Článek
Jako první se v rámci výměny dostala do oběhu pětadvacetikorunová bankovka Karla Svolinského s Janem Žižkou z Trocnova. Husitský vojevůdce byl na lícní straně a Žižkovo náměstí v Táboře na rubu. Tato bankovka nahradila předchozí pětadvacetikorunu vyrobenou v Moskvě, na které byl také Žižka.
Svolinský na bankovce zakryl vojevůdci páskou pravé oko. Namaloval Žižkův profil z levé strany, aby mohl zobrazit jeho pronikavý pohled. Bylo to správně? Umělci v různých dobách zobrazovali jeho oči různě. Někdy měl na obrazech zakryté levé oko, jindy zase pravé. Jak to tedy mělo být doopravdy a co nám říká historie?
Pokud kosterní pozůstatky nalezené v Čáslavi opravdu patří trocnovskému hrdinovi, pak by podle dochované lebky vojevůdce mělo být jeho levé oko od mládí slepé. Karlu Svolinskému historickou nepřesnost vyčítat nebudeme. Šlo přece o umělecké ztvárnění a bankovka s Žižkou patřila k oblíbeným. Platilo se s ní od prosince 1958 až do prosince 1971, kdy ji nahradila modrá dvacetikoruna – opět s Žižkou.
Na začátku šedesátých let se objevila nová hnědá desetikoruna. Její autorkou byla oravská rodačka Mária Medvecká. V návrhu bankovky se snoubily přírodní motivy jejího rodného kraje s obrazy tehdejší doby. Na lícní stranu umístila dvě děvčata. Jedna z nich byla oblečena tradičně s šátkem na hlavě, kdežto druhá byla prostovlasá s pionýrským šátkem kolem krku. V pozadí lícní strany byla zobrazena nižnianská továrna a na rubu Oravská přehrada.
Hnědá desetikoruna malířky Márie Medvecké byla oblíbeným platidlem. Do oběhu se dostala v únoru 1961 a setrvala v něm až do června 1988. Tedy více než 27 let.
Asi nejznámější a podle některých znalců i nejkrásnější československou bankovkou byla zelená stokoruna, která se v oběhu udržela od prosince roku 1962 až do února roku 1993, tedy více než třicet let. Na rubu se objevily Hradčany, na lícní straně slévač a rolnice se snopem obilí. Zajímavé je, že bankovku nenakreslil profesionální výtvarník, ale podplukovník Československé lidové armády František Heřman, jehož návrh vyhrál v soutěži. Modelkou mu prý stála manželka.
Ještě, než byla stokoruna puštěna do oběhu, prošla změnami. Původně hnědou barvu nahradila optimističtější zelená, a navíc si tehdejší ministr financí Julius Ďuriš vymohl korekturu obláčků nad Pražským hradem. Temné mraky nařídil nahradit bílými beránky.
Silueta Hradčan se neobjevila na stokoruně poprvé. Již za první republiky byl Pražský hrad vyobrazen na stokoruně z roku 1920. Protektorátní stovka z roku 1940 měla Hradčany na líci a poválečná bankovka z roku 1945 je měla na rubu. Sovětská předchůdkyně z roku 1953 byla také opatřena siluetou Hradčan na rubové straně.
Zelené stokoruně Františka Heřmana se dostalo i vynikajícího mezinárodního uznání. V roce 2015 ji zařadil do výběru šesti nejlepších bankovek světa kurátor moderní měny Thomas Hockenhull z Britského muzea. Svůj seznam připravil pro prestižní deník The Times.
Další bankovkou danou do oběhu byla červená padesátikoruna Václava Fialy, která platila od dubna 1965 až do června 1991. Tato bankovka byla vybrána až na třetí pokus. První návrh Karla Svolinského se vůbec nerealizoval. Následně byl vybrán pro tvorbu bankovky Václav Fiala, který ale napoprvé také neuspěl. Realizoval se až jeho druhý návrh se sovětským vojákem a slovenským partyzánem na lícní straně a bratislavskou rafinerií Slovnaft na rubu. V jeho první verzi uvedené postavy vojáka a partyzána vypadaly odlišně a na rubové straně byly místo Slovnaftu Švermovy závody v Podbrezové nad Hronom.
A nyní se dostáváme k modré dvacetikoruně grafika Karla Hrušky s Janem Žižkou na lícní straně. Byla vydána do oběhu v dubnu 1971. Nahradila pětadvacetikorunovou bankovku Karla Svolinského a platilo se s ní až do června 1991.
Po vydání této bankovky se objevily zaručené informace, že je na ní možné objevit tvář Heleny Vondráčkové. Bylo tomu skutečně tak? Opravdu se skrývala na dvacetikoruně známá zpěvačka?
Odpověď je poměrně jednoduchá. Obrysy ženské tváře šlo na dvacetikoruně skutečně vypozorovat. Ale posuďme sami, jestli to byla populární Helenka.
Bankovka se otočila o sto osmdesát stupňů a na levé straně se musela přehnout nebo zakrýt tak, aby zmizela polovina Žižkova obličeje. Pak bylo možné na druhé polovině vojevůdcovy hlavy skutečně spatřit obrysy usmívající se ženské tváře. Malá nápověda: Žižkovo zdravé oko bylo usmívajícími se ústy záhadné dívky. Ale, že by to byla zrovna Helenka Vondráčková? Těžko říct.
Na rozdíl od předchozí bankovky Karla Svolinského, měl nyní Žižka zakryté správné oko, tedy levé. Lidé ale měli problém s rubem bankovky. Tam byla ilustrace husitského vojska. Vedl jej kněz s chybně namalovanýma rukama a Žižka na koni měl pásku přes obě oči. Objevily se anekdoty, že lid je veden pozoruhodnou dvojicí: „jeden je slepý a druhý má obě ruce levé“.
Autor bankovky v tom byl ale nevinně. Na rubovou stranu dvacetikoruny použil středověkou iluminaci z Jenského kodexu, kterou stvořil Janíček Zmilelý z Písku. Žižkova páska přes obě oči byla na místě, neboť husitský hejtman utrpěl roku 1421 při obléhání hradu Rabí ošklivé zranění dosud zdravého oka. Co se týká rukou kněze, tak ty se středověkému výtvarníkovi opravdu nepovedly.
V listopadu 1973 byla dána do oběhu poslední z plánovaných bankovek a sice pětisetkoruna Jaroslava Lukavského. Na líci pětistovky byli zobrazeni bojovníci Slovenského národního povstání, na rubu pak byl hrad Děvín.
Zajímavostí této bankovky je snad jen to, že jako jediná nebyla v osmdesátých letech nahrazena platidlem z nové jednotné emise Albína Brunovského. Slovenský výtvarník měl sice novou pětistovku nachystanou, ale vzhledem ke změnám po listopadu 1989 už k jejímu vydání nedošlo. Bankovka Jaroslava Lukavského tedy platila až do února 1993.
Zdroje:
