Proč někteří tenisté nechtějí hrát na olympiádě? Důvodem jsou peníze

Každé 4 roky se to opakuje. Přestože jsou olympijské hry jak pro diváky, tak pro samotné sportovce tou největší a nejprestižnější sportovní událostí, spousta tenistů a tenistek o účast pod pěti kruhy vůbec nestojí. Proč? Důvodů je několik, tím hlavním jsou však peníze, respektive málo atraktivní finanční odměna, kterou přebije leckterý menší tenisový turnaj v USA, který se většinou koná ve stejné době a kterému dá řada tenistů přednost.

Přestože historie tenisu je dlouhá a bohatá, status „bílého sportu“ na olympijských hrách je dlouhodobě poněkud problematický. Tenis byl součástí hned prvních znovuobnovených olympijských her v roce 1896. V roce 1924 byl však z programu her na dlouhých 44 let vyřazen, přestože u divácké veřejnosti zůstal velmi populárním sportem. Poté byl znovu zařazen do her v Mexiku a Los Angeles v letech 1968, respektive 1984, v obou případech však pouze jako ukázkový sport. Teprve od OH v Soulu 1988 se tenis na olympiádě znovu objevuje pravidelně.

Výdělky špičkových tenistů se pohybují v závratných částkách a i hráč, který je na žebříčku ATP na 100. místě, se tenisem nejen bez problémů uživí, ale může si dopřát životní standard, o kterém se většině z nás může jen zdát. Pokud bychom v tomto ohledu srovnávali tenis například s atletikou, tak atlet, který je ve světových tabulkách v jakékoli disciplíně na 100. místě, nemá žádnou šanci se atletikou uživit. Atletika je však jen jedním příkladem z mnoha. O to překvapivější je, že zatímco většina atletů by za možnost pouhé účasti na olympijských hrách dala cokoli, pro spoustu tenistů není olympiáda dostatečně atraktivní.

Důvodů, proč tomu tak je, je několik. Tenisté mají pravdu v tom, že kalendář jejich turnajů je již tak velmi nabitý a vměstnat do něj jakýkoli další turnaj je pro mnohé z nich problém. Olympijské hry by však na druhou stranu neměly být považovány za jen tak nějaký turnaj, ale za jeden z vrcholů sezóny. Tenisté, kteří celý rok hrají na různých turnajích pouze za sebe, zde navíc mají možnost reprezentovat svoji zemi, navíc před zraky doslova celého světa. Ne každý tenista je ovšem, jak se zdá, takový vlastenec.

Druhým důvodem je fakt, že tenisté a tenistky za svoji účast na olympiádě nezískávají body do žebříčků ATP a WTA. Tyto body jsou přitom pro všechny hráče velmi důležité, protože více bodů znamená lepší postavení na žebříčku a tím pádem větší šanci, že daný hráč bude v turnajích nasazen přímo a nebude muset hrát kvalifikaci. V případě některých turnajů pak dostatečně vysoko postavený hráč někdy nemusí hrát ani první kolo. Vyšší pozice na žebříčku navíc znamená i možnost účasti na prestižnějších turnajích, což ve výsledku znamená i větší finanční zisk.

Od Atén 2004 do Londýna 2012 se sice body za účást na OH do žebříčku připisovaly, mnoho tenistů však kritizovalo jejich počet. Například vítěz mužského singlu na OH v roce 2008 dostal za své vítězství do žebříčku ATP 400 bodů, což je o 600 bodů méně než by dostal za vítězství na některém z grandslamů (Australian Open, French Open, Wimbledon, US Open). Za vypadnutí v prvním kole olympiády by pak dostal pouhých 5 bodů, zatímco v ženském singlu tenistky poražené v 1. kole obdržely jen jeden jediný bod.

Zatímco v obou dosud uvedených důvodech se peníze skrývají tak trochu nepřímo, v důvodu třetím hrají hlavní roli. Jde totiž o prize money, tedy o odměnu za samotnou účast v turnaji. Například ve Wimbledonu dostane hráč, který vypadne hned v 1. kole, 60.000 liber (1.800.000 Kč). Hráč, který vypadne ve 2. kole, získá 93.000 liber (2.790.000 Kč). Pokud však tohoto hráče potká stejná smůla na olympiádě, nedostane nic, stejně jako atlet či lukostřelec, který vypadne v kvalifikaci. Tenisté se tedy, stejně jako všichni ostatní sportovci, dočkají finanční odměny pouze v případě dobrého umístění, i v takovém případě se však jejich odměna bude rovnat odměně zmíněných atletů či lukostřelců, což pro řadu tenistů není příliš lákavá perspektiva.

Seznam skvělých hráčů, kteří se rozhodli olympijské hry vynechat, je jako obvykle dlouhý. Současná světová jednička Jannik Sinner uvedl jako důvod angínu. Mezi dalšími omluvenými tenisty pak jsou Andrej Rubljov (č.8 na ATP), Casper Ruud (č.9) nebo Ben Shelton (č.14). Mezi ženami pak Aryna Sabalenková (č.3), bývalá světová dvojka Ons Džabúrová či vítězka US Open Emma Raducanuová. Většinou uvedli zdravotní či osobní důvody, téměř všichni se však buď již odebrali nebo brzy odeberou do Spojených států, kde mají v plánu se zúčastnit několika turnajů před US Open, které začíná 26. srpna.

Někteří z nich, například zmíněný Ben Shelton či Frances Tiafoe, otevřeně přiznávají, že mnohem méně prestižní, zato však lépe honorované turnaje ve Spojených státech jsou pro ně důležitější než účast na turnaji pod pěti kruhy. Ostatně i současná světová jednička Jannik Sinner udělal stejný krok i před minulými OH v Tokiu, kterých se nezúčastnil a raději odjel na menší turnaj ve Washingtonu, kde navíc díky probíhajcí olympiádě nemusel čelit tak silné konkurenci. Turnaj vyhrál a na prize money si odvezl 351.000 dolarů. Ke stejnému kroku se rozhodl i tento rok.

Ke cti tenisu i samotných tenistů však slouží, že více a více top hráčů začíná olympiádu i přes všechny její „nevýhody“ brát tak, jak si zaslouží. Novak Djokovič uvedl, že olympiáda pro něj byla vždy prioritou a do Paříže odjel. Podobně se zachoval i jeho slavný rival Rafael Nadal, který dokonce vynechal celou travnatou sezónu, aby se mohl připravit na turnaj, který se bude hrát na jeho oblíbeném místě i povrchu. Příkladem šel i Rus Danil Medveděv, jinak známý svou prostořekostí: „Pokud bych měl uvažovat čistě z hlediska osobní kariéry, bylo by pro mě lepší odjet do Kanady […], ale až mi bude 40, budu si moct říct, že jsem hrál na olympiádě v Tokiu, Paříži a Los Angeles,“ uvedl.

Právě přístup těchto skvělých hráčů v sobě nese naději, že trend se pomalu obrací a olympijské hry se i přes „slabé“ finanční ohodnocení stávají pro tenisty stejně prestižním podnikem jako Wimbledon či US Open. Parafrází slavného výroku Václava Klause o Viktoru Koženém se mi tak chce říci: „Jen víc takových Medveďěvů, Djokovičů a Nadalů.“