhla minulý týden v Ostravě 400m za 50,59 sekundy, což je nejrychlejší česká čtvrtka za posledních 26 let a i v letošních evropských tabulkách ji tímto výkonem patří 5. místo. Potenciál této závodnice je vzhledem k jejímu věku a výkonnosti obrovský. Naopak Lada Vondrová, dosavadní česká jednička na této trati, dlouhodobě nenaplňuje velká očekávání, která zprvu vzbuzovala.

V naší výpravě je i několik atletů, kteří by se svojí současnou výkonností za normálních okolností na ME vůbec nekvalifikovali a lze předpokládat, že právě tito atleti budou po skončení šampionátu snadným terčem kritiků. Jen pár příkladů za všechny. Dálkař Radek Juška naposledy překonal 8 metrů v lednu v halové sezóně. Na posledním závodě před ME, kdy by měla forma gradovat, zaznamenal 756cm, což by v aktuálních evropských tabulkách stačilo na dělené 135. místo.

Samostatnou kapitolou jsou pak čeští sprinteři na nejkratší distanci. Nejlepší čas Zdeňka Stromšíka z této sezóny na stometrové trati je 10,37 sekundy, což v Evropě momentálně stačí na 87. místo. 37letý Jan Veleba je pak s časem 10,55 sekundy dokonce až na 235. místě. Přestože oba sprinteři upínají své možné šance spíše na štafetu než na individuální závod, jejich aktuální forma jim i zde bohužel dává prakticky nulové šance na důstojené umístění.

V kategorii žen snad ještě stojí za zmínku oštěp, který zatím marně hledá nástupkyni Báry Špotákové. Ta ještě na minulém ME dokázala v 41 letech vybojovat bronzovou medaili a přestože na nadcházejícím evropském šampionátu budeme mít v této disciplíně maximální možné zastoupení (Ogrodníková, Sičaková, Železná), šance, že by některá z nich navázala na bronz Barbory Špotákové z roku 2022, není příliš vysoká. I samotná finálová účast by minimálně pro dvě z nich byla úspěchem.

Tuto chmurnou prognózu píšu jako bývalý atlet, který moc dobře ví, jak těžké je dostat se na úroveň, která sportovce opravňuje k účasti na ME. Tento článek však není tolik kritikou samotných atletů, jako spíše systému nominací, kterému sportovci podléhají. Je otázkou, zda je správné, aby na mistrovství evropy jeli atleti, kteří nemají odpovídající výkonnost a do týmu se dostali pouze na základě bodů, které nasbírali v minulosti. Nejen v ČR je spousta mladých talentů, kteří svým aktuálním výkonem převyšují své starší a zasloužilé kolegy, avšak na ME odcestovat nemohou.

Mistrovství Evropy, které začíná tento pátek, určitě budu sledovat a v duchu si přát, aby se moje chmurná prognóza nevyplnila. Za pravdu mi však v mém přepokladu dává i sám šéftrenér ČAS Pavel Sluka: „Doufám, že minimálně jednou to „cinkne“, a pokud bude medailí více, budu velmi spokojený.“ Jedna medailová naděje na 53 závodníků je však žalostně málo, zvláště pak v olympijské sezóně, ve které řada atletů ME vypustí a soustředí se na závody pod pěti kruhy. Nezbývá než doufat, že krize české atletiky je krizí dočasnou a i systém nominací se změní tak, aby šanci dostali vždy ti nejlepší, nejen ti nejzasloužilejší.