Článek
Psal se rok 1909. V kavárně si skupinka mladých sportovních nadšenců se zájmem prohlížela obrázkový časopis, kde byly uveřejněny fotografie kanadských studentů hrajících na ledě hru poněkud odlišnou od té, která se hrála u nás. Kanaďané měli delší hole a na ledě proháněli místo kulatého míčku kulatou destičku. Naši borci takový hokej nikdy předtím neviděli. U nás se hrál bandy hokej s malou hokejkou a míčkem. A právě proto se sportovní hrdinové odhodlali vyzkoušet hru na ledě po kanadském způsobu. Slovo dalo slovo a hoši se přihlásili na mezinárodní turnaj. Ten se konal pod horou Mont Blanc v Chamonix.
Do francouzských Alp ovšem byla cesta dlouhá a hokejový svaz na ni neměl peníze. Státní podpora sportu tehdy nefungovala, a tak zbyla jen obětavost a nadšení. Hráči si museli na cestu a pobyt na turnaji našetřit. I tak to nestačilo. Proto časopis „Sport a hry“ vypsal veřejnou sbírku, jejíž výtěžek pokryl chybějící náklady.
Do Francie vyrazilo sedm statečných hochů. Byli to Josef Gruss, Otakar Vindyš, Bohuslav Hammer, Jan Fleischmann, Jaroslav Jarkovský, Jan Palouš a Ctibor Malý. Cestou ze Ženevy nahoru do Alp se ve vlaku naši chlapci seznámili s dalšími účastníky turnaje a poprvé měli možnost vidět výstroj a výzbroj nového hokeje. Skromnou peněžní rezervu pak použili alespoň k zakoupení dlouhých kanadských holí. Na koupi dalších kousků výstroje už tu chvíli prostředky nezbyly.
V Chamonix pak nenápadně okukovali přípravu ostatních mužstev a sami raději, pokud to bylo možné, trénovali v ústraní, aby se vyhnuli posměchu a nejapným poznámkám. Brankář Gruss měl na rukou pouze palcové rukavice a jediným jeho chráničem byla šála omotaná kolem pravého kotníku. V průběhu turnaje sice dorazil ještě osmý hrdina Antonín Topůček, který přivezl peníze ze sbírky časopisu „Sport a hry“, ale k výraznému vylepšení výbavy již nedošlo, protože borce ještě čekala cesta domů a ta také nebyla zadarmo.
Naši reprezentanti nastupovali k zápasům v klubových dresech Slavie s pěticípou hvězdou na hrudi a pochopitelně nevyhráli ani jednou. Byli překvapeni například tím, že soupeř jezdil s pukem i za jejich branku. První utkání sehráli proti domácí Francii. Prohráli sice 1:8, ale Jan Palouš vstřelil historicky první branku českého týmu. Následovaly další prohry. S týmem Švýcarska 2:8, s Velkou Británií 0:11 a s Belgií 1:4. Hokejoví mušketýři sice nevyhráli ani jeden zápas, ale získali první cenné zkušenosti. Na cestě zpět v Les Avants ve Švýcarsku dokonce poprvé vyhráli, když porazili místní hokejové družstvo 2:0.
Turnaje v Chamonix byly prestižní a účastnily se jich nejlepší evropské týmy.
Dalším milníkem na cestě k našemu hokejovému umění byl turnaj o mistra Evropy, který se uskutečnil v roce 1911 v Berlíně. Již rok předtím se konalo první oficiální mistrovství Evropy ve Švýcarsku, ale náš tým se ho nezúčastnil.
Před šampionátem v Německu se ale opakovala nemilá situace s nedostatkem finančních prostředků. Nebyly peníze na cestu a pobyt. Pořádaly se sbírky, obětaví činovníci a sami hráči sháněli peníze na cestu.
Do Berlína se jelo nočním vlakem a nejlevnější třetí třídou. V noci se cestovalo proto, aby se ušetřilo za jeden nocleh, neboť pořadatelé neplatili účastníkům žádnou náhradu. Až do Drážďan hráči pospávali, aby eliminovali spánkový deficit v první den turnaje. V saské metropoli však náhle přistoupili do vlaku alkoholem posilnění tanečníci, kteří se vraceli z maškarního bálu. Bylo po spánku. Hluční umělci hlasitě povykovali až do Berlína.
Naši borci přijeli na Anthaltské nádraží unavení. Usadili se v čekárně a dospávali probdělou noc. Předseda svazu Emil Procházka a jeho asistent Josef Laufer šli do města pátrat, kde se vlastně turnaj hraje. Od běžných Berlíňanů se nic nedozvěděli a teprve dotaz v kanceláři místních sportovních novin jim osvětlil místo konání. Zde se také dozvěděli, že již od rána zasedá kongres mezinárodní ligy ledního hokeje-LIHG.
Předseda van den Bulcke z Belgie našim zástupcům vyčinil, že přichází pozdě a losování již proběhlo. Škodolibě pak našim činovníkům sdělil, že mužstvo Čech musí hned v den příjezdu sehrát dva zápasy. Odpoledne se Švýcarskem a večer s favorizovanými Němci. Naše vedení sice protestovalo, že mužstvo je po cestě nočním vlakem unaveno, ale bylo jim řečeno, že měli přijet včas.
Činovníci tedy rychle vyzvedli pospávající hráče na nádraží, odvezli je městskou hromadnou dopravou do hotelu na oběd a pak rychle do Eispalastu, kde se konal turnaj.
Eispalast v Berlíně – dějiště mistrovství Evropy v ledním hokeji v letech 1911 a 1914.
Čeští hokejisté si poprvé zajezdili na ledové ploše krytého paláce a připravovali se k prvnímu zápasu se Švýcarskem. Svoji zlost na nevlídné pořadatele proměnili v hladké vítězství nad soupeřem v poměru 13:0. Odpoledne byl rozlehlý palác téměř prázdný, ale večer jej diváci zcela naplnili, aby podpořili favorizovaný tým Německa.
Všichni čekali hladké vítězství domácího týmu nad neznámým týmem z Čech. Naši hokejisté však překonali sami sebe. Německo porazili 4:1. Byla to neuvěřitelná senzace. Vítězný zápas skončil pozdě večer a dojatí berlínští Češi v ledovém paláci šťastným hráčům děkovali. Poslední zápas s Belgií pak naši reprezentanti vyhráli 3:0 a stali se poprvé mistry Evropy.
Mistři Evropy pro rok 1911: Jaroslav Jarkovský, Otakar Vindyš, Josef Laufer (budoucí známý reportér), Josef Šroubek, Emil Procházka (předseda svazu), Jaroslav Hamáček, Miloslav Fleischmann, Jan Palouš, Jan Fleischmann. Sedící: Jaroslav Jirkovský a Josef Rublič.
Ještě téhož roku hokejové mužstvo Slavie, které bylo z větší části totožné s reprezentačním družstvem, opět vyrazilo na turnaj do Chamonix. Hned na začátku turnaje však naši borci narazili na Oxford Canadians, což bylo mužstvo tvořené kanadskými mladíky studujícími v Anglii.
Tento první zápas byl pro naše hokejisty nadmíru smolný. Prudce vystřelený kotouč totiž zasáhl našeho brankáře Hamáčka do čelisti a vyrazil mu sedm zubů. Místo v brance zaujal útočník Šroubek a konečný výsledek zněl 2:22.
Ještě během zápasu činovník Josef Laufer odvezl nešťastného Hamáčka na saních k lékaři, který našemu brankáři poskytl nezbytnou péči. Dalším oslabením mužstva byl předčasný odjezd obránce Fleischmanna, který odcestoval kvůli úmrtí v rodině.
Zdecimovaná Slávia na turnaji kráčela od porážky k porážce. Jaké ale bylo překvapení hráčů, když jim po příjezdu domů přátelé v Praze blahopřáli ke skvělému vystoupení. Nerozuměli tomu, ale když jim naznačili, že remíza s Kanadou 2:2 je přece senzační výsledek, ukázalo se, že v telegramu, který poslal hned po zápase Josef Laufer, záhadným způsobem zmizela ve skóre poslední dvojka a v novinách pak vyšla zpráva, že Slavia s kanadským týmem remizovala 2:2.
Nejlepšími týmy v Chamonix v roce 1911 byly Oxford Canadians a Berliner Schlittschuhclub
Český hokejový svaz povzbuzen vítězstvím našich barev na šampionátu v Německu v roce 1911 usiloval o uspořádání turnaje v Praze v roce 1912. Turnaj v hlavním městě království se skutečně konal, ale do historie se nezapsal jako příliš povedený. Naše metropole totiž v té době nebyla vybavena umělým kluzištěm, a tak vše záleželo na počasí.
Únorový termín turnaje se blížil a stále nemrzlo. Když už se situace blížila katastrofě, naštěstí klesl teploměr na minus deset stupňů. Na travnatém tréninkovém hřišti fotbalistů Slavie na Letné, kde se mělo hrát, propukla horečná činnost. Kdo měl ruce a nohy, tahal konve s vodou a kropil. Jenže půda, která ještě nestačila promrznout, sála vodu jako houba a na povrchu byl stále vidět trávník.
Potom někdo dostal spásný nápad s hasičskou hadicí. Plocha byla hektolitry vody doslova utopena a mráz vytvořil přes noc kluziště jako zrcadlo.
Mistrovství tedy mohlo začít. Český tým nastoupil ve složení: Karel Wälzer, Jan Fleischmann, Jan Palouš, Otakar Vindyš, Jaroslav Jarkovský, Jaroslav Jirkovský, Josef Šroubek, Josef Rublič a Miloslav Fleischmann.
Češi porazili pražské Rakušany 5:0. Němci nad stejným soupeřem zvítězili 4:1. Rozhodnout se tedy mělo další den ve finále Čechy – Německo.
V noci však přišla obleva ! Narychlo udělaná hrací plocha nevydržela. Ostré brusle hráčů tenkou vrstvu ledu rychle prořezaly. Na ledové ploše se objevily díry a hokejisté v nich klopýtali a padali, navíc v nich občas dolovali puk.
Led se během zápasu proměnil v oraniště. Přesto se však hrálo. V desáté minutě padla sporná branka. Nebylo jasné, jestli kotouč vystřelený naším hráčem Vindyšem překonal brankovou čáru předtím, nežli byla branka posunuta. Rozhodčí gól uznal, ale Němci protestovali. Emil Procházka, který zastával funkci předsedy Českého svazu hokeje, utíkal po ledě, aby Němce uklidnil. Zakopl však o jednu z nesčetných děr a skácel se k zemi. V nastalém zmatku pak zřejmě došlo k nedorozumění v komunikaci. Naši měli za to, že branka platí, ale Němci si naopak mysleli, že nebyla uznána.
V dalším průběhu utkání ještě padly tři góly. Dva do naší sítě a jeden do německé. A když bylo na konci zápasu oznámeno, že utkání skončilo 2:2 a mistry Evropy se díky lepšímu skóre stali Češi, překvapení Němci se nestačili divit. Pochopitelně byli nadmíru pobouřeni a za ohlušujícího pískotu tribun naštvaně odešli do kabin.
Dohady o výsledku pražského šampionátu ale neskončily. V březnu 1912 se v Bruselu konal kongres LIHG, kde podal německý hokejový svaz proti pražskému výsledku protest. Po bouřlivém jednání kongres rozhodl, aby se zápas v příští sezoně opakoval. Opakovaný zápas se však nikdy neuskutečnil a další kongres LIHG výsledek pražského mistrovství anuloval. Mimo jiné i kvůli neoprávněnému startu pražského klubu DEHG v barvách Rakouska. To totiž v době konání turnaje ještě nebylo plnoprávným členem LIHG. Do mezinárodní organizace vstoupilo až o pár týdnů později právě na kongresu v Bruselu.
Hráči DEHG Prag, kteří reprezentovali na mistrovství Evropy v Praze Rakousko. Podle konečného rozhodnutí kongresu LIHG prý neoprávněně.
Poslední vystoupení českého týmu před válkou se uskutečnilo v Berlíně v roce 1914. Rok předtím se ještě konal šampionát v Mnichově a zde naši hokejisté skončili za Belgií na druhém místě.
Český tým přijel na poslední předválečné mistrovství Evropy do Berlína s obměněnou sestavou, v níž se poprvé objevil Karel Pešek-Káďa, který byl také úspěšným fotbalistou. V Německu reprezentovali Čechy tito hráči: Václav Pondělíček, Jan Fleischman, Karel Pešek „Káďa“, František Rublič, Josef Loos, Jaroslav Jirkovský, Karel Wälzer, Josef Páral a Jan Palouš.
Hrálo se za účasti tří mužstev jednokolovým systémem každý s každým. Češi si na úvod turnaje hladce poradili s Belgií, která titul obhajovala. Zvítězili 9:1. V závěru turnaje zvládli Češi i duel s domácím týmem v poměru 2:0 a stali se znovu mistry Evropy. Pomohlo jim větší kluziště, na němž dokázali lépe kombinovat a také dobrá obrana.
Český tým na mistrovství Evropy v roce 1914
Na třech ze čtyř evropských šampionátů, kterých se před první světovou válkou české národní mužstvo zúčastnilo, dvakrát vybojovali naši hokejisté první místo a jednou skončili druzí.
Od roku 1909, kdy poprvé vyjeli na zkušenou do Francie, si v krátkém čase osvojili dovednosti nutné pro tuto vzrušující hru. A vzhledem k tomu, že neměli doma k dispozici jediné umělé kluziště pro trénink a jednalo se o ryzí amatéry, kteří pěstovali sport ve svém volném čase, před jejich úspěchy nelze než smeknout.
Ano, lze namítnout, že turnaje klubových mužstev v Chamonix byly oproti evropským šampionátům mnohem lépe obsazeny a pokud se naši borci v prvních letech svého působení střetávali s týmy, ve kterých byli hokejisté kanadského původu, pak samozřejmě výrazně prohrávali. Bylo však jen otázkou času, kdy jejich následovníci hokejové umění povýší na takovou úroveň, aby čelili i těm nejlepším.
Zdroje:
Josef Laufer, Padesát let v našem sportu, 1957
