31. leden 1865 – Den, kdy Amerika zrušila otroctví, ale ne rasismus

Těmito slovy 13. dodatek Ústavy Spojených států 31. ledna 1865 formálně ukončil otroctví v zemi. Po staletích vykořisťování, nelidského zacházení a obchodování s lidmi se Amerika konečně zbavila jedné ze svých největších hanebností. Ale znamenalo to skutečný konec útlaku černých Američanů? Nebo si za některé problémy mohou sami?

Od 17. století bylo otroctví pevně zakořeněno v ekonomice jižních států USA. Miliony Afričanů byly násilně převezeny do Ameriky, kde museli pracovat na plantážích bavlny, cukru a tabáku. Otroctví nebylo jen formou nucené práce, ale bylo systematickým obchodem s lidmi, kteří byli vnímáni pouze jako zdroj zisku. Otroci často cestovali v nelidských podmínkách na přeplněných lodích, kde mnozí umírali ještě před dosažením amerických břehů.

Otroci byli majetkem – mohli být prodáváni, děděni, trestáni či zabíjeni bez právní ochrany. Jejich hodnota se lišila podle věku, zdraví a schopností, přičemž cena jednoho silného muže mohla být ekvivalentem několika tun tabáku nebo stovek sudů whisky. Otroci neměli žádná práva, nesměli si svobodně vybrat práci ani rodinu a byli vystaveni neustálému fyzickému trestu a ponižování. Někteří byli záměrně oddělováni od svých rodin, aby ztratili jakýkoli pocit identity a odolnosti vůči svým pánům.

Otroctví rozdělilo USA na dvě části – průmyslový Sever, který chtěl jeho zrušení, a zemědělský Jih, který na něm byl závislý. Ekonomika Severu byla založena na tovární výrobě a obchodu, zatímco Jih produkoval suroviny pro evropské a americké trhy. Otroctví bylo pro plantážníky obrovským zdrojem bohatství a jeho zrušení by znamenalo ekonomickou katastrofu. To vedlo k neustálému napětí mezi oběma regiony, které se v průběhu 19. století stupňovalo.

Abraham Lincoln považoval otroctví za „morální a politické zlo“, což vedlo k americké občanské válce (1861–1865). Jeho zvolení prezidentem v roce 1860 bylo pro jižní státy natolik nepřijatelné, že se rozhodly odtrhnout od Unie a vytvořit Konfederaci. Lincoln původně neplánoval okamžité zrušení otroctví, ale jak válka pokračovala, pochopil, že bez jeho odstranění se USA nikdy nesjednotí. V roce 1863 vydal Prohlášení o emancipaci, které sice okamžitě nezrušilo otroctví všude, ale otevřelo cestu k jeho definitivnímu konci.

Ačkoliv 13. dodatek formálně osvobodil černé Američany, skutečná rovnost byla stále vzdálená.

V jižních státech vznikly tzv. „Black Codes“. Tyto zákony omezovaly práva černých Američanů, například zakazovaly jim vlastnit půdu, hlasovat, zastávat určité práce nebo se svobodně pohybovat. Mnoho Afroameričanů bylo kvůli nim nuceno pracovat za minimální mzdu na plantážích, čímž se otrokářský systém de facto zachoval jiným způsobem. Tyto zákony vydržely až do konce rekonstrukčního období (1865–1877), kdy je nahradily segregační zákony „Jim Crow“, které rasovou nerovnost legalizovaly na dalších téměř 100 let.
Vznikla rasistická organizace Ku-klux-klan, která šířila teror mezi Afroameričany. Tato tajná společnost, založená v roce 1865 veterány Konfederace, se snažila udržet bílou nadvládu pomocí zastrašování, násilí a lynčování. Jejich členové nosili bílé kápě a hábity, pořádali noční pochody a útočili nejen na černé Američany, ale i na bílé aktivisty podporující rovná práva. I když byla několikrát potlačena, KKK se v různých vlnách znovu objevil, zejména ve 20. století, kdy bojoval proti hnutí za občanská práva a prosazoval segregaci.

Boj za občanská práva pokračoval další století a vedl k hnutím, jako bylo vystoupení Martina Luthera Kinga Jr. Jeho slavný projev „I Have a Dream“ v roce 1963 se stal symbolem naděje na rasovou rovnost a spravedlnost. Přesto i po schválení Zákona o občanských právech (1964) a Zákona o volebních právech (1965) čelili Afroameričané diskriminaci, ekonomické nerovnosti a rasovému násilí, které přetrvává v různých podobách dodnes.

Zákaz otroctví v roce 1865 byl zásadní krok, ale otázkou zůstává: Dokázali Afroameričané tuto šanci skutečně využít?

✔ Na jedné straně – boj za občanská práva přinesl úspěchy, černošští Američané mají stejná práva jako ostatní a v USA najdeme úspěšné černošské politiky, podnikatele i akademiky.
❌ Na druhé straně – kriminalita, chudoba a nízká vzdělanost mezi černošskou populací v USA jsou stále vysoké. Kritici tvrdí, že někteří Afroameričané se dodnes nevypořádali s historickou rolí obětí a místo toho omlouvají vlastní selhání systémovým rasismem.

✔ Afroameričané mají stejná práva jako bílí občané. Přesto jsou mezi nimi vysoká čísla kriminality a chudoby.
✔ Dnešní systém opravdu není stejný jako v 19. století. Přesto mnozí stále vidí rasismus jako hlavní příčinu svých neúspěchů.
✔ Je správné neustále hledat viníka v minulosti, místo aby se lidé zaměřili na vlastní odpovědnost?

Tento úhel pohledu vyvolává debatu – je nerovnost opravdu jen pozůstatkem otrokářské minulosti, nebo část komunity jednoduše nevyužívá příležitostí, které dnes svět nabízí?

Zajímavé je, že dodatek obsahuje výjimku: otroctví a nucená práce jsou povoleny jako trest za zločin. To vedlo k masovému uvěznění černých Američanů v následujících dekádách a ke vzniku tzv. vězeňského průmyslového komplexu. Po zrušení otroctví se jižní státy USA snažily najít nový způsob, jak udržet Afroameričany v podřízeném postavení a zajistit levnou pracovní sílu. Začaly proto využívat právní kličku v 13. dodatku a zavádět přísné zákony, které umožňovaly zatýkat černé Američany i za drobné přestupky, například za toulání se bez zaměstnání nebo neschopnost zaplatit dluhy. Tito vězni pak byli pronajímáni soukromým společnostem nebo pracovali v podmínkách podobných otroctví na státních plantážích, v dolech a továrnách.

Tento systém nepřestal existovat ani po konci segregace, ale naopak se stal součástí moderního vězeňského průmyslového komplexu – propojení státního vězeňského systému se soukromými firmami, které profitují z levné vězeňské práce. USA mají dnes největší počet vězňů na světě a Afroameričané tvoří nepoměrně vysoké procento uvězněné populace. Kritici tvrdí, že vězeňský systém se stal „novým otroctvím“, kde jsou vězni nuceni pracovat za minimální mzdu pro velké korporace, zatímco státy i soukromé firmy z toho mají miliardové zisky.

✔ Zrušení otroctví bylo historickým vítězstvím, ale nerovnost nezmizela přes noc.
✔ Rasismus, segregace a diskriminace přežily další století a jejich důsledky jsou patrné dodnes.
✔ Svoboda nemůže být jen „na papíře“ – musí být realitou pro všechny.
✔ Nebo je na čase přestat se vymlouvat na minulost a převzít odpovědnost za současnost?