Článek
V Brně u řeky Svitavy stojí gotický sloup. Od dávných časů je nazýván jménem Zderadovým. Přestože sloup původně sloužil k jinému účelu, od poloviny osmnáctého století je spojen se jménem šlechtice Zderada, který v těchto místech zřejmě přišel o život.
Zderadův sloup
Podle Zderada je pojmenován i nedaleký most, stejně jako ulice, kterou tvoří soubor obytných bloků s čelním domem, který také nese jeho jméno. Tyto budovy byly postaveny v roce 2007. Více než devět set let od smrti významného velmože.
Dům Zderad
Kdo byl tedy Zderad a co se s ním stalo? Abychom mohli vyprávět tento příběh, musíme se vrátit hluboko do naší historie.
Psal se rok 1091. V čele naší země tehdy stál téměř šedesátiletý Vratislav II. Byl to panovník z rodu Přemyslovců, který během své požehnané vlády dokázal významně upevnit český stát. Vylepšil jeho pozici vůči okolním zemím a stal se historicky prvním naším vládcem, který dosáhl královské koruny.
Úspěšný vladař si však příliš nerozuměl se svými příbuznými. Dlouhá léta soupeřil s bratrem Jaromírem, který v pozici pražského biskupa razantně hájil zájmy katolické církve vůči světské moci. Napjaté vztahy měl i se sourozenci Konrádem a Otou, kteří spravovali moravské úděly.
O co méně si rozuměl král s bratry, o to více dopřával sluchu přátelům ze své družiny. Jedním z jeho nejoblíbenějších důvěrníků byl Zderad. O jeho původu mnoho nevíme. Pokud bychom věřili nejisté informaci Hájkovy kroniky, pak se jednalo o zakladatele rodu Švábenských ze Švábenic. Jisté však je, že patřil k nejužšímu okruhu lidí okolo krále. A právě tento Zderad v létě roku 1091 navrhl králi, aby si vyšlápl na svého mladšího bratra Konráda.
Údělný brněnský kníže si totiž dovolil rozšířit pole své působnosti do Olomouce, když se ujal údělu zemřelého sourozence Oty. Rostoucí vliv Konrádův však Vratislav nehodlal tolerovat. Sebral tedy vojsko a oblehl Brno. A právě tam došlo k nemilé události.
Při rozdělování úkolů jednotlivým oddílům došlo k osudnému rozbroji v královském vojsku. Zderad totiž poradil králi, aby oddíl vedený jeho synem Břetislavem, zaujal místo u řeky, aby si králevic mohl užít koupání. Narážel tak na čtyři roky starou událost, kdy králův potomek při výpravě v Míšensku nedbal rad zkušenějších válečníků a ukvapeně rozbil tábor u řeky, aniž se přesvědčil, že je pronásledován. Poté, co si začal užívat vodních radovánek, se skutečně objevil nepřítel a zaskočený Břetislav jen stěží unikl jisté smrti.
Když Zderad tuto nemilou událost přede všemi znovu připomenul, začala v Břetislavovi doslova bublat vzteky krev. Celou noc nespal a po poradě se svými nejbližšími vyzval Zderada k setkání nedaleko vojenského ležení. Velmož se odebral na stanovené místo v doprovodu předáka Držimíra. Břetislav, obklopený svými družiníky Borešem, Držislavem a Držikrajem, vyčetl Zderadovi jeho chování a hodil po něm rukavici. Jestli si někdo myslí, že tímto gestem vyzval Břetislav Zderada k rovnému souboji, pak se mýlí. Hozená rukavice byla znamením pro Břetislavovy kumpány, kteří i nebohého Zderada nabrali kopími a povalili ho na zem. Ležícího rádce potom doslova udupali kopyty koní k smrti. Umírající Zderad pozdě pochopil, že dělat vtipy na účet králova syna se nevyplácí. Obzvláště pokud urozený mladík nemá ani špetku smyslu pro humor.
Když král Vratislav uslyšel od vyděšeného Držimíra, co se stalo, nechtěl věřit svým uším. Začal plakat nad ztrátou svého věrného rádce a zděsil se nad skutkem svého syna. Mnozí bojovníci však dali králi najevo, že stojí na straně Břetislava a skutečně značná část jich pak opustila tábor. Oslabený Vratislav zůstal sám před Brnem se svými věrnými a neměl sílu potrestat vraždu Zderada, ale ani zaútočit na Konráda. V této nelehké situaci Vratislavovi nevědomky pomohla Konrádova manželka Wirpirka, která se tajně vypravila z obleženého brněnského hradu do králova tábora. Padla před králem na kolena a prosila ho, aby upustil od nesmyslného soupeření. Vratislav se potom skutečně s bratrem smířil a dojednal jeho nástupnictví podle platných ustanovení, které přiznávalo právo vlády vždy nejstaršímu Přemyslovci. Nehodný Břetislav záhy utekl se svými věrnými na území dnešního Slovenska a zřejmě už se nikdy se svým otcem nesetkal. Se svolením uherského krále Ladislava I. pobýval nedaleko Trenčína.
A jak to všechno dopadlo? Příští rok v lednu Vratislav spadl z koně při lovu a zranění podlehl. Konrád usedl na knížecí stolec. Nevládl dlouho. Zemřel v září téhož roku. Do čela státu se pak postavil Břetislav, který se rychle vrátil z Uher. Prchlivý kníže se však nezměnil. Vládnul drsně a dopustil se dalších ukrutností. Proto nebylo divu, když byl po osmi letech vlády, při návratu z lovu, úkladně zavražděn.
Zdroje:
Kosmova kronika česká, Paseka 2005
František Palacký, Dějiny národu českého, Odeon 1968
cz.wikipedia
