Článek
Boleslav se narodil roku 967 a byl synem prvního historicky doloženého polského knížete Měška I. a jeho manželky Doubravky, dcery českého knížete Boleslava I. Dokud Doubravka žila, panovaly mezi polskými Piastovci a českými Přemyslovci přátelské vztahy. Po její smrti v roce 977 však pozitivní city poněkud ochladly a Měšek v roce 990 připravil české knížectví o Slezsko.
Boleslavova matka Doubravka se provdala za polského knížete Měška v roce 965. I její zásluhou byl Měšek pokřtěn. V roce 967 se jim narodil Boleslav (obraz Jana Matejka).
Polský vládce se podruhé oženil. Vzal si německou šlechtičnu Odu z Heldenslebenu. Z tohoto manželství vzešli další dva synové. Panovník zřejmě ovlivněn manželkou další potomky upřednostnil v nástupnických právech. Boleslavovi přenechal pouze úděl v Malopolsku.
Nejstarší syn se ale nedal odbýt. Po otcově smrti v roce 992 se nekompromisně zmocnil vlády a mladší bratry i s macechou vyhnal ze země. Poté krutě zúčtoval s protivníky z řad velmožů a ve svých pětadvaceti letech se stal polským knížetem.
Boleslavův otec Měšek se snažil odsunout syna z prvního manželství na vedlejší kolej (obraz Jana Matejka).
Boleslav byl ambiciózním panovníkem, ale i velmi schopným a odvážným vojevůdcem. Proto také získal přízvisko Chrabrý. Usiloval o rozšíření svého území a zajištění mezinárodního postavení Polska zřízením samostatné církevní organizace. Na počátku své vlády měl velmi dobré vztahy s římsko-německou říší, jmenovitě s císařem Otou III.
Naproti tomu s Přemyslovci nevycházel příliš dobře. Zejména poté, když došlo roku 995 v Libici nad Cidlinou k vyvraždění Slavníkovců. Boleslav Chrabrý nabídl útočiště těm členům rodu, kteří vraždění unikli. Tedy pražskému biskupovi Vojtěchovi, jeho nejstaršímu bratrovi Soběslavovi a jejich nevlastnímu bratrovi Radimovi. Vojtěch pak pokračoval v misijní práci a odešel k pohanským Prusům. Tam v roce 997 nalezl na posvátném pohanském poli mučednickou smrt. Polský kníže vykoupil jeho ostatky, když je nechal vyvážit zlatem. Vojtěcha pak nechal důstojně pohřbít v hnězdenském kostele.
V roce 1000 pak polský kníže společně se spřáteleným římským císařem uctili v Hnězdně Vojtěchovu památku u jeho hrobu. Při této příležitosti bylo se souhlasem papeže zřízeno hnězdenské arcibiskupství, jehož vedením byl pověřen Vojtěchův bratr Radim.
Podle polského kronikáře Galla Anonyma prý císař Ota III. položil korunu hlavu Boleslavovu a nazval jej „bratrem a spolupracovníkem impéria a druhem římského národa“. Symbolicky tak vyjádřil, že polský vládce je jeho nejbližším spojencem a pomocníkem při správě římské říše. Tento slavnostní akt však ještě nebyl právoplatnou korunovací, ale pouhým symbolickým aktem. Boleslav Chrabrý nadále zůstal knížetem.
Slavnostní shromáždění v Hnězdně roku 1000 (rytina z roku 1519).
V roce 999 zemřel v Praze Boleslav II. Pobožný. Jeho nástupcem se stal Boleslav III. Ryšavý. Někdy v té době Boleslav Chrabrý zaútočil na českou posádku v Krakově. Pobil ji a připojil celou oblast ke svému státu. V českém knížectví panovaly rozbroje a polský vládce jich využíval ve svůj prospěch. Ovládl i Moravu a velkou část Slovenska.
Expanzivní politika polského vládce se však nelíbila novému římskému panovníkovi Jindřichovi II. Ten na rozdíl od svého předchůdce Oty III. viděl v polském knížeti především konkurenta. Proto započal s polským panovníkem mocenský boj o střední Evropu. Hlavním jablkem sváru se staly Čechy.
Po nesnesitelné krutovládě Přemyslovce Boleslava Ryšavého v Praze Boleslav Chrabrý vyslyšel úpěnlivé volání části českých velmožů a pomohl vyhnat Ryšavce ze země. Dosadil na český knížecí stolec svého chráněnce Vladivoje. Tento člověk jej však zklamal, neboť záhy poníženě poprosil krále Jindřicha, aby mu dal Čechy v léno. Boleslav Chrabrý přišel o spojence.
Vladivoj však v lednu 1003 zemřel a nastalo další kolo boje o Čechy. Jindřich vyslal do knížectví mladší syny Boleslava II. Tedy Jaromíra a Oldřicha. Boleslav Chrabrý však přebil Jindřichův počin větší silou a za pomoci bodáků opět vnutil Čechům Ryšavce. Neschopný psychopat však nedbal rady polského knížete, aby se udobřil z místními velmoži a hned po návratu nechal vyvraždit část rodu Vršovců. Čechové rozezlení brutálním činem se obrátili znovu s prosbou do Polska. Chrabrý povolal Ryšavce k sobě, nechal pobít jeho doprovod, nehodného vládce nechal oslepit a uvěznit na doživotí kdesi v Polsku. Poté se Boleslav Chrabrý na jaře roku 1003 ujal vlády v českém knížectví sám. Pocházel ostatně po matce z přemyslovského rodu a byl bratrancem sesazeného knížete.
V Čechách zprvu Boleslava Chrabrého vítali jako osvoboditele. Římský král Jindřich II. mu dokonce nabídl udělení Čech a Moravy v léno. Ctižádostivý polský kníže ale hrdě odmítl. Cítil se dost silný na otevřený boj.
V historii samozřejmě neexistují kdyby, ale pokud by Boleslav Chrabrý v tuto chvíli na Jindřichovu nabídku kývl, je dost dobře možné, že by se naše země staly trvalou součástí polského státu a dějiny se mohly odvíjet úplně jinak.
Nestalo se. Po Boleslavově odmítnutí Jindřich II. mobilizoval všechny síly. V létě roku 1004 vzal Čechy útokem. Touto akcí Poláky dokonale překvapil. Přemyslovci Jaromír a Oldřich s podporou římského krále rychle obsadili rodnou zemi. Kronikář Dalimil vylíčil barvitě jak „polské vojsko prchalo v děsu“ a „Polané se v zmatku plazili přes valy a srázy nazí“.
Boleslav Chrabrý musel Čechy urychleně opustit. Mezi posledními polskými bojovníky ustupoval z Pražského hradu také poslední Slavníkovec Soběslav. Byl zabit na mostě přes hradní příkop.
Vypuzení z Čech ale neznamenalo konec Boleslavových bojů s Jindřichem. Polský panovník se nevzdal. Roku 1002 vpadl do Lužice a obsadil město Budyšín. Další jeho útok proti Míšensku však nebyl tak úspěšný, a proto se rozhodl dočasně přijmout dohodu s císařem. Jindřich II. mu již dobytou Lužici udělil v léno. Války s říší vedlo Polsko až do roku 1018. Boleslav si udržel území Lužice, Milska a také Moravu. Tu však v následujících letech ztratil přičiněním českého knížete Oldřicha.
Po uzavření míru s římskou říší se Boleslav obrátil na východ. Lákalo ho území Kyjevské Rusi. Zaútočil na kyjevského knížete Jaroslava Moudrého. Podařilo se mu obsadit Kyjev, kde dosadil na trůn svého zetě Svjatopolka. Ke svým územím pak přidal oblast Haliče.
Mapa polského státu v době vlády Boleslava Chrabrého.
Klid zbraní mezi Polskem a římsko-německou říší trval až do smrti císaře Jindřicha II. v roce 1024. V té době také zemřel papež Benedikt VIII. Poté začal Boleslav Chrabrý energicky vyjednávat s Římem o své královské korunovaci. Roku 1025 se konečně za souhlasu nového papeže Jana XIX. nechal v Hnězdně korunovat polským králem. Jindřichův nástupce v čele římské říše Konrád II. však s volbou nesouhlasil. Polské království bylo od té doby považovalo za papežské léno. Dva měsíce nato 17.června 1025 Boleslav zemřel, takže si koruny příliš neužil.
Boleslav Chrabrý se dočkal královské koruny až těsně před svojí smrtí (obraz Marcella Bacciarelliho).
Boleslav Chrabrý měl čtyři manželky. Jméno a původ první ženy není známý. Druhou manželkou byla uherská princezna, patrně z rodu Árpádovců. S touto ženou měl Boleslav syna Bezpryma, který však později s otcem přerušil vztahy a byl poslán do kláštera. Nejhezčí vztah měl ale Boleslav se svou třetí manželkou Emnildou, dcerou slovanského knížete z oblasti Lužice. Měla na Boleslava velký vliv a byla mu oporou během jeho vlády. Z jejich manželství vzešlo několik dětí. Zejména panovníkův nástupce Měšek Lambert. Kněžna Emnilda zemřela kolem roku 1017. Na sklonku svého života si Boleslav vzal Odu, šlechtičnu z německého prostředí. Tento sňatek měl politický význam a souvisel se zlepšením vztahů s říší. Není jisté, jestli z tohoto posledního svazku vzešly děti.
Boleslav měl několik dětí. Nejvýznamnějším synem byl Měšek II. Lambert, narozený z manželství s Emnildou. Měšek II. byl vzdělaný, ovládal latinu i řečtinu, a stal se po otcově smrti králem Polska. Jeho vláda však byla obtížná. Musel čelit vnějším útokům i vnitřní opozici. Vzdal se královského titulu a v roce 1031 byl donucen uprchnout ze země. Starším synem, pocházejícím z manželství s uherskou princeznou, byl ambiciózní a tvrdý Bezprym. Po útěku Měška II. se ujal moci. Jeho vláda však byla brutální a brzy skončila jeho vraždou. Dalšími syny byli Otto a snad i Kazimír, ale o nich se ví jen velmi málo. Boleslav měl také dcery. Jedna z nich byla provdána za švédského prince a další dcera byla provdána za kyjevského knížete Svjatopolka.
Místem posledního odpočinku krále Boleslava Chrabrého se stala Poznaň. Ve zdejší katedrále svatého Petra a Pavla je pohřebiště prvních polských panovníků. Byl zde pohřben také Boleslavův otec Měšek, zatímco matka Doubravka je pochována v Hnězdně v bazilice Nanebevzetí Panny Marie, kde byl Boleslav korunován na polského krále.
U našich severních sousedů se Boleslav Chrabrý těší velké vážnosti. S jeho jménem jsou spojeny počátky polského státu. Jeho sochy jsou například v Hnězdně, Poznani a Vratislavi. Jeho portréty se objevují na polských bankovkách a poštovních známkách.
Zbytky hrobu Boleslava Chrabrého v podzemí poznaňské katedrály sv. Petra a Pavla
Zdroje:
Petr Hora, Toulky českou minulostí 1, 1985
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
