Článek
O tom, co Jihlava ztratila a co získala asi není třeba dlouze hovořit. Metropole Českomoravské vysočiny přišla o volně stojící blok středověkých domů, obvykle označovaných termínem „špalíček“, v Jihlavě z němčiny odvozeným názvem Krecl. Soubor domů vznikl prakticky ve stejnou dobu jako náměstí. Domy poskytovaly zázemí trhům, které se zde konaly a také tady měli dílny řemeslníci.
Jihlava byla ve středověku jedním z nejvýznamnějších měst království. V roce 1436 byla v prostoru mezi Kreclem a radnicí vyhlášena Basilejská kompaktáta, která ukončila husitské války. V té době měly domy ještě gotickou podobu. Později prošly renesančními a barokními úpravami, nicméně původní jádro zůstalo zachováno.
Vyhlášení Basilejských kompaktát v Jihlavě (Česko-moravská kronika, 1868)
Jistou vadu na kráse přinesly necitlivé úpravy ve druhé polovině devatenáctého století, kdy byla část domů přestavěna a zvýšena o patro. V té době neslo jihlavské náměstí jméno císaře Františka Josefa I. Mocnář město navštívil a pohled na Krecl se mu prý příliš nezamlouval. Údajně se měl vyjádřit, že je ošklivý a nemusel by tam být.
Po vzniku republiky bylo náměstí přejmenováno na Masarykovo a s Kreclem se nedělo nic. Bohužel se nekonaly ani potřebné opravy. Domy obývali převážně jihlavští Němci. Asi tady lze hledat prvopočátek smutného osudu, který Krecl nakonec potkal.
V roce 1939 byla republika okupována a tehdy německá Jihlava nadšeně přivítala vojáky Wehrmachtu. Náměstí bylo přejmenováno na „Adolf Hitler Platz“. V jednom z domů za války sídlila redakce německých novin Mährischer Grenzbote a někteří Češi tak viděli v Kreclu baštu nepřítele. Proto jej chtěli hned po válce zbourat. Podle dlouholetého jihlavského archiváře Ladislava Vilímka prý mělo jít o politické gesto vítězství nad Němci. Historik Zdeněk Jaroš zase potvrdil, že o demolici se jednalo v letech 1946-1947, ale hlavním důvodem byl špatný technický stav.
Po vítězství komunistického režimu, kterému peníze na opravy a údržbu starších domů chyběly, byl osud architektonické památky zpečetěn. Místo nutných oprav byl Krecl, stojící nyní na náměstí Míru, odsouzen k postupnému chátrání. V roce 1968 architekti dostali úkol navrhnout nový obchodní dům, který by stál v centru jihlavského náměstí. Měl respektovat původní uspořádání historického objektu. Vítězný návrh Růženy Žertové počítal se zachováním tří historicky nejcennějších domů. Všechny ostatní chtěla architektka zbourat a umístit zde moderní dvoupodlažní stavbu, vsunutou do svažitého terénu mezi historickými kašnami, která by měla střechu s promenádní terasou.
Těžko říci, co by se dělo, kdyby nepřijely ruské tanky a socialismus s lidskou tváří by ještě nějakou dobu fungoval. Možná by odpor veřejnosti ve svobodnějších poměrech nedovolil domy zbourat a přikročilo by se konečně k nutným opravám. Nebo by se realizoval návrh architektky Žertové. Opravdu těžko říci.
Na jaře 1974 se však již nikdo na nic neptal. Nájemníci dostali byty v panelácích a navzdory výhradám památkářů tehdejší vedení města dalo pokyn k odstřelu většiny domů. Ponechány byly pouze dva nejcennější rohové domy. Ty pak padly k zemi v prosinci roku 1975. Nechal je svévolně zbourat tehdejší předseda Městského národního výboru Karel Prchal. Za svůj čin byl sice sesazen z postu předsedy na radnici, ale následně byl jmenován místopředsedou Okresního národního výboru. Historik Zdeněk Jaroš tuto akci označil za barbarství a aroganci moci. Podle jeho slov zmizela výjimečná historická památka, která mohla být chloubou nejen Jihlavy, ale celé země.
Nový Prior byl v Jihlavě nakonec postaven v letech 1978 až 1983 podle návrhu architekta Zdeňka Sklepka. Jedná se o stavbu ve stylu architektonického brutalismu a jeho umístění uprostřed historického náměstí působí opravdu brutálně. Masivní objekt, připomínající spíše horský hotel, byl Jihlavany přijat přinejmenším s rozpaky. Když tehdejší ministr financí Leopold Lér na prvomájové manifestaci chválil, jaký obyvatelé dostali dárek, ovací se nedočkal. Ano, Prior si Jihlavané přáli, ale ne uprostřed náměstí.
Je pravdou, že při otevření se před obchodním domem tísnily davy lidí. Mělo být totiž k mání některé nedostatkové zboží. A možná, že někteří šťastlivci skutečně neodcházeli s prázdnou. Děti se povozily na eskalátorech, které jinde ve městě nebyly. Vozily však návštěvníky pouze nahoru. Dolů se muselo pěšky po schodech.
Po pádu komunismu se Václav Havel v žertu ptal jednoho z jihlavských primátorů, jestli už sehnal pro Prior střelmistra. Odborník na odstřely se sice nenašel, za to však budova získala nového vlastníka, společnost Le Cygne Sportif. Tato skutečnost nyní samozřejmě komplikuje městu rozhodování, jak s objektem naložit.
Některé politické strany přišly v novém tisíciletí s návrhem na odkoupení a následnou demolici, jiné by zase stávající budovu revitalizovaly. Architektka Lenka Tomášová, inspirovaná příkladem saských Drážďan, navrhla obnovení původního souboru domů podle zachované dokumentace, archivních snímků a kreseb.
Pro odstranění obchodního domu se vyslovil Jiří Bartoška, který při návštěvě Jihlavy označil Prior za bramboru ve šperkovnici. Tomio Okamura, než se dal na politiku, působil v Asociaci českých cestovních kanceláří. Ve svém vyjádření hodnotil možný turistický potenciál Jihlavy kvůli Prioru jako značně omezený.
Co říci na závěr? Vzhledem k tomu, že město Jihlava Prior nevlastní a současný vlastník si ho sám nezbourá, asi ještě dlouho budeme vídat na jihlavském náměstí nepřehlédnutelnou stavbu z dob nedávno minulých. Ti, co ji nemilují, mohou jen doufat, že to nebude na věčné časy!
Anketa
Zdroje:
