Článek
Svého času se říkávalo, že pro výkon prezidentské funkce je předchozí pobyt za mřížemi nezbytný. Jak to tedy bylo? Proč se vlastně za mřížemi ocitli? A byli ve vězení skutečně všichni?
Náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl světlou výjimkou, která potvrdila pravidlo. Ve vězení nebyl. To ovšem neznamená, že by mu nehrozilo. Poté co odešel za první světové války do exilu a začal usilovat o rozbití Rakouska-Uherska, byl na něho vydán zatykač. Navíc ještě za hranicemi zažil situaci, kdy mu šlo nejen o svobodu, ale i o krk. V revoluční Moskvě totiž uvízl v hotelu Metropol, kam se uchýlil během pouliční přestřelky. Nechtěně zde strávil několik dnů v bolševickém obklíčení. Vězení se však nevyhnula Masarykova starší dcera Alice, která za války zůstala v Praze. Důvodem zatčení bylo uchovávání otcových protistátních písemností a spolupráce s domácím odbojem. Téměř rok byla vězněna nejprve v Praze a poté ve Vídni. Propuštěna byla až po trvajícím tlaku amerického zastupitelství.
Manželka druhého prezidenta Edvarda Beneše Hana byla rovněž vězněna po dobu jednoho roku za protistátní dokumenty a spolupráci s protirakouským odbojem. Podobně jako Alice Masaryková byla nejprve držena ve vazbě v Praze a posléze ve vídeňské trestnici, kde byly hygienické a stravovací podmínky o poznání horší. Její manžel Edvard Beneš se ve vazbě ocitl jen krátce a to poté, kdy tajně opustil Čechy s falešným pasem a za hranicemi musel vysvětlovat, že není rakouským špionem.
Třetí prezident Emil Hácha byl do vazby převezen po skončení druhé světové války. Již nesvéprávný a těžce nemocný stařec byl zatčen na lánském zámku a obviněn z kolaborace s nacisty. V pankrácké věznici pak prožil poslední dva měsíce svého života.
Čtvrtý prezident Klement Gottwald se poprvé dostal za mříže ještě jako řadový funkcionář komunistické strany. Odseděl si tři dny v roce 1924 za buřičský projev ve Frýdku. Poté ještě několikrát pobyl v celách první republiky. Ale vždy se jednalo o dny. Když mu v roce 1934 hrozil delší trest, včas utekl do Sovětského svazu.
Pátý prezident Antonín Zápotocký si v roce 1921 odseděl devět měsíců za vzpouru proti mladé republice. Hůře se mu vedlo o necelé dvě desítky let později. Tehdy se neúspěšně pokusil o překročení hranic nově zřízeného protektorátu. Byl zatčen a nejprve vězněn v Praze. Pak byl deportován do Drážďan a nakonec do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Zde byl až do konce války. Jeho manželka Marie byla vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.
Šestý prezident Antonín Novotný byl zatčen za ilegální činnost proti říši v roce 1941. Až do konce války byl vězněn v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen. Díky své zručnosti dostal práci v zámečnické dílně, kde byly podmínky o něco málo snesitelnější.
Sedmý prezident Ludvík Svoboda poprvé přišel o svobodu v ruském zajetí za první světové války. Podruhé se ocitl v úzkých za druhé světové války v Sovětském svazu, kdy byl jako velitel naší jednotky krátce zadržen pracovníky sovětské kontrarozvědky a hrozila mu kulka za údajně nepřátelské jednání se slovenským diplomatem. Naštěstí se vše vysvětlilo. Potřetí byl generál vězněn na konci roku 1950 v Praze, nedlouho poté, co byl zbaven funkce ministra obrany. Nakonec proti němu obvinění vzneseno nebylo a tak byl po měsíci propuštěn. Jeho syn Miroslav za války přišel o život v koncentračním táboře Mauthausen.
Nejdelší dobu ze všech našich prezidentů prožil v žaláři osmý z nich, Gustáv Husák. Předseda slovenského sboru pověřenců byl na začátku padesátých let označen za zrádce. Po zbavení všech funkcí byl v únoru 1951 zatčen na základě obvinění z buržoazního nacionalismu. Ve vyšetřovací vazbě čelil hrubému násilí, ale ke cti mu slouží, že se nepřiznal k vymyšleným skutkům, které nespáchal. Byl odsouzen k doživotí a ve vězení strávil bezmála deset let, když byl propuštěn v roce 1960 v rámci amnestie.
Devátý a zároveň poslední československý prezident Václav Havel se dostal do vězení v souvislosti se vznikem občanské iniciativy Charta 77, jejímž prvním mluvčím byl. V následujících letech často pobýval ve výslechových místnostech StB a vyšetřovacích vazbách. V roce 1979 byl odsouzen za podvracení republiky na čtyři a půl roku. V roce 1983 mu byl trest přerušen. Po neléčeném zápalu plic byl totiž v žalostném zdravotním stavu. Naposledy byl vězněn v roce 1989. Na svobodu se dostal v květnu a ještě téhož roku v prosinci se stal prezidentem.
Zdroje informací:
wikipedie cz
Karel Čapek: Hovory s T.G.Masarykem, 1990
Vladimír Kadlec: Podivné konce našich prezidentů, 1991
Jiří Pernes : Takoví nám vládli, 2010
