Článek
Psal se rok 1445. Jedenáct let uplynulo od bratrovražedné bitvy u Lipan. Země byla po dlouhých válkách rozvrácena a všude bylo plno bídy. Páni šlechtici bez rozdílu vyznání, ať už byli kališníci, nebo katolíci, dál soupeřili o moc a jejich šarvátky odnášeli poddaní. V království nebyl nikdo, kdo by jejich zpupnost držel na uzdě. Panovalo bezvládí. Král Albrecht, následník císaře Zikmunda, zemřel ve vojenském táboře v Maďarsku a zanechal potomka, který se však narodil až čtyři měsíce po jeho smrti. Ladislav Pohrobek byl v době, o které mluvíme, ještě malým pacholíkem a nebylo vůbec jisté, jestli bude vládnout. Zemský sněm sice nedlouho předtím uznal jeho nároky na trůn, ale chvíle korunovace byla ještě hodně vzdálená. Zatím měl hošík úplně jiné starosti a v zemi vládla anarchie.
Uznejme, že doba byla zralá pro příchod člověka, který se odpovědně ujme vlády, nastolí pořádek a zamezí okrádání nejbídnějších. V lidských dějinách už přišlo hodně nadějných spasitelů, ale ještě více falešných proroků. Po ovoci je poznáte, praví se v bibli. To, že se někdo vydává za známou osobu anebo se sám pasuje do významné funkce, není nic nového pod sluncem. Někteří lidé tak činí z bláznovství, jiní ze zištných důvodů. Jsou i tací, co splňují obě hlediska. Jaroslav Hašek ve svém slavném románu popisuje, že se Švejkem byl v blázinci jeden, co se vydával za Cyrila a Metoděje, aby dostával dvě porce jídla.
Teď ale vážně. Nevíme, zda byl Jakub bláznivý podivín, nebo měl jenom upřímnou snahu v rámci svých možností přispět k obnově země. Netušíme, co svým konáním sledoval a co se mu honilo v hlavě. Víme však, co potřeboval k tomu, aby zaujal. Především impozantní zjev, silný hlas a řečnické nadání. A to zřejmě měl. Jeho příchod do legendární kolébky královského rodu způsobil pozdvižení. Místní byli zvyklí na ledacos. Od čtrnáctého století byli osvobozeni od roboty jenom proto, že jejich vesnice byla rodištěm prvního Přemyslovce. Ale aby se panovník usadil přímo v jejich obci, to bylo i na ně příliš.
Jakub si po svém příchodu do Stadic postavil jednoduchý přístřešek ze dřeva, proutí, slámy a listí přímo u památné lísky Přemysla Oráče. Užaslým venkovanům sdělil, že je sice sedlákem, ale zároveň také přímým pokračovatelem přemyslovského rodu a z Božího vnuknutí a na přání svatého Václava se právě teď ujímá vlády nad osiřelou zemí. Zároveň pravil, že jedině sedláci a jejich spravedlivé zákony mohou zemi spasit. Sedláci pokývali hlavami a šli si po své práci. Bylo jaro a bylo potřeba oset pole.
Tím to ale neskončilo. Jakubova výmluvnost byla úctyhodná. Postupem času do Stadic začaly proudit zástupy poutníků, kteří byli zvědavi na nového krále. Vyslechli jeho slova a dávali mu za pravdu. Z původních zvědavých jednotlivců se vytvořily tisícihlavé davy, které provolávaly novému králi slávu. Lidé mu přinášeli dary, hlavně jídlo a pití. Jak jinak by si selský král zajistil obživu. Nezdá se, že by ve svém pokročilém věku místním rolníkům pomáhal za stravu při jarních pracích.
Jakub naopak práci rozdával. Vytvořil si poradní tým, který tvořili čtyři rádci. Také si najal písaře, který mu sepisoval manifesty a provolání. Zajímavé bylo, že tuto odpovědnou funkci vůbec dokázal obsadit. V patnáctém století bylo gramotných lidí jako šafránu.

IMG_20250222_112757
Dva měsíce trval ve Stadicích tento mumraj. Pak ale přišlo to, co přijít muselo. Páni se dozvěděli, co se děje a na samozvaného krále poslali zbrojnoše. Ti milého Jakuba zajali a odvedli i s jeho nejvěrnějšími na hrad do Roudnice. Hradní pán je nějaký čas věznil, ale když mu Jakub neustále opakoval, že je králem a jeho místo je v čele státu, poslal ho nakonec s ozbrojeným doprovodem do hlavního města. V Praze byl Jakub vyslechnut purkmistrem. Ten dospěl k názoru, že tento člověk není nebezpečný a zřejmě nezpůsobí revoluci. Propustil tedy Jakuba i jeho blízké na svobodu, a dal jim dokonce nějaké peníze na cestu zpět do rodného kraje. Od té doby už nikdo o selském králi neslyšel.
Zdroje:
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
www.predskolaci.cz/usti-nad-labem-povest-o-selskem-krali-ze-stadic/11346
cz.wikipedie