Článek
Orloj, věž a kapli s arkýřem se podařilo opravit a uvést do původního stavu. Ohořelé zdi východního křídla však byly po válce strženy a zachováno bylo pouze jedno pole z důvodu statického zajištění věže. Osamocený vztyčený prst radniční věže jako by i po letech žaluje ty, kteří zničili staletou krásu a zároveň varuje před opakováním podobného barbarství. Měla by snad zůstat radnice nedostavěná jako memento pro další generace? Nebo prst mírně kárá i nás, že jsme za osmdesát let nebyli schopni zacelit válečnou jizvu?
Staroměstská radnice vznikla na základě rozhodnutí českého krále Jana Lucemburského, který udělil dekretem z 18.září 1338 měšťanům právo na její založení. Jádrem radnice byl od počátku nárožní gotický dům, který konšelé zakoupili od bohatého kupce Wolfina z Kamene. Dominantou radnice se stala kamenná hranolovitá věž, která byla v roce 1364 ještě zvýšena. Postupně byly přikupovány další objekty na jižní a východní straně. Na půdorysu původních románských staveb vyrostly nové domy, které se staly součástí radnice.
Na východním křídle navázala na hranolovitou věž gotická stavba provedená stavební hutí Petra Parléře. Tato středověká část radnice s pozdějšími dílčími úpravami oken, vyzděním podloubí a přístavbou nízkého druhého patra, zdobila západní část náměstí až do roku 1784. Tuto podobu radnice krásně zachytil na svém obraze malíř Ludvík Kohl.

Gotická radnice před josefínskou přestavbou před rokem 1783
Růst města, a tedy i zvyšující se počet úředníků na radnici, vedl k josefínským úpravám v letech 1784 až 1787. Byla snížena vysoká gotická střecha, prostor reprezentační síně radnice byl rozdělen stropem do dvou pater a nad nimi pak bylo dobudováno ještě třetí patro. Toto provedení vydrželo až do roku 1838 a je věrně zachyceno na mědirytině Jana Bergera.

Gotická radnice po josefínské přestavbě v letech 1787 až 1838
Požadavek dalších prostorů pro magistrát však přetrvával, a tak bylo v roce 1838 přikročeno k radikálnímu řešení. V období počínajícího stavebního rozmachu bylo rozhodnuto zbourat celou východní stranu radnice i se sousedními barokními domy a v následujícím desetiletí 1838 až 1848 vyrostlo zcela nové a podstatně větší novogotické křídlo podle návrhu stavitelů Petra Nobileho a Pavla Sprengera.

Novogotická Nobileho radnice, která stála na náměstí v letech 1848 až 1945
Toto provedení z dílny vídeňských stavitelů bylo od samotného počátku trnem v oku některým vlastencům, kterým vadilo, že přestavbu radnice neprovedli Češi. Proto se již na konci devatenáctého století objevily snahy průčelí Nobileho radnice předělat. Byla vypsána první architektonická soutěž, která si kladla za cíl přeměnit průčelí východního křídla. Další soutěže už ale počítaly i s demolicí a nahrazení moderní stavbou. Jako bychom pokoušeli osud.
Dramatické vyvrcholení hry osudu se dostavilo na konci nacistické okupace. Staroměstská radnice, která se po celých šest století nějakým způsobem architektonicky vyvíjela a utvářela, během pár dnů téměř podlehla zkáze.

Vypálená radnice v květnu 1945
Od konce války již uplynulo osmdesát let a odborníci i veřejnost si v nepravidelných intervalech kladou otázku, jak naložit s prostorovým torzem, které na náměstí vzniklo. Dosud se uskutečnilo osm architektonických soutěží. Většinou skončily bez vítěze, anebo se vítězné návrhy nerealizovaly.
Mezitím na volném místě postupně vznikla provizorní divadelní scéna, turistické tržiště a byl zde založen parčík, který nabídl stromy s lavičkami. Prosvítající zadní strany měšťanských domů však nepůsobí hezky a slepá stěna zbytku radnice už vůbec ne.
Co bude tedy dál? Bude se někdy realizovat dostavba radnice? Chápu, že mnoho Pražanů tento problém vůbec neřeší. Za tak dlouhou dobu už si zvykli na daný stav věcí a případná další snaha o dostavbu je nechává v klidu. Kromě toho mají plno jiných starostí. A turisté? Ti mnohdy ani neví, že tam někdy v minulosti něco stálo. Přesto se domnívám, že radnice a vlastně celé krásné náměstí si nějaké smysluplné prostorové řešení zaslouží.
První a velmi jednoduchou variantou je nechat uvolněný prostor v současném stavu, případně ho nějak kultivovat. Bohužel to nikdy nebude vypadat hezky, ale alespoň zůstane skupinka stromů s příjemným stínem.
Další možností je znovu nechat vypsat architektonickou soutěž a realizovat vítězný návrh. Tato varianta však v sobě nese riziko, že část veřejnosti pak bude hledět se skřípěním zubů na něco, co si vůbec nepřála. Zřejmě i kvůli těmto obavám odpovědní činitelé dosud neschválili žádnou realizaci předchozích vítězných návrhů.
Ve hře však zůstává i poslední možnost. Dostavět radnici podle historické předlohy. Stačí si vybrat, jak daleko do minulosti půjdeme. V případě, že bychom realizovali některou variantu z období před novogotickou přestavbou bez sousedních barokních domů, mohl by být částečně zachován i parčík se stromy a lavičkami.
Mimochodem dostavby podle historických předloh nejsou ničím novým a o příklady tu není nouze. Po válce tímto způsobem vstaly z popela historické části Varšavy nebo Drážďan. V Moskvě byla znovu postavena Stalinem zbouraná katedrála Krista Spasitele a nedávno byla obnovena vyhořelá katedrála Notre-Dame v Paříži. Nakonec i v Praze se nyní realizuje dostavba levého křídla Průmyslového paláce.
Staroměstské náměstí a radnice jsou bezesporu těsně spjaty s osudy naší země. Toto místo má svou historii, svůj význam a nepochybně i kouzlo. Pokud tedy jednou přijmou budoucí zastupitelé nějaké rozhodnutí, přejme si, aby bylo odpovědné a moudré.
Anketa
Zdroje: