Článek
Na začátku roku 921 odešel z tohoto světa třetí historický kníže z rodu Přemyslovců Vratislav. Není známo, za jakých okolností zemřel. Je ale možné, že se s ním u smrtelného lože loučili jeho nejbližší. Matka Ludmila, manželka Drahomíra, malí synové Václav a Boleslav a další děti. Ubohý kníže netušil, že neuplyne mnoho vody ve Vltavě a jeho žena nechá sprovodit ze světa jeho matku a až synové dospějí, pak mladší z nich nechá zavraždit staršího.
Kněžna Ludmila se narodila kolem roku 860 buď na Mělnicku, kde sídlili Pšované anebo v Horní Lužici, kde přebýval jeden z kmenů Lužických Srbů-Milčané. Nevíme to jistě, neboť z dostupných kronik vyplývají obě možnosti. Ludmila ale s největší pravděpodobností pocházela z knížecí rodiny.
Do manželství s českým knížetem Bořivojem vstoupila asi jako čtrnáctiletá v roce 874 nebo 875. Během dalších čtrnácti let porodila nejméně šest dětí. Spolu s manželem přijala novou víru. Stalo se tak na Moravě a mezi křesťany ji uvedl samotný arcibiskup Metoděj. V roce 890 ale Bořivoj zemřel. Ludmila se stala vdovou. Bylo ji sotva třicet let.
Nestáhla se do ústraní, jak bylo tehdy běžné, ale aktivně se účastnila veřejného dění. Zprvu především proto, aby zajistila vládu svým nedospělým synům.
Když synové dospěli, stále měla co říci k dění v knížectví. Jak vycházela s manželkou Spytihněva nevíme. Žena prvního Ludmilina syna je pro historiky velkou neznámou. Zato ale velmi dobře víme, jak se snášela s manželkou od druhého syna Vratislava. Jedním slovem – špatně.
Vratislav se oženil s Drahomírou. Stalo se tak zřejmě někdy kolem roku 906. Drahomíra se narodila asi roku 890 a pocházela z kmene Stodoranů, jednoho z nejmocnějších kmenů Polabských Slovanů. Šestnáctiletá nevěsta ale své tchyni do oka nepadla.
Drahomíra s Vratislavem měli během patnácti let snad sedm dětí. Ještě za života knížete byla Ludmile svěřena výchova vnuků Václava a Boleslava, což Drahomíře pochopitelně vadilo. Po smrti Vratislava na začátku roku 921 pravděpodobně rada starších rozhodla o dělbě moci mezi obě kněžny vdovy. Ludmila měla nadále pečovat o řádnou výchovu chlapců a Drahomíra měla zatím za nedospělého Václava vládnout.
Ludmila, Václav a Drahomíra (obraz Josefa Mathausera)
Dědic knížecího stolce už byl za Vratislavova života pod dohledem Ludmily vzděláván v žaltáři v Budči. Tady si malý chlapec osvojil základy čtení a psaní. Rázná Drahomíra možná měla o výchově synů jiné představy, ale musela respektovat rozhodnutí sněmu. Občas si na Ludmilu stěžovala, ale zpočátku ji nikdo nebral vážně. Vladykové se za ni postavili až poté, kdy Ludmila nechala Václava vzdělávat v liturgii. Vzedmula se silná opozice. Málokomu bylo po chuti, že by se budoucí kníže měl učit dovednostem kněze. Napětí mezi vdovami rostlo a dusná atmosféra v knížecí rodině by se dala krájet.
Přesto by však zřejmě nedošlo k nejhoršímu, kdyby osobní averze nepřerostla v politický konflikt. V roce 921 dobyl saský vévoda Jindřich Řezno a bavorský vévoda Arnulf se mu musel poddat. Co to znamenalo pro přemyslovské Čechy? Od roku 895 bylo Bavorsko jejich spojencem, a naopak Sasko bylo nepřítelem.
Drahomíra pocházející z kmene Polabských Slovanů měla samozřejmě se Sasy nedobré zkušenosti. Kněz Pavel, zastupující řezenskou diecézi v Čechách, žádal Ludmilu, aby se Čechy podřídily novému sasko-bavorskému spojenectví. Ludmila byla tomuto řešení nakloněna. Drahomíra a její lidé však byli rozhodně proti. Ludmila musela poté opustit Prahu a odebrat se na Tetín. Spor tím však nebyl ukončen, celá řada Ludmiliných zastánců zůstala v Praze. Napětí dosáhlo vrcholu a Drahomíra se rozhodla konflikt s tchyní jednou provždy vyřešit.
Ze své družiny vybrala dva otrlé bojovníky Tunnu a Gommona a poslala je na Tetín s jasným úkolem. Patnáctého září roku 921 se nevelká skupina ozbrojenců dostavila na hradiště. Předstírala běžnou kontrolu a byla bez podezření vpuštěna dovnitř. Samotné Ludmilino obydlí bylo odděleno dřevěnou palisádou. Po západu slunce se dva ničemové vydali splnit rozkaz. Nevelká družina obklíčila Ludmilin příbytek, Tunna s Gommonem vyrazili dveře a nebohou kněžnu nemilosrdně uškrtili. V kronikách se můžeme dočíst, že to bylo buď její šálou či závojem, anebo docela obyčejným provazem. V legendách se také píše, že je Ludmila prosila, aby prolili její krev, což by prý bylo známkou opravdového mučednictví. Obávám se ale, že kněžna ve chvíli smrtelné úzkosti stěží řešila, jakou smrtí ze světa sejde.
Tunna a Gommon vyrážejí dveře a škrtí svatou Ludmilu šálou. Pak andělé odnášejí její tělo na nebesa. Vyobrazení z latinského překladu Dalimilovy kroniky
Tunna, Gommon a jejich bojovníci pak utekli z Tetína. Vystrašené služebnictvo a ani hradní strážci se nepokusili svoji paní bránit. Kněz Pavel, který předtím doprovázel kněžnu z Prahy na Tetín, byl v době vraždy zřejmě ukryt a poté rychle prchl do Řezna. Ludmila nebyla ani řádně pochována, služebnictvo ji ve spěchu zahrabalo u hradní zdi.
Drahomíra tedy zvítězila. Otázka je, za jakou cenu. Najatí vrazi nejprve dostali slíbenou odměnu, ale poté zřejmě začali pošilhávat po ještě větší moci. Byli rychle odstraněni. Gommon byl popraven a vyděšený Tunna raději utekl ze země. Drahomíra se sice zmocnila majetku tchyně, ale důvěru a lásku svých dětí nezískala. Pomstila se za domnělá a možná i skutečná příkoří, ale během krátké doby vlády pozbyla politickou prestiž.
Roku 925 se moci chopil dospělý Václav. Svoji matku nechal internovat a posléze vyhnat. Ostatky babičky Ludmily byly vyzvednuty a přeneseny do Prahy, kde byly slavnostně pohřbeny v nové bazilice svatého Jiří na Pražském hradě.
Drahomíra se sice po nějaké době mohla vrátit ke knížecímu dvoru, ale žádný vliv už nezískala. Navždy na ní ulpělo znamení vražedkyně a také ji bylo vyčítáno zhoršení vztahů s Bavorskem. Když pak byl její prvorozený syn Václav zabit druhorozeným Boleslavem, odešla z Čech natrvalo. Datum její smrti není známo. Zatímco kněžna Ludmila se později stala národní světicí, Drahomíra zůstala v očích lidu zlou dračicí.
Kostel svaté Ludmily na Tetíně
Zdroje:
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
