Článek
Ze vzduchu tehdy nepadala pověstná nebeská mana, která prý kdysi nasytila zástupy hladových, ale zdařilé kopie papírových korun s protikomunistickými výzvami.
Letáková akce reagovala na československou měnovou reformu, která byla spuštěna 1. června 1953. Komunistické vedení tento krok prezentovalo jako úder proti zbytkům buržoazie. Ve skutečnosti šlo o loupež za bílého dne, které zasáhla všechny vrstvy obyvatelstva, včetně řadových členů KSČ.
Po pěti letech revolučního řízení národního hospodářství totiž hrozil státu bankrot. Komunističtí odborníci, jejichž hlavním kvalifikačním předpokladem bylo vlastnictví členské legitimace a naprostá oddanost Sovětskému svazu, přivedli ekonomiku téměř na buben. Jednostranná orientace na těžký průmysl, vynucená sovětskými soudruhy v očekávaní další světové války, přinesla zásadní problém. Stát investoval obrovské množství prostředků do těžkého průmyslu. Stavěly se vysoké pece, odlévala se ocel, vyráběly se tanky a děla pro silnou armádu.
Od začátku padesátých let započala masivní zbrojní výroba pro armádu. Například do továrny ČKD Sokolovo byla v lednu 1950 přesunuta ze Sovětského svazu výroba tanků T34. Do prosince 1953 předělaná lokomotivka vyprodukovala celkem 951 tanků.
V té době se výroba běžného spotřebního zboží dostala na vedlejší kolej. A vzhledem k tomu, že zboží bylo málo, občané za něj tolik neutráceli. V oběhu tak bylo výrazně více peněz než zboží. Peníze zůstávaly u lidí a státu se jich začalo dramaticky nedostávat.
Vládnoucí komunistická strana ale tento problém vyřešila po svém. Chybějící peníze si jednoduše vytáhla z úspor občanů. Staré peníze ze dne na den pozbyly platnosti. Od toho okamžiku si člověk mohl v hotovosti vyměnit nejvýše 300 korun v poměru 5:1. Veškerou další hotovost banky vyměňovaly v poměru 50:1. Vklady do výše pět tisíc korun se přepočítávaly v poměru 5:1, zbytek do deseti tisíc v poměru 6,25:1. Další vklady do dvaceti tisíc se vyměňovaly v poměru 10:1 a do padesáti tisíc v poměru 25:1. Vklady nad padesát tisíc byly znehodnoceny poměrem 30:1. Současně byl zrušen přídělový systém prodeje potravin a průmyslového zboží a byly zavedeny nové maloobchodní ceny. Mzdy a důchody se přepočetly v poměru 5:1.
Aby se chystaná měnová reforma před veřejností utajila, nové peníze byly vyrobeny v Sovětském svazu. Mince v hodnotách haléřů byly vyraženy v Leningradu, kdežto papírové peníze v hodnotách od jedné koruny až po stokorunu byly vytištěny v moskevském závodě Goznak. Kvalita provedení oproti „staré měně“ byla poněkud slabší. Na papírových platidlech nižší nominální hodnoty do 10 Kčs byla pouze ornamentální výzdoba a všechny se tiskly ofsetem. Na modré pětadvacetikoruně byl vyobrazen Jan Žižka na koni, na zelené padesátikoruně byl rudoarmějec v objetí vděčného občana a hnědá stokoruna zobrazovala dělníka s rolníkem.
Nové peníze byly přivezeny v naprostém utajení do Mukačeva. Ve druhém největším městě Podkarpatské Rusi, která před druhou světovou válkou patřila Československu, si naše orgány bankovky a mince přebraly. Peníze pak byly rozvezeny do vojenských skladů, a poté do výměnných středisek.
Státní propaganda chválila výtvarnou a ideovou úroveň nových peněz. Ale jako obvykle přeháněla. Sovětské koruny byly totiž lehce napodobitelné. To umožnilo západním imperialistům rychlou výrobu letáčku v podobě jednokorunové státovky. Letáčky byly nadepsány „Hladová koruna – dar Sovětského svazu“. Byla na nich výzva k odporu proti komunistům.
Příslušné orgány brzy zjistily, že hladové koruny se na území Československa dostávají pomocí balónů, vypuštěných ze západního Německa. Diverzní akci měla na svědomí rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa. V balónech poslala na československé území údajně na devět milionů těchto korun.
Vláda republiky následně protestovala v nótě doručené velvyslanectví USA. Teprve po roce 1989 bylo potvrzeno, že napodobeniny byly vytvořeny v tiskárně Reynolds Offset Co. v New Yorku.
Řada pamětníků později tvrdila, že neexistoval pouze jednokorunový leták, ale že existovaly i letáky s obdobným textem na tříkoruně či dalších bankovkách až po stokorunu. Nikdy však nebyl nalezen jediný důkaz existence „hladových vícekorun“. Stejně tak nelze potvrdit legendu o tom, že některé balony přinesly padělky stokorun a lidé s nimi běžně platili.
Zdroje :
