Článek
První tisíciletí po Kristu se přehouplo do své druhé poloviny, když naši slovanští pradědové a prabáby začali osídlovat střední Evropu. Co je k tomu vedlo můžeme jenom tušit. Rozbroje mezi jednotlivými velmoži a jejich kmeny, nebo zvýšený růst populace? Těžko říct. Ale asi měli pádný důvod, jinak by se do takové dálky v době, kdy nebyla auta ani vlaky, nepouštěli. V rámci stěhování národů provedli dálkový přesun ze zakarpatských oblastí a část z nich zamířila přímo do srdce Evropy. Poté usoudili, že další turistika již nemá smysl a spojili své osudy se zemí ověnčenou řetězem hor, postrádající však moře. Osídlili prozatím jen nezalesněné nížiny jižní Moravy a středních Čech blízko vodních toků. Na okraj lesa si chodili pro dřevo, které jim sloužilo pro stavbu obydlí a jako topivo. Hlouběji se do lesních hvozdů nepouštěli. U svých skromných srubů si zakládali políčka a dobytek nechali celoročně na travnatých stepích bez ustájení.
Tento způsob hospodaření běžný v raném středověku jim blahobyt nezajistil. Navíc jejich těžký úděl ještě ztrpčovali Avaři. Divocí nomádští nájezdníci, kteří se do našich končin dostali z Asie, neměli pro usedlý život Slovanů vůbec žádné pochopení. Sami vyznávali přesně opačný styl. Násilím sklízeli plody cizí práce.
Slované však také nebyli jenom mírumilovnými holoubky. Jinak by asi nevytlačili ze středu Evropy původní germánské kmeny. Také jim v jistých situacích násilí nebylo cizí. Dokonce nějaký čas s Avary spolupracovali. Aby si přilepšili, nechali se najímat na kořistnické výpravy, ze kterých měli podíl. Také poskytovali ubytování avarským bojovníkům, kteří jim za to poskytovali vojenskou ochranu. Spolupráce skončila, když Avaři přestali respektovat zásady vzájemné výhodnosti. Nechávali totiž záměrně v bojích slovanské oddíly krvácet a brali si na lože proti jejich vůli slovanské ženy a dívky. Vůbec nebylo divu, že se naši praotcové začali bouřit. A právě v této historické chvíli přichází západoslovanským kmenům pomoci muž z Franské říše.
O Sámovi toho mnoho nevíme. Ale z toho mála, co víme vyplývá, že to byl zdatný a nebojácný člověk. Mnozí historici a znalci dějin spekulují, zda byl vůbec Frankem, tedy příslušníkem germánského etnika a byl-li vůbec kupcem, za kterého jej označuje kronikář Fredegar. Těžko hádat. Obyčejný kupec by asi opravdu neměl takové vojenské zkušenosti a jméno Sámo také neznělo příliš germánsky. Předpokládejme, že s obchodem měl něco společného a jeho cesty vedly ze západní Evropy do jejího středu. Byl to obchodník nebo velitel ostrahy kupců putujících po obchodních cestách? A jaké aktivity vyvíjel na našem území ? Kdo ví? Největší zisky v té době přinášel obchod s otroky. Je možné, že náš první vládce provozoval právě tuto, nepříliš mravnou činnost. Důležitější však bylo, že se postavil do čela ozbrojeného odporu proti agresivním avarským příživníkům a v letech 623 a 624 uštědřil Avarům drtivou porážku. My dříve narození si možná pamatujeme Sámovu odvahu z četby dobrodružného románu Eduarda Štorcha „Hrdina Nik“.
Slovanští náčelníci rychle pochopili, že Sámo by jim i do budoucna mohl být hodně platný, a proto si jej bez velkého váhání zvolili králem. A aby utužili vazbu nového kmenového svazu, nabídli Sámovi své dcery. Nový vládce se vůbec nebránil. Zřejmě netrpěl zbytečným ostychem. Bez zjevných rozpaků se stal mnohonásobným manželem. Měl celkem dvanáct slovanských chotí a zplodil s nimi celkem třicet sedm dětí. Patnáct dcer a dvaadvacet synů. A tady nastává další problém ohledně jeho identity. Byl křesťanem nebo pohanem? Pocházel z Franské říše a tam už v té době křesťanství dávno zapustilo kořeny! Jako křesťanský vládce sice mohl mít mnoho milenek, ale jenom jednu zákonitou manželku. Takže to vypadá, že křesťanem snad ani nebyl, anebo na svůj křest v novém prostředí úspěšně zapomenul.
Na svůj nesporný vojenský talent však nezapomenul. Když totiž Sámův kmenový svaz začali ohrožovat jeho bývalí franští spoluobyvatelé, nezaváhal a připravil jim porážku. Stalo se tak roku 631, kdy udolal vojsko krále Dagoberta u pevnosti Wogatisburg. O skutečné poloze hradu historici dosud přemýšlejí a nejčastěji jej umisťují do západních nebo severních Čech. Vpád franských vetřelců Sámo potom opětoval a úspěšně zaútočil na oblast Durynska. V příštích letech pak západní hranici ještě několikrát překročil a nikdy se nevracel s prázdnou.
IMG_20250302_115701
Sámo vládl svému lidu více než čtvrtstoletí a jeho říše rozhodně nebyla malá. Zahrnovala poměrně rozsáhlé území střední Evropy a patřily do ní jak Čechy, tak i Morava.
Co se dělo po Sámově smrti, tedy po roce 659, není známo. Je však možné, že odchod muže, který představoval nespornou jednotící sílu, přivodil i rychlý zánik mocného kmenového svazu a jednotliví náčelníci si opět začali hrát na svém vlastním písečku.
Zdroje :
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
Toulky českou minulostí 1 -P.Hora, 1985
cz.wikipedie
