Článek
Období mezi koncem Sámova kmenového svazu, který se zřejmě rozpadl ve druhé polovině sedmého století a zrodem nového státního útvaru na našem území v první polovině devátého století je zahaleno hustou historickou mlhou. V kronikách nelze nalézt žádné zprávy. Dění v našich končinách nebylo pro soudobé zpravodaje asi natolik atraktivní, aby o něm podávali barvité reportáže.
Teprve na přelomu osmého a devátého století se obzor poněkud rozjasnil. Mocní Frankové, v jejichž čele stál Karel Veliký, začali podnikat válečné výpravy i na naše území a proto se o nás znovu začalo psát. V oblasti Moravy získal po dlouhých bojích rozhodující postavení kmen Moravanů, který si zřejmě podrobil ostatní rodové pospolitosti regionu. Západní Slovensko podobným způsobem ovládly nitranské kmeny. První zmínku o Moravanech lze najít v „Letopisech království Franků“, kde se konstatuje, že zástupci Moravanů přijeli v listopadu 822 na říšské shromáždění slovanských kmenů ve Frankfurtu nad Mohanem, které svolal nástupce Karla Velikého Ludvík Pobožný. Jestli byli mezi účastníky Mojmír a Pribina nevíme. Je to ale možné. Pokud již tehdy zastávali ve svých domovinách významné postavení, pak by jejich účast byla vcelku logická. Nicméně žádná prezenční listina se nedochovala a slovanští účastníci by tehdy stejně nebyli schopni zanechat svůj podpis.
Se jmény obou velmožů se tak můžeme setkat v kronikách až na přelomu dvacátých a třicátých let. Mojmír vládl na Moravě, kdežto Pribina ovládal západní Slovensko. Jaký byl vzájemný vztah těchto dvou vládců? Jaký byl jejich původ? To se můžeme pouze dohadovat. Od krkolomných konstrukcí, že to mohli být příbuzní, možná i přímí pokračovatelé Sáma, který zanechal dvaadvacet synů, až po střídmé konstatování, že šlo prostě jen o sousedy, které nepojil žádný pokrevní vztah. Stejně tak můžeme spekulovat, jestli to byli rovnocenní vládci na svých územích anebo byl jeden z nich podřízen druhému jako leník.
O Mojmírovi víme, že udržoval dobré vztahy s mocnými Franky a spolu s ostatními moravskými předáky byl roku 831 pokřtěn pasovským biskupem Reginharem. Také umožnil působení pasovských kněží na svém území. O rodinném životě moravského vládce nevíme nic. Jméno manželky Mojmíra není známo a také nevíme nic o jeho potomcích.
Pribina měl k říši Franků také kladný vztah, ale s jeho křesťanstvím to nebylo úplně v pořádku. Možná nebyl vůbec pokřtěn, což mu samozřejmě na důvěryhodnosti v očích Franků nepřidalo. Měl však ženu z Bavorska a ta mu nesnáze jistě pomáhala překonávat. Prý i kvůli ní založil v Nitře kolem roku 828 krásný kostel, vysvěcený salcburským arcibiskupem Adalramem.
A teď k vlastnímu střetu mezi Mojmírem a Pribinou. Co bylo jeho bezprostřední příčinou není jasné. Skutečností však zůstává, že ostřílený kmenový vůdce Moravanů provedl bez velkých okolků invazní akci proti svému sousedovi z východu. Mojmírův útok byl úspěšný a nitranský kníže si musel hledat nové trvalé bydliště. Celá akce zřejmě proběhla za tichého souhlasu Ludvíka Pobožného a jeho syna Ludvíka Němce. Není totiž známo, že by se franští vládci v tomto konfliktu nějak angažovali.
Podrobnosti o tom, jakým způsobem byl Pribina z Nitry vyhnán, nejsou známy. Pokud bychom věřili pověstem, pak podle jedné z nich Mojmír využil nepřítomnosti Pribiny a přepadl Nitransko. Poplenil několik hradišť a usadil se v Nitře, kde padla do zajetí i Pribinova žena s malým synkem. Pribina je musel draze vykoupit a Mojmír ho nakonec potupně vyhnal z hradu. Jiná pověst však zase hovoří o Pribinově nenasytnosti, se kterou připravoval moravského knížete o obchody a intrikoval proti němu a Mojmír ho tedy potrestal válečnou výpravou. Ať už to bylo jakkoliv, výsledek byl zřejmý. Pribina musel opustit Nitru. A do zpěvu mu nebylo. Vítězný Mojmír připojil někdy mezi léty 833 a 836 Nitransko k Moravě a položil tak základ budoucího mocného státu.
A jaké byly další osudy obou vládců? Jakými cestami se ubíraly jejich životy?
Mojmír prožil po vyhnání soka poměrně klidné desetiletí. Franská říše tehdy procházela bolestivým procesem rozpadu a možná i proto Frankové z důvodu svých vlastních starostí nevěnovali moravským Slovanům knížete Mojmíra příliš mnoho pozornosti. Nechali tak v srdci Evropy vyrůstat silný stát, na jehož území se objevilo několik desítek opevněných hradišť. Nezájem mocné říše však netrval dlouho. Ludvík I. Pobožný zcela přenechal vládu synům a ve východní části franského území se zrodila Východofranská říše v čele s razantním Ludvíkem II. Němcem. Ten roku 846 vtrhnul na Moravu a dosadil na knížecí stolec Mojmírova synovce Rostislava. Jakou úlohu přitom sehrál první moravský kníže, byl-li vůbec ještě naživu, není bohužel známo. Mojmírův konečný osud není jasný a jeho stopa v kronikách nenávratně mizí. Jméno Mojmíra I. však v dějinách přetrvává a jeho následovníkům v čele moravského státu říkáme Mojmírovci.
Portrét zakladatele Velké Moravy se například objevil na pětitisícové bankovce Slovenského státu.
A jaké byly osudy vyhnaného knížete Pribiny? Sesazený vládce rozhodně netrpěl poraženeckými pocity. Jak se dovídáme z kroniky, po vyhnání z Nitry překročil Dunaj a vyhledal franského velmože Ratboda, který ho přivedl až na dvůr samotného krále Ludvíka Němce. Na jeho příkaz byl Pribina v roce 837 konečně pokřtěn, tentokrát ale podle všech platných předpisů. Tedy ponořením do vody při současném vyřknutí křtící formule. Je možné, že předchozí křest v Nitře, pokud vůbec nějaký byl, kněží odbyli jen tak, že ho beze slov ponořili do vody. Nyní byl tedy Pribina plnohodnotným křesťanem a jako takový obdržel na začátku čtyřicátých let od Ludvíka Němce území v Dolní Panonii, dnešní části Maďarska, západně od Blatenského jezera. Zde vybudoval centrum svého nového knížectví. Hradiště Blatnograd leželo v oblasti dnešního maďarského města Zalavár. V roce 847 se stal Pribina dokonce jedním z franských velmožů. Příslušnost k říšským barvám ho však nakonec stála život. Roku 861 knížete za neznámých okolností zabili Moravané. Na knížecí stolec potom usedl jeho syn Kocel.
Kníže Pribina se jako první vládce na území Slovenska těší samozřejmě vážnosti u našich východních sousedů. Stejně jako Mojmír se objevil na slovenských bankovkách, jeho jménem je nazváno nynější slovenské státní vyznamenání „Pribinův kříž“ a jeho socha v nadživotní velikosti zdobí jeho náměstí v Nitře.
Pribinova socha v Nitře
A na závěr ještě zmínka o Pribinově synu Kocelovi. Ten převzal po otci území v Dolní Panonii. Byl to horlivý křesťan a na jeho panství postupně vyrostly tři desítky kostelů. Když roku 867 odcházeli věrozvěstové Konstantin a Metoděj po čtyřletém působení na Moravě podat zprávu do Říma, Kocel využil situace a požádal je, aby nějakou dobu setrvali v jeho knížectví a zaseli tam semínka víry. Solunští bratři založili v Blatnogradě církevní školu, ve které vzdělávali padesát žáků. Kocel usiloval o samostatnou diecézi pro Panonii. Papež nakonec vyslal Metoděje jako svého legáta a zároveň arcibiskupa moravského a panonského do sídla v Sirmiu, což je dnešní Sremska Mitrovica v severním Srbsku. Jak je vidět bratři ze Soluně nepřinesli víru a písmo jenom nám, ale prostřednictvím Kocela také jižním Slovanům.
Za to jsou Kocelovi v Srbsku dodnes vděčni, o čemž svědčí umístění jeho sochy v parlamentu. Kocel vládnul ve svém knížectví až do roku 876, kdy byl zabit v boji s příslušníky kmene Charvátů.
Socha Kocela v srbském parlamentu
Zdroje:
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
cz.wikipedie
