Článek
Začátek šedesátých let byl pro Sovětský svaz neobyčejně úspěšný. Dvanáctého dubna 1961 byla z kosmodromu Bajkonur vypuštěna kosmická loď Vostok s prvním kosmonautem planety Jurijem Gagarinem. Hrdina Sovětského svazu pak objížděl zeměkouli a dobýval svět svým podmanivým úsměvem.
Tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov hodlal využít pozitivní nálady ve společnosti a definitivně zúčtovat s pochybným odkazem svého předchůdce. Stalin byl totiž dlouhá léta lidu prezentován jako geniální lodivod velké země a zdálo se, že jeho smrtí se vývoj zastaví anebo přinejmenším zpomalí.
Sovětští lidé však dobyli vesmír i bez něho. Krutý tyran už osm let neřídil stát a Sovětský svaz přesto kráčel úspěšně vpřed po leninské cestě. Nenaplnily se chmurné předpovědi bázlivců, kteří otupělí strachem neviděli skvělou budoucnost.
Tak uvažoval Nikita Chruščov. Před čtyřmi lety se zbavil posledních vlivných členů bývalého Stalinova politbyra. Molotov, Malenkov a Kaganovič odešli podle nových pravidel jen do důchodu, nikoliv na popraviště. Z paměti ale Nikita Sergejevič nevytěsnil, že i on sám byl kdysi poslušným členem vedení.
Chruščov a Stalin v roce 1936
Je ale možné úspěšně dokončit destalinizaci a vyrovnat se s kultem Stalinovy osobnosti? Takto se Chruščov ptal svých nových spolupracovníků. Ano, v roce 1956 na dvacátém sjezdu odhalil Stalinovy zločiny. Postupně mizely Stalinovy sochy, měnily se názvy měst a ulic. Ale stačilo to? Bylo uděláno dost? Vždyť v mauzoleu stále leží tyranova nabalzamovaná mrtvola! A dokonce leží v blízkosti muže, který je všemu sovětskému lidu nejdražší! A to je nepřípustné.
Definitivní tečku za oficiálním uctíváním Stalina učinil dvacátý druhý sjezd sovětských komunistů, který se konal v Moskvě ve druhé polovině října 1961.
Československý komunistický deník „Rudé právo“ přinesl z Moskvy v úterý 31. října aktuální zprávy. V krátkém článku na titulní straně zveřejnil usnesení sovětských soudruhů o mauzoleu Vladimíra Iljiče Lenina.
V bodě 2 tohoto usnesení se pravilo:
„Uznat za neúčelné, aby v Mauzoleu nadále zůstal sarkofág s rakví J. V. Stalina, protože vážné porušování leninského odkazu, zneužívání moci a masové represálie proti čestným sovětským lidem a dalších činy, jichž se dopustil Stalin v období kultu osobnosti, znemožňují, aby rakev s jeho pozůstatky nadále zůstala v Mauzoleu V. I. Lenina.“
Poslední říjnový den roku 1961 bylo Rudé náměstí v Moskvě uzavřeno kvůli přípravám na tradiční přehlídku 7. listopadu. To bylo výhodné, neboť přenesení ostatků Stalina mělo proběhnout v naprosté tichosti.
Nikita Chruščov si zavolal vybrané aktéry sdělil jim, že večer bude Stalin pohřben. Místo k vykopání hrobu jim prý ukáže ředitel mauzolea.
Pozdě večer byl hrob vyhlouben před kremelskou zdí. Nastal čas přesunu. Po Moskvě pak kolovaly zvěsti, že Stalinovo tělo bylo v mauzoleu dokonce vysvlečeno z uniformy. Očití svědkové to ale popřeli. Prý mu z uniformy pouze odepli vyznamenání „Zlaté hvězdy Hrdiny socialistické práce“.
Osm vojáků tajně pod rouškou tmy vyneslo Stalinovu rakev z mauzolea a přeneslo ji k hrobu. Po krátkém odpočinku ji opatrně spustili dolů. Rakev byla zalita silnou vrstvou betonu. Hrob přikryla deska se Stalinovým jménem, rokem jeho narození a smrti. Až v sedmdesátých letech přibyl náhrobek s bustou generalissima.
Stalin se ocitl v bezprostřední blízkosti svých spolubojovníků z dob revoluce a občanské války, významných členů strany, ale i vojevůdců, kosmonautů a vědců. V osmdesátých letech pak pohřebiště u kremelské zdi ještě rozšířili v rychlém sledu tři zemřelí představitelé Sovětského svazu Brežněv, Andropov a Černěnko.
Masa betonu nad Stalinovou rakví však stalinismus neudusila. Stalin z mysli lidí nezmizel. V zemi Sovětů zanechal nesmazatelnou stopu. Stalinský systém přetrval v poněkud mírnější formě až do konce sovětského impéria. Byl charakteristický naprostým podřízením života země komunistické státostraně a bezbřehou konformitou občanů.
A jak hodnotí diktátora lidé v současném Rusku? Z bývalých sovětských vůdců je druhým nejoblíbenějším hned za Brežněvem. Mnoha Rusům imponuje, že kdysi vytvořil z jejich zaostalé země mocnou velmoc. Že přitom jeho vinou zahynuly miliony lidí, zřejmě tolik neřeší.
Zdroje:
Alessandro Mongili, Stalin a sovětské impérium, 2006
