Článek
Spytihněv se narodil okolo roku 875 jako prvorozený syn knížete Bořivoje I. a kněžny Ludmily. Protože po Bořivojově smrti někdy okolo roku 890 nebyl ještě plnoletý, ujal se vlády v pražské kotlině moravský Svatopluk.
Teprve po smrti moravského vládce v roce 894 již téměř dvacetiletý Spytihněv obsadil knížecí stolec na Pražském hradě. Hned na počátku svého působení učinil zásadní krok, který určil další vývoj českého státu. V létě 895 společně s dalšími velmoži odjel na říšský sněm do Řezna. Zde požádal spolu s Vitislavem, který byl snad z rodu Slavníkovců, jménem přítomných mužů z Čech východofranského krále Arnulfa o ochranu.
Za tento čin byl Spytihněv později chválen, ale i kritizován. V různých dobách byla hodnocení různá. Jedni jej hanili za příklon k Němcům a obviňovali ho, že opustil Moravu v těžké chvíli. Druzí jej chválili, že jednal realisticky a správně vyhodnotil, že je potřeba dát Moravě košem a obrátit se k perspektivnější velmoci.
Sněm v Řezně se konal někdy v polovině července 895. Knížata z Čech složila vazalský slib králi Arnulfovi výměnou za obranu před Moravany a Maďary. Tímto slibem také souhlasili se začleněním Čech do duchovní sféry řezenského biskupství, což znamenalo potlačení slovanské liturgie a snad i vykázání slovanských duchovních, které předtím do Čech přivedl kníže Bořivoj.
Moravanům v čele s Mojmírem II. se rozhodnutí českých velmožů samozřejmě nelíbilo. Mezi léty 896-897 se pokusili Čechy znovu ovládnout. Spytihněv a další vojvodové však požádali v Řezně Arnulfa o vojenskou pomoc. Novému moravskému vládci se nepodařilo ztracené léno získat zpět.
Naopak v létě roku 900 se čeští bojovníci zúčastnili bavorského tažení proti Moravanům. Mimo poplenění krajiny ovšem vojsko nedosáhlo žádných velkých úspěchů.
Východofranský král a bavorský vévoda Arnulf jistě uvítal Spytihněvovu žádost o ochranu.
A teď ke Spytihněvově stavitelské činnosti. Vzhledem k tomu, že požíval ochrany Východofranské říše a nápor Maďarů v prvních létech desátého století směřoval spíše na Moravu a Bavorsko, pražská kotlina prožívala relativní období klidu. Spytihněv se mohl naplno věnovat budování své domény ve středních Čechách.
Kreativní vládce vytvořil na začátku desátého století důmyslný systém hradišť. Inspiroval se zřejmě velkomoravským správním systémem a začal postupně budovat věnec hradů kolem Prahy. Tento řetězec tvořily hradiště v Mělníku na severu, ve Staré Boleslavi na severovýchodě, ve Lštění na jihovýchodě, v Tetíně na jihozápadě a Libušíně na západě. Systém doplňovalo ještě na severozápadní straně rozsáhlé hradiště Budeč, kde nechal Spytihněv postavit rotundu svatého Petra a Pavla.
Hrady účelně vyrostly blízko zemských stezek, na okraji hustých hvozdů a poblíž vodních toků. Od centra přemyslovské moci byly vzdáleny zhruba třicet kilometrů. Prstenec měl samozřejmě i svůj obranný vojenský význam, ale důležitější bylo, že jednotlivá centra plnila funkci ekonomických a duchovních správních středisek. Na hradištích se odváděly daně a obyvatelstvo zde bylo informováno o různých pracovních povinnostech. Výkonem moci na těchto hradištích byli pověřeni další členové přemyslovského rodu se svými družinami.
Rotunda svatého Petra a Pavla v Budči.
Spytihněv s vervou sobě vlastní pokračoval i v budování Pražského hradu. Jeho otec Bořivoj na sklonku své vlády postavil na návrší nad Vltavou kostelík Panny Marie a místo s legendárním kamenným knížecím stolcem ohraničil provizorní hradbou. Spytihněv na jeho práci navázal. Kostel Panny Marie nechal přebudovat a hrad nechal výrazně opevnit. Zásluhou Spytihněva patrně vzniklo mohutné opevnění na různých místech po obvodu hradu, přičemž bylo navíc obehnáno příkopem. Opevnění vedlo pod budovami mezi dnešním druhým a třetím nádvořím.
V pražském podhradí vzniklo nejvýznamnější tržiště v Čechách, kudy probíhala evropská obchodní cesta. Údajně se odsud začali vyvážet i otroci, což byl pro knížecí pokladnici nezanedbatelný zdroj příjmu. Taková praxe byla v této době běžná i v jiných částech Evropy.
Kníže Spytihněv pokračoval ve stavitelském úsilí otce Bořivoje (obrázky knížat jsou z Hájkovy Kroniky české)
Vláda druhého historického Přemyslovce trvala dvě desítky let. Kníže zemřel pravděpodobně roku 915. Údajně ho trápily zdravotní neduhy. Výzkumy jeho ostatků uložených v hrobce pod podlahou kostela Panny Marie na Pražském hradě prokázaly, že Spytihněv trpěl pokročilým stádiem artrózy. Bezprostřední příčinu smrti nebylo možné prokázat, neboť se na kostře nenalezla žádná choroba vedoucí ke smrti či závažnému poranění. Na dolních končetinách byly patrny změny, svědčící o onemocnění pakostnicí.
A rodinný život knížete? Skoro nic o něm nevíme. Spytihněv se oženil s blíže neurčenou ženou, která je pohřbena společně s ním v jeho hrobce v kostele Panny Marie. Písemné prameny však o Spytihněvově manželce mlčí. Pod jejím levým spánkem se našly náušnice velkomoravského původu. Jestli pocházela z Moravy anebo prostě měla jen moravské náušnice nevíme. O dětech vzešlých z tohoto manželství také není nic známo.
Zdroje:
Petr Hora, Toulky českou minulostí 1, 1985
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
