Článek
Boleslav I. se narodil zřejmě roku 915 jako mladší syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry. Po dosažení plnoletosti pravděpodobně obdržel od svého bratra úděl na území kmene Pšovanů. Opevněné sídlo, které bylo jedním ze soustavy přemyslovských hradišť ve středních Čechách počal přestavovat po „římském způsobu“ tedy za pomoci kamene a malty. Svůj hrad opevnil kamennou hradbou. Sídlo na pískovcové vyvýšenině poblíž soutoku Labe a Jizery se stalo opěrným bodem jeho moci. Musel však přitom respektovat svrchovanost bratra Václava. Brát ohled na vedoucí roli staršího sourozence však bylo pro ambiciózního Boleslava čím dál tím obtížnější.
Podporován svými družiníky se rozhodl vyřešit narůstající neshody radikálním způsobem, tedy politickou vraždou. Stalo se tak zřejmě 28.září 935 na Boleslavově sídle. Podle legendy šel Václav do kostela na jitřní mši. Cestu mu zastoupil mladší sourozenec. Václav si myslel, že jej bratr chce pozdravit. Záhy však poznal jeho pravé úmysly. Boleslav na něj vztáhl ruku se zbraní. Václav byl ale silnější a útočníka odzbrojil. Vzápětí však zaútočili na Václava další spiklenci. U chrámových dveří jej dostihli a zavraždili.
Po dlouhá staletí byl Boleslav kvůli tomuto činu v opovržení. Přestože učinil pokání, když po třech letech nechal převést Václavovy ostatky do pražské rotundy svatého Víta, v očích lidu dlouho zůstal zlým bratrovrahem. Za svůj skutek obdržel nelichotivé přízvisko-Ukrutný.
Renomovaný historik Dušan Třeštík však vyslovil i možnost, že Václavova smrt nemusela být vraždou, ale nešťastnou náhodou. Boleslav se prý sice dostal s bratrem do sporu, ale nechtěl ho zabít. Knížete pak ubili jeho strážci, když viděli, že se Václav s mečem sklání nad Boleslavem.
Ať už to bylo jakkoliv, Václav přišel v Boleslavi o život. Tímto násilným činem, který ve středověku nebyl ojedinělý, byla opuštěna předchozí politická koncepce, založená na přátelství, ale i jisté podřízenosti vůči Sasku.
Boleslav se nesnažil uchovat mír za každou cenu. Po svém nástupu na knížecí stolec odmítl Jindřichu Ptáčníkovi platit poplatek. To samozřejmě vedlo k roztržce. Jindřich však brzy zemřel, když byl stižen mozkovou mrtvicí. Dalších čtrnáct let vedl kníže války s jeho nástupcem Otou I. Dokázal porazit i obávaný merseburský pluk, vytvořený z nejhorších hrdlořezů. Po vyčerpávajících bojích byl sice nucen v červenci 950 kapitulovat, ale německý vládce s ním uzavřel čestný mír. V dalších letech se vztahy mezi oběma panovníky vyznačovaly vzájemným respektem.
Boleslav dokonce pomáhal Otovi i v záležitostech celoevropského významu. Roku 955 se české vojsko podílelo na definitivním ukončení divokých maďarských nájezdů ve známé bitvě na řece Lechu u Augsburgu.
K porážce Maďarů v bitvě na řece Lechu došlo 10.srpna roku 955
Boleslav zahájil během své vlády rychlou a překvapivě rozsáhlou expanzi z původní středočeské přemyslovské domény. Ovládl celé Čechy, značnou část Moravy, Slezsko a Krakovsko. Páteř přemyslovského státu pak tvořila osa Praha – Krakov, což byl úsek důležité evropské obchodní cesty, která vedla z córdobského chalífátu přes Kyjev na chazarské trhy na dolním toku Volhy a přes Bagdád až do Číny. Výpady Boleslava I. si kladly za cíl ovládnout co nejdelší úsek této obchodní trasy.
Mapa rozsahu českého státu v 10. století za vlády Boleslava I. a Boleslava II.
Praha se těšila stále většímu zájmu arabských kupců. A jaké zboží mohl náš středoevropský region tehdy nabídnout? Hojné smíšené lesy se hodily pro včelařství a na trhu se prodával cenný vosk. Samotné jádro Čech pak bylo známé dobře organizovaným chovem velmi kvalitních koní a výrobou koňských sedel a postrojů.
Nejvíce však šli v tehdejší době „na odbyt“ otroci. Aby bylo otroky kde brát, kníže vedl dobyvačné války a získával zajatce. Zotročení lidé však museli být pohany, neboť církev zakazovala, aby se Židům a Arabům prodávali křesťané.
I proto Boleslav po zajištění západní hranice upřel svůj pohled severovýchodním směrem, kde křesťanství ještě nezapustilo své kořeny. Rozsáhlou expanzí získával otroky a zásoboval zejména tržiště v pražském podhradí, které bylo založeno již za vlády jeho strýce, knížete Spytihněva I. Obchod s otroky byl v té době stále běžnou záležitostí nejenom u nás.
O pražském trhu podal písemnou zprávu kupec a diplomat Ibráhím ibn Jákúb. Sepsal ji pro córdobského chalífa: „Město Frága (Praha) je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přichází sem z města Krakova Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků (Maďarů) muslimové, Židé a Turci (Maďaři) rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti vyváží od nich otroky, cín a různé kožešiny. V městě Frága vyrábí se sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemích. Zvláštní je, že obyvatelé země Bújima (Bohemia) jsou snědí, černých vlasů, zatímco světlý typ je u nich řídký.“
Čechy se tedy za vlády Boleslava I. značně hospodářsky pozvedly. Kníže začal razit první české mince – stříbrné denáry. O těchto penězích se kupec Jákúb ve své zprávě rovněž zmiňuje. Boleslav nechal razit mince zejména z prestižního důvodu. První ražba se měla udát kolem mezi lety 950 až 955. Denár měl údajně vysokou hodnotu. Obchod však i nadále zůstával většinou směnný, denárem platily pouze nejvyšší vrstvy.
Denár Boleslava I.
Na rozšířeném území začal Boleslav budovat soustavu opevněných sídel. Vznikla hradská soustava, která prostřednictvím správců umožňovala knížeti vládu na celém území, ale i obranu proti nečekaným vpádům cizích vetřelců. Panovník založil správní hrady Žatec, Plzeň, Litoměřice a další. Hradská soustava zajišťovala soudy a na hradištích se nacházeli ozbrojenci, kteří byli připraveni v případě vojenské hotovosti zasáhnout. Byla zde vězení a v případě nutnosti se zde prováděly i popravy odsouzenců. Vládce ve správních střediscích organizoval trhy a pokud se hradiště nacházelo na kupecké stezce, vybíralo se zde clo a mýto. Budovaly se zde kostely, díky kterým mohl panovník šířit novou víru.
Boleslav byl prvním Přemyslovcem, který si zvolil za nevěstu šlechtičnu zřejmě německého původu, jménem Biagota. Svědčilo to o stoupajícím významu rodu. Boleslav měl čtyři historicky doložené děti. Dvě dcery a dva syny. Všichni potomci udělali kariéru. Doubravka se stala manželkou prvního polského vládce Měška z rodu Piastovců. Další dcera Mlada byla abatyší řádu benediktinek kláštera u svatého Jiří na Pražském hradě. Přimlouvala se v Římě za založení pražského biskupství. Syn Boleslav pokračoval s úspěchem v dráze svého otce jako kníže. Tajemným zůstává druhý syn Boleslava Strachkvas. Údajně své jméno obdržel poté, co se narodil ve stejný čas, kdy byl zavražděn jeho strýc Václav. Tedy poté, co skončil hodokvas naplněný strachem. Má se za to, že Strachkvas mohl být kronikářem Kristiánem, autorem známé legendy.
Obraz Boleslavovy dcery Doubravky, který je vystaven na polském hradě Darłowo
Kníže Boleslav I. vládl více než tři desítky let. Zemřel pravděpodobně roku 972. Svému nástupci zanechal územně zvětšený a poměrně stabilizovaný stát.
Místo uložení ostatků vládce bohužel není známé. Zájem historiků a badatelů se logicky soustředil na Pražský hrad. Historik Lutovský se domníval, že Boleslav byl pohřben v rotundě svatého Víta pod hrobem svého bratra Václava. Prý mělo jít o jistý symbol pokání. Výzkum z roku 2018 však ukázal, že věk muže z tohoto hrobu dosahuje maximálně čtyřiceti let, tedy mnohem méně, než kolik se Boleslav dožil.
Archeolog Ivan Borkovský naopak měl za to, že knížeti patří kosterní pozůstatky uložené v jednom z hrobů v bazilice svatého Jiří. Podle závěrů pozdějšího bádání však hrob patří osobě mladší, pravděpodobně jednomu z vnuků knížete.
Hodnocení Boleslavovy osobnosti se v průběhu času měnilo. Staré legendy ho vylíčily jako bratrovraha, ukrutníka a nositele Kainova znamení.
Dříve narození historici mu také vytýkali úkladnou vraždu bratra, ale zároveň poukázali na jeho nesporné úspěchy. Podle Františka Palackého byl Boleslav I. jedním z největších panovníků, který kdy seděl na českém trůnu.
Moderní historiografie pak hodnotí Boleslava vesměs kladně. Jako tvůrce českého státu, šiřitele křesťanství a mocného knížete, za jehož vlády se Čechy povznesly.
Zdroje:
Petr Hora, Toulky českou minulostí 1, 1985
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
