Se Sovětským svazem přišla bída na zem. Sto let od úmrtí V. I. Lenina

Jen málo osobností mělo tak obrovský a dlouhotrvající vliv na historii 20. století jako Vladimír Iljič Lenin. Časopis Time ho zařadil mezi 100 nejvýznamnějších osobností 20. století a 25 největších politických ikon všech dob. V tomto článku se podíváme na některé důležité, byť ne tak všeobecně známé aspekty člověka, jehož činy ovlivnily chod dějin na desítky let dopředu.

V jednom známém vtipu z dob minulého režimu vysvětluje tatínek Pepíčkovi, že Velká říjnová socialistická revoluce se ve skutečnosti neudála v říjnu, ale v listopadu, Stalin se ve skutečnosti nejmenoval Stalin, ale Džugašvili a Lenin se ve skutečnosti nejmenoval Lenin, ale Uljanov. Zatímco o prvních dvou bodech nepanují žádné pochyby, tak důvod, proč si Vladimíř Iljič zvolil jako pseudonym příjmení Lenin, dodnes není úplně jasný. Lenin již dříve používal vícero pseudonymů (krom jiných např. Petrov nebo J. Richter), ale sám nikdy nikomu neprozradil, proč si zvolil právě jméno Lenin. Teorií je několik, přičemž ta nejrozšířenější praví, že se pravděpodobně nechal inspirovat sibiřskou řekou Lenou.

Poprvé použil pseudonym Lenin v soukromém dopise v prosinci 1901, od června 1902 pak opustil všechny dřívější pseudonymy, podepisoval se výhradně jako Lenin a pod tímto jménem vycházely i jeho spisy. Prvním z těch, které podepsal jako Lenin, byl známý politický pamflet s názvem Co dělat?, ve kterém volá po vytvoření jednotné strany pracujících, jež by hájila zájmy dělnické třídy.

Přestože se Lenin zapsal do historie jako jeden z nejznámějších světových revolucionářů, jeho původ, rodinné zázemí ani výchova vůbec nenaznačovaly, že by se v životě mohl vydat právě tímto směrem. Narodil se roku 1870 jako třetí z osmi dětí do poměrně zámožné rodiny. Jeho otec byl veřejně známou a váženou postavou v oblasti propagace vzdělávání a za své zásluhy v této oblasti byl dokonce povýšen do šlechtického stavu. Leninova sestra Olga, která zemřela v pouhých 19 letech, ovládala 6 jazyků a stejně tak vynikala i v matematice či fyzice. Sám Vladimír Iljič byl skvělý student, na gymnáziu byl premiantem třídy a získal zlatou medaili za vynikající studijní výsledky.

Po gymnáziu se rozhodl studovat práva v Kazani. Velmi ho ale zasáhla smrt otce (1886), bratra Alexandra (1887) a milované sestry Olgy (1891). Obecně se má za to, že to byla zejména smrt Leninova bratra Alexandra, který byl popraven za přípravy atentátu na cara, která mladého Lenina zradikalizovala. Intenzivně začal studovat marxismus, kromě latiny a řečtiny, ve kterých vynikal, hovořil i německy, francouzsky i anglicky a do ruštiny přeložil slavný Komunistický manifest.

Všichni, kdo u nás za minulého režimu studovali na vysoké škole, si jistě vzpomenou na povinnou zkoušku z marxismu-leninismu, kterou museli v letech 1950 - 1989 skládat všichni studenti. Zatímco marxismus je jako výchozí ideologii o poznání jednodušší definovat, vysvětlit rozdíl mezi marxismem a leninismem by už dnes zřejmě pro většinu lidí tak snadné nebylo. Možná i proto, že oba tyto směry byly posléze spojeny v jeden (marxismus-leninismus), staly se oficiální státní ideologií nejen Sovětského svazu a přestaly se rozlišovat. Co je to tedy vlastně ten leninismus?

Marxismus je především filozofií, která ovšem za Marxova života zůstala pouze na papíře. Marx se nedočkal toho, aby se jeho myšlenky kdekoli na světě uvedly do praxe. Byl to teprve Lenin, komu se to (v uvozovkách) podařilo. Marx předpovídal, že k proletářské revoluci dojde v průmyslově vyspělých kapitalistických státech (Anglie, Německo…), kdežto Lenin musel tyto principy aplikovat v Rusku, které na počátku 20. století rozhodně vyspělé nebylo, nehledě na to, že většinu revolučního potenciálu zde tvořili rolníci. Marx rovněž počítal s dočasnou diktaturou proletariátu, zatímco Lenin do praxe uvedl permanentní diktaturu Komunistické strany.

Přestože se Stalin stal Leninovým nástupcem, byl jedním z těch, kdo nesl Leninovu rakev, jeho učení dále rozpracoval a ve svých statích a projevech na svého předchůdce často odkazoval, ve skutečnosti mezi oběma muži panovala nevraživost. Několik měsíců před svou smrtí napsal Lenin dopis, který je dodnes považován za jeho závěť. Mimo jiné v něm své spolustraníky varoval, aby si jako jeho nástupce nevybrali právě Stalina. Označil ho jako příliš hrubého, krutého, vulgárního a celkově nevhodného na tak vysokou a důležitou funkci. Místo toho prosazoval Lva Trockého, svého věrného souputníka a významnou osobnost říjnové revoluce, přičemž zdůrazňoval především Trockého obrovský intelekt, kterým Stalina převyšoval.

Stalin nicméně o Leninově nelibosti vůči své osobě dobře věděl, a ještě za Leninova života mu jí náležitě oplácel. Ať už hrubostí vůči Leninově manželce Naděždě Krupské, nebo záští vůči Trockému. V den, kdy Lenin zemřel (21.1. 1924) se Trockij léčil na Kavkaze. Stalin mu poslal telegram, ve kterém ho informoval o smrti Vladimíra Iljiče, schválně ale uvedl chybné datum pohřbu tak, aby ho Trockij zmeškal. Stalin si byl rovněž dobře vědom Trockého intelektuální převahy a jen s despektem sledoval, jak si jeho sok v boji o moc krátí čas během přestávek mezi schůzemi četbou francouzských románů v originále.

Trockého intelekt, jeho zásluhy na říjnové revoluci, stejně jako fakt, že byl Leninovým oblíbencem, nakonec donutili Stalina, aby v boji o nástupnictví zvolil osvědčený prostředek, a to sice sílu. Trockého lidi začal postupně nahrazovat lidmi svými, sám Trockij byl posléze vypovězen ze země, a nakonec zavražděn v Mexiku agentem NKVD.

Při hodnocení Leninova života a odkazu se dodnes setkáváme s poněkud zavádějícím a zjednodušujícím hodnocením v tom smyslu, že Lenin byl ten chytrý a hodný, který to s Ruskem myslel dobře, zatímco Stalin svými zločiny zneužil jeho odkaz a pošpinil jeho jméno. Samozřejmě to není tak úplně pravda. Na rozdíl od Stalina byl sice Lenin založením intelektuál, ale zločiny, za které byl jako hlava Ruska a Sovětského svazu spoluodpovědný, jsou často právě tak děsivé, jako zločiny jeho nástupce.

Rudý teror během ruské občanské války (1918-22) si vyžádal nejméně milion obětí, a i některé méně známé události (např. hladomor v Povolží) si vyžádaly miliony mrtvých. Čeka, tajná policie, která byla založena z Leninovy iniciativy, má na svědomí statisíce mrtvých, kteří byli často umučeni těmi nejhoršími a vskutku středověkými metodami. Při hodnocení zločinů Lenina a Stalina tak Leninovi nahrává pouze fakt, že oběti jeho vlády se většinou odhadují v jednotkách milionů, zatímco oběti Stalinovy vlády v řádech desítek milionů.