Článek
Tak lze hovořit o prvním historickém českém knížeti, údajném Hostivítově synu. Žádná sláva. Ale taková byla realita. Teprve později Přemyslovci ovládnou celé Čechy, Moravu a Slezsko a stanou se významným středoevropským rodem. Na konci devátého století zatím hájí jenom okolí pražské kotliny.
V devátém století nebyli Čechové zdaleka jediným kmenem, obývající naše území.
Bořivoj se narodil zřejmě v Čechách, alespoň tak soudí většina historiků. Někteří však spekulují o jeho moravském původu. Tyto odvážné domněnky vznikly na základě porovnání výzkumů kosterních pozůstatků z domnělého hrobu Bořivoje na Pražském hradě a pohřebiště v Sadech u Uherského Hradiště, kde byly nalezeny ostatky blíže neurčené významné moravské osobnosti.
Lebky z obou hrobů totiž vykazují stejnou a poněkud vzácnou anomálii zvukovodu. Jinými slovy řečeno, pravděpodobně se jedná o pozůstatky příbuzných. Že by tedy v Bořivojových žilách kolovala zároveň mojmírovská i přemyslovská krev?
Rozhodně ne na základě dochovaných pozůstatků pod podlahou svatovítské rotundy. Hypotéza o Bořivojově pokrevním příbuzenství s Mojmírovci byla totiž zpochybněna poté, kdy bylo zjištěno, že v domnělém Bořivojově hrobě leží kosterní pozůstatky člověka výrazně mladšího, nežli byl Bořivoj. Poslední výzkumy prokázaly, že kosti patří jedinci o sto let mladšímu.
To však ale vůbec nevylučuje možnost spřízněnosti obou dynastií. Je totiž možné, že jedna ze Svatoplukových manželek mohla být příslušnicí Přemyslova rodu, a dokonce to mohla být Bořivojova sestra. V této souvislosti bývá zmiňováno jméno Svatožizně.
Další neznámou je datum Bořivojových narozenin. Bohužel není známé. Historici jej tedy umísťují podle indicií z legend a také na základě doložených historických událostí okolo roku 852.
Zato víme jistě, že manželkou Bořivoje se stala Ludmila. Její původ je ale opět nejasný. Byla dcerou vládce Slavibora. Ten byl buď knížetem Pšovanů a ovládal Mělnicko, nebo byl knížetem kmene Milčanů z Horní Lužice.
Bořivoj a Ludmila měli údajně šest dětí. Tři syny a tři dcery. Známí jsou ale pouze synové Spytihněv a Vratislav, kteří v dospělosti usedli také na knížecí stolec.
První vojenské zkušenosti získal sotva dvacetiletý Bořivoj zřejmě v roce 872. Tehdy bojoval spolu s dalšími pěti českými velmoži proti ozbrojencům z Franské říše. V bitvě u Vltavy však spojené české vojsko podlehlo Frankům, vedeným mohučským arcibiskupem Liutbertem.
Čechy se v té době často stávaly předmětem zájmu sousedních mocných států. Tedy Východofranské říše a Velké Moravy. A nutno říci, že Bořivoj lépe vycházel s moravským Svatoplukem.
V osmdesátých letech devátého století byl Bořivoj Svatoplukovým leníkem. Vládce Velké Moravy si jej oblíbil a poskytoval mu ochranu.
Bořivoj to ale zpočátku neměl vůbec jednoduché. Byl totiž ještě pohanem, což tehdy přinášelo jisté obtíže. Ve Východofranské říši již bylo křesťanství poměrně pevně zakotveno a na Moravě díky práci Konstantina a Metoděje také zapouštělo kořeny.
Nejspíš někdy v první polovině osmdesátých let přijel Bořivoj s manželkou Ludmilou na Moravu. Zde došlo k poněkud trapné situaci. Když totiž přišla na řadu slavnostní hostina, nestačil se český kníže divit. Zatímco Moravané se Svatoplukem v čele seděli za stolem, české delegaci prostřeli na podlaze. Bořivoj byl ve velkých rozpacích. Nastalou situaci mu šetrně vysvětlil přítomný arcibiskup Metoděj. Je prý naprosto nepřípustné, aby křesťan sdílel s pohanem jeden stůl.
V Bořivojovi to jistě vřelo jako v sopce, ale dokázal se ovládnout. Prokázal, že je pragmatikem. Nevyzval Svatopluka na souboj. Naopak! Požádal Metoděje, aby ho pokřtil. Díky tomu přestal být pohanským psem a mohl usednout za stůl. Tolik tedy legenda, která samozřejmě okolnosti předcházející křtu vylíčila velmi barvitě a ve skutečnosti to tak dramatické vůbec nemuselo být.
Faktem však zůstává, že Bořivoj i se svou ženou skutečně křest na Moravě přijali, což bylo vzhledem k tehdejší situaci velice prozíravé.
Kníže Bořivoj byl pokřtěn moravským arcibiskupem Metodějem.
Po návratu nechal Bořivoj na svém sídle v Levém Hradci vybudovat první křesťanskou svatyni zasvěcenou svatému Klimentovi a svěřil ji do péče knězi Kaichovi, kterého si přivezl z Moravy.
Záhy však musel utéci před vzpourou, vedenou jistým Strojmírem. Tento český velmož zřejmě nesouhlasil s Bořivojovou orientací na Velkou Moravu. Sám dlouho pobýval v Bavorsku a prosazoval, aby Čechy byly v lénu východofranského panovníka. Část vladyků sice sdílela jeho postoj, ale vůbec se jim nelíbilo, že Strojmír následkem dlouhého pobytu mimo Čechy zapomněl rodnou řeč. Problém v komunikaci byl nakonec možná jednou z příčin neúspěchu povstání.
Bořivoj se vrátil zpět z Moravy a byl znovu provolán knížetem. Při té příležitosti obsadil návrší nad Vltavou a nechal zde postavit kostel Panny Marie. Nedaleko se nacházelo staré sněmovní pole a stál tady i kamenný stolec, na němž byla odedávna nastolována knížata. Celé místo Bořivoj obehnal hradbou a přenesl sem své sídlo. Výrazně tak upevnil své postavení a zároveň se stal zakladatelem Pražského hradu.
Ze svého triumfu se ale příliš dlouho netěšil. Zemřel velmi mlád, nedlouho po narození syna Vratislava a zřejmě mu nebylo ani čtyřicet let.
Před svatovítskou katedrálou na místě, kde dnes stojí obelisk, prý bylo v dávných pohanských dobách sněmovní pole s kamenným knížecím stolcem.
Zdroje:
Petr Hora, Toulky českou minulostí 1, 1985
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
