Článek
V první polovině osmdesátých let totiž bylo rozhodnuto obměnit stávající bankovky novými penězi s jednotným výtvarným a technickým řešením. Úkolem vytvořit ucelenou řadu návrhů emise platidel byl pověřen slovenský výtvarník Albín Brunovský. Jeho profese ilustrátora knih se odrazila i na zpracování bankovek, které vynikaly pestrostí a sytostí barev.
Emise Albína Brunovského byla hodnocena odborníky jako kvalitní výtvarné dílo, ale i jako nejlepší příklad dokonalého grafického zpracování uměleckých návrhů pro specifický bankovkový tisk.
Technikou ruční kresby na skleněných deskách se docílilo pozitivního výsledku. Naposledy byly také využity staré litografické stroje, jejichž práce byla již tehdy pomalu nahrazována výpočetní technikou
Nové bankovky začaly být vydávány od poloviny osmdesátých let. Nutno říci, že je lidé přijímali pozitivně. Mimo jiné i proto, že vůbec nebyly zatíženy ideologií a objevovaly se na nich historické osobnosti.
Prvním počinem nové emise byla v roce 1985 modrá tisícikoruna. V éře socialismu se jednalo o vůbec první bankovku s takto vysokou nominální hodnotou. Na lícní straně byl vyobrazen hudební skladatel Bedřich Smetana. Na rubu se objevilo panorama starodávného Vyšehradu.
V roce 1986 následovala hnědá desetikoruna, na které se objevil básník a spisovatel Pavol Országh Hviezdoslav, jedna z nejvýznamnějších postav slovenské kultury. Na rubu bankovky byla krajina Oravy s horou Velký Choč.
V roce 1987 byla dána do oběhu další bankovka. Na červené padesátikoruně byl vyobrazen slovenský národní buditel Ludovít Štúr a na rubové straně byl pohled na historickou část Bratislavy.
Na Slovensku pamětníci tehdy vzpomínali, že osobnost Štúra se již jednou na penězích objevila. Jeho portrét zdobil papírovou desetikorunu Slovenského státu z roku 1939.
Modrá dvacetikoruna z roku 1988 s Janem Amosem Komenským byla asi vůbec nejzdařilejší bankovkou Brunovského emise. Dosáhla i mezinárodního uznání. Stalo se tak o rok později, kdy získala cenu Le billet de l’année 1989 (Bankovka roku 1989) od francouzské asociace pro studium papírových peněz.
Ústředním motivem lícní strany byl učitel národů – Jan Amos Komenský. Na rubu byl vyobrazen strom poznání v podobě rozkvetlé jabloně s několika jablky, která symbolicky rostla z otevřené knihy. Vedle stromu stál mladý pár, který četl knihu.
Člověk by si řekl, že takto úspěšná řada by měla dospět bez problémů ke svému cíli. Bohužel se tak nestalo. Na nové stokoruně se v říjnu 1989 totiž objevila osoba, kterou nikdo nečekal. Zadavatelé se bohužel nepřidrželi osvědčeného devatenáctého století a prosadili Klementa Gottwalda.
První dělnický prezident shlížel ze zelené bankovky značně nevrle a v jeho očích nebyla ani jiskřička optimismu.
Těžko říci, jaké pocity měl Albín Brunovský. Možná si uvědomoval, že tato stokoruna jeho předchozí práci naprosto zneváží.
Málokterá bankovka vzbudila tolik emocí. Státní bezpečnost záhy zajistila více než stovku záměrně poškozených kusů. Lidé propichovali Gottwaldovi oči. Přitom stačilo stokorunu otočit a uklidnit se pohledem na obrázek Hradčan s Malou Stranou.
Stokorunová bankovka si v oběhu dlouho nepobyla. Sametová revoluce jí odzvonila umíráček. Na konci roku 1989 se přestala tisknout a za další rok pozbyla platnosti.
Novou emisi Albína Brunovského měla završit červená pětistovka. K jejímu vydání však už po společenských změnách nedošlo.
Tato jediná bankovka nenesla portrét konkrétní historické nebo politické osobnosti, ale byl na ní portrét dívky, která symbolizovala svobodu. Námětem mělo být Slovenské národní povstání. Práce na této bankovce byly pozastaveny v roce 1990. Dodnes se ale zachoval její návrh.
Emise Albína Brunovského z osmdesátých let byla kvalitně zpracovaná jak po stránce výtvarné, tak i technické. S výjimkou nešťastné stokoruny s Gottwaldem nebyla zatížena ani ideologicky. Jedinou připomínkou socialistické reality byla hvězdička na státním znaku.
Je zajímavé, že za celou dobu vlády jedné strany se na československých bankovkách neobjevil ani jeden komunista. Předchozí emise sice byly ideologicky zabarvené, ale objevovaly se na nich vždy jen postavy z lidu. Konkrétní člen KSČ z řad politiků, umělců nebo vědců na nich chyběl.
Teprve těsně před pádem režimu se objevil soudruh Gottwald. Byl to projev sníženého vnímání reality anebo naopak záměr urychlit běh dějin?
Zdroje :
