Vyhráli jste, ale pohár nedostanete aneb největší ostuda v historii hokeje

Přestože dnes se tato akce již pravidelně nekoná, Kanadský pohár byl turnajem, který se mírou prestiže svého času rovnal mistrovství světa. Zejména pro kanadské a americké fanoušky znamenal dokonce mnohem více než světový šampionát, který se navíc téměř vždy konal pouze v Evropě. Druhý ročník této akce, který se odehrál v zářijových dnech roku 1981, se pak nepochybně zapsal do historie ledního hokeje. Bohužel spíše v negativním slova smyslu.

Nápad uspořádat Kanadský pohár vznikl v zámoří. Hráči z NHL totiž jako hokejoví profesionálové v 70. letech nesměli startovat na olympijských hrách. Na mistrovství světa se sice kanadský i americký výběr objevoval pravidelně, ale zatímco v tradičních evropských hokejových zemích (zejména v SSSR a ČSSR) světový šampionát byl (a dodnes je) jednou z nejsledovanějších sportovních akcí vůbec, za mořem se tento turnaj tradičně těšil jen nepatrnému zájmu ze strany fanoušků i médií. Odtud tedy vzešel nápad na uspořádání neméně prestižního podniku na kanadské půdě, kterého by se mohli zúčastnit i hráči z NHL a který by oslovil i zámořské fanoušky.

Na Kanadském poháru hrálo 6 týmů (Kanada, SSSR, USA, ČSSR, Švédsko, Finsko) a nutno dodat, že náš tým se hned při prvním ročníku v roce 1976 rozhodně neztratil. Oproti papírovým předpokladům se dostal až do finále, kde podlehl domácí Kanadě. Milan Nový, který byl mj. vyhlášen nejlepším hráčem československého týmu, se pak společně s Viktorem Žluktovem a Bobby Hullem dokonce podělil i o pomyslnou korunu krále střelců celého turnaje.

Mnohem zajímavější věci byly ovšem k vidění při druhém ročníku Kanadského poháru, který se konal o 5 let později v Montréalu, Edmontonu, Winnipegu a Ottawě. Zatímco při prvním ročníku překazili očekávané finále Kanada - SSSR hokejisté Československa, v roce 1981 šlo téměř vše podle papírových předpokladů. Základní část ovládla domácí Kanada před Sovětským svazem a právě tyto dva týmy se utkaly ve finále. Kanadská soupiska čítala hned několik budoucích hvězd NHL (Gretzky, Bourque, Dionne…), zatímco Sověti přivezli svou obávanou smrtící pětku (Larionov, Makarov, Krutov, Fetisov, Kasatonov).

V první třetině měli mírně navrch Kanaďané, kteří Sověty přestříleli 12:4. Legendární Vladislav Treťjak však za svá záda ani jeden puk nepustil. Ve 25. minutě tak skóre otevřel Igor Larionov. Kanaďané odpověděli po třech minuách, kdy se prosadil Clark Gillies. Za další 3 minuty však Sovětům vrátil vedení Sergej Šepelev a stejný hráč se trefil za dalších 5 minut znovu, takže po 2. třetině vedl Sovětský svaz nad Kanadou už 3:1. Nikdo z kanadských fanoušků v nabité hale nepochyboval, že se domácím ještě podaří vyrovnat a vyhrát, ale to, co se stalo v následujících 20 minutách, by je asi nenapadlo ani v nejhorším snu.

Minutu a půl po začátku 3. třetiny dokonal Sergej Šepelev čistý hattrick a SSSR vedl už 4:1. To však stále nebylo všechno. Na 5:1 zvýšil Vladimír Krutov a šestý gól přidal jeho spoluhráč ze stejné lajny Igor Larionov, který se v utkání trefil už podruhé. V tu chvíli zbývaly do konce zápasu přesně 4 minuty a o výsledku bylo více méně rozhodnuto. Sovětský svaz však nehodlal utkání pouze dobruslit. Minutu a půl před koncem se prosadil Vladimír Golikov a osmý hřebík do kanadské rakve zasadil Alexandr Skvorcov. Takový debakl hráčů, navíc profesionálů z NHL, nikdo nečekal.

Kanadští novináři psali o výsledku finálového zápasu jako o ostudě a ponížení kolébky hokeje. Toto utkání se však nezapsalo do historie pouze svým výsledkem. Vskutku ostudnou tečku napsali sami Kanaďané teprve po zápase. Když se hráči Sovětského svazu druhý den chystali odletět domů do Moskvy, Allan Eagleson, hlavní organizátor turnaje, se v doprovodu policie přiřítil na letiště a vítěznou trofej Sovětům doslova sebral s vysvětlením, že pohár musí navždy zůstat v Kanadě.

Pouhý den poté, co Kanada zažila největší ostudu své hokejové historie, se tak zesměšnila znovu, tentokrát zcela bez cizího přičinění. Tímto ohavným a naprosto nesportovním gestem si však kanadští funkcionáři proti sobě popudili i drtivou většinu svého národa. Jedním z těch, kdo se najednou styděl za to, že je Kanaďan, byl i George Smith, řidič kamionu z Winnipegu. Ten v Kanadě zorganizoval sbírku s cílem vybrat peníze na zhotovení repliky poháru, který by byl následně předán hráčům Sovětského svazu.

Prezident kanadského hokeje Lou Lefaive hrozil žalobou pro porušení autorských práv, pokud by byla kopie poháru skutečně vyrobena, ale nebylo mu to nic platné. Potřebná částka se vybrala velmi rychle, pohár byl zhotoven a na kanadské ambasádě byl předán sovětskému velvyslanci, který tuto iniciativu nazval krásným sportovním gestem kanadského lidu. Na příštím ročníku Kanadského poháru, který se konal v roce 1984, se již podobný incident neopakoval, protože turnaj „naštestí“ vyhrálo domácí mužstvo.