Článek
Boleslav III. se narodil někdy okolo roku 965. Byl prvorozeným synem Boleslava II. Pobožného. Matkou byla buď první nebo druhá žena jeho otce, jejíž jméno není historii známé. Kněžna Emma, která byla poslední manželkou Boleslava II. to být nemohla, neboť v době Boleslavova narození ještě byla provdána za svého prvního muže, západofranského krále Lothara.
Boleslavovi se dostalo přízviska Ryšavý nebo Ryšavec kvůli barvě jeho vlasů a vousů. Byl tak nazýván již soudobým saským kronikářem Dětmarem z Merseburgu.
Byl zřejmě ženat, ale jméno a původ jeho manželky není znám. Měl snad dceru, která se provdala za jednoho z velmožů z rodu Vršovců.
Dědic knížecího stolce se v roce 995 zúčastnil boje proti slovanským Bodrcům, když vedl přemyslovský oddíl, který vyslal Boleslav II. na pomoc římskému císaři Otovi III. Bojoval bok po boku se slavníkovskou družinou vedenou Soběborem, zatímco na libickém hradišti jiná družina vraždila bezbranné ženy, děti a zbylé muže slavníkovského rodu.
Boleslav III. převzal moc v únoru roku 999 po smrti Boleslava II. A je třeba popravdě říci, že otec synovi nepředal stát v nejlepším stavu. Původní mocná a rozsáhlá přemyslovská říše sahající až k hranicím Kyjevské Rusi se v posledním období vlády Boleslava Pobožného podstatně zmenšila. V podstatě zahrnovala už jen Čechy a Moravu. Krakovsko zřejmě nedlouho předtím padlo do rukou Poláků v čele s Boleslavem Chrabrým. Ztráta rozsáhlých oblastí s důležitými obchodními cestami samozřejmě znamenala značný pokles příjmů do knížecí pokladnice.
Byla to nelehká doba, která si žádala schopného panovníka. Bohužel právě v této důležité chvíli přichází na scénu Boleslav III. Ryšavý. V jeho hodnocení se historici vzácně shodují. Charakterizují jej jako člověka zlého, mstivého a navíc hloupého.
Panovník nemusí být nutně myslitelem. I člověk s průměrným intelektem může úspěšně vládnout, když si vybere vhodné rádce. Jestliže se však k moci dostane ješitný hlupák, který je navíc paranoidní, pak jeho vláda znamená pro zemi opravdovou pohromu. A to byl zřejmě případ Boleslava III.
Ačkoliv jeho nástupnické právo nejspíš nikdo nezpochybňoval, rozhodl se hned na začátku své vlády zbavit případné konkurence ze strany svých mladších bratrů.
Jaromíra nechal vykastrovat a Oldřicha pozval do lázně s úmyslem ho zabít. Oldřich byl naštěstí včas varován a příliš horkou lázeň rychle opustil. Záchranou před nebezpečným sourozencem se stalo pro oba bratry Bavorsko, kam prchli i s matkou Emmou. V důsledku násilnické vlády před panovníkem utíkali další důležití lidé knížectví. Včetně pražského biskupa Thiddaga.
Emma byla nevlastní matkou Boleslava III. Ovdovělá západofranská královna se za Boleslava II. provdala zřejmě až po roce 985. V roce 1001 před Ryšavcem uprchla do Bavorska. Teprve v roce 1004 se mohla vrátit zpět do Čech. Žila zřejmě na Mělníku až do své smrti v roce 1006.
Valná část velmožů, ale i členové vlastní Boleslavovy družiny postupně začali na svého pána žehrat. Nový kníže totiž nebyl schopen vyjet za kořistí, nebyl schopen získat zpět alespoň část ztracených území.
Doma vládl despoticky a nadělal si ještě více nepřátel. Krize se postupně prohlubovala a nejistý Ryšavec začal hledat oporu v říši. Podporu z Bavorska od vévody Jindřicha čekat nemohl. Tam utekli jeho bratři a nevlastní matka.
Proto se obrátil na míšeňského markraběte Ekkeharda. Zvolil ale špatně. Ekkehard byl nejslabším hráčem na říšské scéně. Po smrti císaře Oty III. v bojích o nástupnictví přišel o život a novým říšským panovníkem stal bavorský Jindřich.
Pasivní zahraniční politika Boleslava Ryšavého ostře kontrastovala s mnohem razantnější a promyšlenou činností polského panovníka Boleslava Chrabrého z rodu Piastovců. Čeští předáci se proto obrátili právě na něj a s jeho pomocí vyhnali Ryšavce na podzim roku 1002 poprvé z Čech. Bezvládí v Praze pak využil silný polský panovník k tomu, aby dosadil po dohodě s velmoži na knížecí stolec svého příbuzného Vladivoje.
A co se dělo s Boleslavem Ryšavým? Nepochopitelně utekl k říšskému hraběti Jindřichovi ze Svinibrodu, se kterým byl ovšem znepřátelen. Asi neměl jinou volbu. Pán ze Svinibrodu jej nechal uvěznit a po krátké době ho předal svému polskému spojenci Boleslavu Chrabrému. Ten měl s prostorem Čech své plány, a proto si vyhnance nechal u sebe v záloze.
Boleslav Chrabrý byl bratrancem Boleslava Ryšavého. Syn prvního historického polského knížete Měška a kněžny Doubravky Přemyslovny byl schopným a dominantním panovníkem. Na obrázku je jeho socha v Hnězdně.
Po brzké smrti nevýrazného Vladivoje se prosadil v Čechách dočasně nový římský král Jindřich II. Jeho zásluhou se vrátili domů Jaromír s Oldřichem. Než se však stačil starší Jaromír ohřát na trůně, podnikl Boleslav Chrabrý ráznou protiakci. Dosadil vojenskou silou na knížecí stolec znovu Boleslava Ryšavého, který ale předtím polskému bratranci musel slíbit, že v Čechách zklidní situaci, udobří se s velmoži a s nimi společně podpoří Chrabrého odboj proti novému římskému vládci Jindřichovi.
Co se ale nestalo! Ryšavec nejenom, že nezklidnil situaci. Naopak přilil olej do ohně. 9. února 1003 uspořádal hostinu. Prý na usmířenou. Na této hostině však nechal vyvraždit část významného českého rodu Vršovců. Krveprolití sám odstartoval, když bodnul mečem do hlavy svého zetě, příslušníka zmíněného rodu.
„Nejprve zetě svého sám zabil, vraziv mu meč do hlavy, potom ostatní bezbranní v ten svatý den onen hrozný a zlý člověk zabil,“ popsal dramaticky letopisec Dětmar Boleslavovo řádění.
Po krvavém incidentu se země znovu začala bouřit. V této chvíli do třetice vstoupil do hry Boleslav Chrabrý. Tentokrát bez okolků zabral Čechy jen pro sebe. Moravu ovládl patrně již předtím. Co se týče zpropadeného Ryšavce, polskému vládci zjevně došla trpělivost. Pochopil, že s tímto agresivním bláznem už nemůže počítat. Nechal Boleslava III. oslepit a uvrhl ho do žaláře kdesi v Polsku.
Nehodný panovník zde strávil více než třicet let a zemřel jako poslední ze svých bratří někdy kolem roku 1037. Vězeňská cela studeného hradu jistě nebyla pro slepce příjemným prostředím k životu.
ilustrativní snímek
Boleslav III. vládl jen tři roky. Od roku 999 do roku 1002 a pak ještě krátce v roce 1003. Za krátký čas ale přivedl přemyslovský stát téměř ke krachu. Nakonec se stal pouhou figurkou na šachovnici silnějších politiků. Především Boleslava Chrabrého.
Osobnost Boleslava III. později zhodnotil historik František Palacký těmito slovy:
„Nebyl než obecný pustý ničema.“
Zdroje:
Petr Hora, Toulky českou minulostí 1, 1985
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
