Článek
První světová válka je nejznámější hlavně díky evropským a blízkovýchodním bojištím. Jenže zatímco se velké evropské říše mlátily doma na svém kontinentu, do války se vtáhly i jejich kolonie, koncese a zájmová území na Dálném východě. Jednou ze zemí, která měla v Asii tehdy územní ambice, bylo Německé císařství. A právě tyhle ambice ho přivedly do konfliktu s nejrychleji rostoucí vojenskou hegemonní silou regionu – císařským Japonskem.
Japonsko se dá v první světové válce považovat za jednoho z největších vítězů. Rozšířilo svůj vliv v Číně, získalo řadu území, posílilo obchod a začalo být naplno uznáváno jako velmoc. A ze všech kroků, které během války udělalo, byl jeden klíčový: obléhání jedné z nejdůležitějších německých opevněných držeb v pronajatém území u zálivu Ťiao-čou.
Vítejte u příběhu o obléhání Tsingtaa v roce 1914 – rozhodujícím střetu mezi Japonskem a Německem, třicet let předtím, než je geopolitika svede do nechvalně známé aliance, kterou známe z druhé světové války.
Aliance a cíle
Anglo-japonská aliance, poprvé podepsaná v roce 1902, povzbudila japonské císařství, aby do první světové války vstoupilo na straně Británie – a tím se stalo nepřítelem Německa. Na začátku války se Británie obávala, že Východoasijská eskadra císařského německého námořnictva bude v oblasti přepadat její obchodní lodě. Plánovala proto Němce „vyčistit“ tím, že zničí jejich základny a komunikaci.
Během prvního týdne války Británie požádala Japonsko o pomoc s identifikací německé lodní dopravy. Japonsko ale mělo větší ambice v Asii a Pacifiku, takže místo toho nabídlo vstup do války po boku Dohody. Británie to přijala neochotně a v soukromí Japonsko varovala, aby nezabíralo německé ostrovy v jižním Pacifiku – Britové chtěli, aby si je vzaly jejich dominiové státy, Austrálie a Nový Zéland.
Japonské válečné cíle byly jasné: obsadit německou základnu v čínském přístavu Tsingtao a také německé kolonie na Marshallových ostrovech, Karolínách a Marianách. Navíc chtělo vypátrat a zničit německou Východoasijskou eskadru.
Dne 15. srpna Japonsko vydalo Německu ultimátum: stáhněte své válečné lodě z čínských a japonských vod a předejte kontrolu nad přístavním městem Tsingtao Japonsku. Když ultimátum 23. srpna vypršelo, Japonsko Německu vyhlásilo válku. Německá vláda doufala, že tsingtaoská posádka vydrží proti Japoncům tak dlouho, dokud nebude válka v Evropě vyhraná. Guvernérovi zálivu Tsingtao, Alfredu Meyeru-Waldeckovi, proto nařídila bránit osadu do posledního muže.
Rozvržení obrany města
Německá obrana
Když první světová válka začala, většina lodí Východoasijské eskadry císařského německého námořnictva pod velením viceadmirála Maximiliana von Speeho byla rozptýlená po obrovském prostoru Pacifiku. Meyer-Waldeck proto shromáždil všechny dostupné lodě, které měl po ruce. Patřil sem torpédový člun S90, nechráněný křižník Cormoran, dělové čluny Luchs, Tiger, Jaguar a Iltis a také rakousko-uherský chráněný křižník Kaiserin Elisabeth.
Tahleta skromná obranná flotila byla proti císařskému japonskému námořnictvu naprosto trpasličí. Japonsko vyslalo 27. srpna druhou eskadru pod velením viceadmirála Sadakičiho Kata, podporovanou i několika britskými loděmi.
Pozemní opevnění Němců se skládalo z přístavu, města a tří obranných linií. První linie se táhla od Kaiserstuhlu k výšinám Litsuner. Druhá vedla napříč strmými kopci od Prinz Heinricha ke Kuschanu. Třetí linie tvořily tři opevněné kopce – hora Moltke, hora Bismarck a hora Iltis – každá vybavená děly různé ráže. Samotné město Tsingtao mělo navíc obranu směrem k moři i k pevnině: čtyři baterie a pět redut.
Co se týče mužstva, Meyer-Waldeck měl k dispozici přes 1300 námořních pěšáků 3. Seebataillonu, 750 námořních dělostřelců, 180 příslušníků námořního štábu, 400 námořníků, 1500 záložníků a 100 čínských policistů – dohromady téměř 4000 mužů. K tomu měli 90 děl různých ráží, 120 kulometů, 28 automobilů a dvě letadla Etrich Taube.
Torpédový člun S90
Vylodění a obklíčení
Dne 22. srpna byly při kladení min napadeny lodě SMS Lauting a S90 britskou lodí HMS Kennet. Obě se rozjely zpět do přístavu; S90 přitom Kennet zasáhla dvakrát. Britská loď se stáhla ve chvíli, kdy po ní začala pálit tsingtaoská pobřežní baterie ráže 4 palce.
Dne 27. srpna zahájila 2. eskadra císařského japonského námořnictva pod vedením viceadmirála Kata blokádu Ťiao-čou. Flotila rychle obsadila tři pobřežní ostrovy a začala s odminováním. Dne 30. srpna vyhnala bouře japonský torpédoborec Shirotaye na mělčinu u pobřežního ostrova, což umožnilo Němcům – konkrétně SMS Jaguar – vyplout a loď zničit.
Dne 2. září Japonci zahájili vylodění 23 000 vojáků 18. pěší divize generálmajora Micuma Kamia a přivezli s sebou 142 kusů dělostřelectva. Pročesali oblast a zjistili, že severně od řeky Paiša není nepřítel. Region zrovna prožíval strašné povodně, takže japonský postup se změnil v bahnitou noční můru. Místní Číňané protestovali proti porušení neutrality, ale reálně nekladli odpor. Do 7. září už předvoj mířil na Tsingtao.
Britové mezitím měli podezření, že Japonci chtějí zabrat celý Šan-tung. Poslali proto symbolický sbor 1500 mužů pod brigádním generálem Nathaniel Walterem Barnardistonem z Tchien-ťinu. Následovat je mělo ještě 500 mužů 36. sikhského pluku.
Meyer-Waldeck na vylodění zareagoval stažením sil na dvě vnitřní obranné linie. Dne 5. září japonská válečná loď Wakamiya vypustila hydroplán Farman, který provedl průzkum přístavu a města. Pilot nahlásil, že Východoasijská eskadra je pryč, a IJN proto vyslalo dvě rychlé eskadry na její lov.
Další den Wakamiya vypustila další Farman, která se pokusila neúspěšně napadnout Jaguar a Kaiserin Elisabeth v zálivu Ťiao-čou malými bombami. V reakci na to byly z obou křižníků sundány některé kanóny a přemístěny do pozemních obranných postavení, čímž vznikla Baterie Elisabeth.
Dne 13. září narazila japonská jízda u Jima na německou předsunutou hlídku; po krátké potyčce se Němci stáhli. Japonci obsadili městečko Ťiao-čou a 14. září přerušili šan-tungskou železnici. Jenže bahno a záplavy byly tak šílené, že Kamio věděl, že přesun celé divize po poloostrově potrvá týdny. Vzal tedy kalkulované riziko: 24. pěší brigádu nechal znovu nalodit, zatímco jízda, ženisté a 23. pěší brigáda pokračovali směrem na Jimo – tím vlastně opustil původní předmostí. Zbytek sil nařídil vyložit v zátoce Lau Shan.
Dne 17. září Japonci zaútočili na Wang-ko-huang a Němci se během noci stáhli. O den později dorazili Japonci do Jima vyčerpaní a téměř hladoví. IJN křižníky ostřelovaly prázdné pláže v zátoce Lau Shan, čímž umožnily 24. brigádě bezpečné vylodění.
Po zajištění Jima Kamio nařídil obsadit průsmyk Hotung a vytlačil další malé německé stanoviště. Když jezdecká rota 24. brigády navázala kontakt se silami u Jima, bylo Tsingtao obklíčeno. Dne 19. září Japonci obsadili Mecklenburg House, horské lázně, a prorazili nejvnější obrannou linii. Kamio usoudil, že Němci budou bránit už jen městská opevnění, a přikázal sevřít kruh, čímž donutil německé patroly ustupovat dovnitř.
Japonci začali budovat mola v Lau Schan a letiště v Jimu. Dne 21. září spustila japonská armáda z Jima čtyři letouny Farman, aby prováděly průzkum, bombardování a sestřelily německá letadla. Koncem září provedly japonské Farmany první noční bombardování v historii.
Němci mezitím při nehodě rozbili jeden ze svých Taube, takže jim zůstal jediný stroj, který pilotoval poručík Günther Plüschow. Ten létal denně na průzkum a pokoušel se bombardovat lodě Dohody. Stal se také prvním letcem v historii, na kterého střílela lodní protiletadlová palba (flak) a který utrpěl poškození.
Koncem září se Plüschow střetl s Farmanem provádějícím průzkum nad tsingtaoským přístavem a tvrdil, že pilota trefil pistolí, což mělo způsobit pád letounu. Pokud je to pravda, šlo by o první zaznamenané letecké vítězství vůbec.
Letadlová loď Wakamiya
Hlavní obléhání
Meyer-Waldeck si uvědomil, že Japonci manévrují kolem horské linie prakticky bez odporu, a nařídil protiútok, zatímco jeho dělostřelectvo pálilo na přicházející nepřátele až 1500 granátů denně. Dne 25. září podnikla německá jednotka 130 mužů se dvěma polními děly a čtyřmi kulomety nájezd na japonské stanoviště u průsmyku Kletter. Japonci se udrželi a Němce zatlačili zpět. Britové mezitím začali vyloďovat v Lau Schan.
Dne 26. září Kamio nařídil všeobecný postup. Němci se stáhli úplně na druhou obrannou linii. Aby kryli ústup, Jaguar a S90 připluly podél přístavní strany a ostřelovaly japonské pravé křídlo. Vnější horské pozice padaly jedna po druhé, často téměř bez boje.
Kaiserin Elisabeth, Jaguar a S90 pokračovaly v ostřelování přístavního křídla, takže Kamio přidělil polní baterii, aby na lodě pálila. Německé lodě dokázaly zničit pozorovací stanoviště a baterii umlčet. Kamio pak požádal viceadmirála Kata, aby bombardoval německé pozemní baterie a kryl tak postup, ale Kato odmítl a místo toho ostřeloval německé pobřežní baterie. V té době už se uvnitř japonských ozbrojených sil rodila rivalita mezi složkami, která bude ve druhé světové válce proslulá.
Na německé straně Meyer-Waldeck věděl, že brzy budou muset opustit i druhou linii. Nařídil ženistům připravit malé stanoviště na hřebeni kopce Prinz Heinrich. Napojili ho telefonem a heliografem na těžké baterie. Šedesát mužů se čtyřmi kulomety drželo pozici se zásobami na dvouměsíční obléhání.
V noci 27. září Kamio nařídil 46. pěšímu pluku, posílenému o ženisty, vyšplhat na kopec uprostřed tajfunu. Na hřeben dorazili za úsvitu a německé kulomety je okamžitě přišpendlily. Japonci opakovaně útočili a utrpěli těžké ztráty, až německý velitel stanoviště rozhodl jednat. Nabídl, že vrchol předá, pokud Japonci dovolí jeho mužům stáhnout se do Tsingtaa. Japonci odmítli a velitele prostě zajali. Němci kapitulovali po šesti padlých; 54 mužů bylo zajato. Japonci měli 24 mrtvých a celkem 150 ztrát.
Kaiserin Elisabeth, Leopard a S90 dál ostřelovaly japonské pravé křídlo, na což reagovalo IJN i polní dělostřelectvo IJA protibateriovou palbou. Dne 28. září už Japonci dotahovali k vnitřní německé linii a ženisté začali na Prinz Heinrich Hill budovat betonové plošiny pro těžké dělostřelectvo. Meyer-Waldeck nařídil pozemním bateriím a Plüschowovi udeřit na japonské týlové prostory. Téhož dne byly lodě Cormoran, Iltis a Luchs potopeny vlastní posádkou.
Dne 2. října provedly tři německé roty noční nájezd proti japonskému pravému křídlu. Akce se rychle rozpadla: 29 Němců padlo a šest bylo zajato. Japonci po získání pozic začali kopat zákopy asi kilometr od německé linie, zatímco Britové se posouvali dopředu. Po několika incidentech přátelské palby dostali Britové japonské pláště, aby si je Japonci nepletli s Němci.
Dne 6. a 10. října se blokádní lodě Dohody střetly s pobřežními bateriemi Tsingtaa, ale byly zahnány. Dne 14. října proběhlo masivní bombardování celé flotily; britská HMS Triumph utrpěla lehké poškození. Dne 15. října bleskové povodně utopily 25 Japonců v jejich zákopových pracích.
Dne 17. října Meyer-Waldeck nařídil S90 pokus o únik. Loď v noci proklouzla z přístavu, ale narazila na japonský křižník Takachiho. S90 vystřelila torpédo, které odpálilo muniční sklad Takachiha – křižník se potopil a zahynulo 256 mužů. S90 se pokusila uniknout, ale byla internována v čínském přístavu dále po pobřeží.
Dne 21. října se 36. sikhský pluk vylodil v zátoce Lachan. Dne 22. října nařídil Meyer-Waldeck další nájezd: 80 německých vojáků se mělo připlížit k japonským zákopům, ale hlídky je odhalily a palbou zahnaly. Do 25. října mělo japonské dělostřelectvo všechno na místě, každý kus s patnáctidenní zásobou munice. Od 31. října Kamio nařídil, aby každý kanón denně vypálil 80 granátů.
Japonští ženisté mezitím vytvořili čety s puškovými granáty a bambusovými trubicemi naplněnými výbušninami. Flotila Dohody se přiblížila a 31. října, na narozeniny císaře Taišóa, začalo 100 polních děl a námořních kanónů masivní bombardování řízené balony, letouny Farman a pozorovacím stanovištěm na Prinz Heinrich Hill. První den zničil pozemní německé baterie, zatímco ženisté postoupili o 300 metrů.
Reduty dostaly obzvlášť tvrdě. Vlevo od německé linie bylo bohužel ostřelováním zasaženo i 100 Číňanů ve vesnici Taotungchien.
Druhý den Meyer-Waldeck nechal potopit vlastními posádkami Kaiserin Elisabeth a Jaguar a jejich muži posílili posádku. Jakmile byly německé pozemní baterie umlčeny, japonské bombardování se zaměřilo na reduty a pásy ostnatého drátu. Dne 2. listopadu ženisté postoupili o dalších 300 metrů. Dne 3. listopadu byly reduty systematicky rozdrceny, ostnaté dráty sploštěny a tsingtaoská elektrárna zničena. Do 4. listopadu měli Japonci vyhloubenou paralelní útočnou linii a za úsvitu zaútočily pěší a ženijní čety na vodní čerpací stanici. Stanici obsadily a zajaly 21 vězňů. Tsingtao tak přišlo o studniční vodu.
V noci ženisté postoupili o dalších 300 metrů, zatímco britští ženisté nestíhali držet tempo a utrpěli 26 ztrát od palby z ručních zbraní. Dne 5. listopadu se flotila přiblížila na vzdálenost „na jistotu“ a japonská Suwo zničila Huitschuen huk – tím padla poslední mořská baterie, osm mužů zemřelo. Ostnaté dráty byly rozmačkané, reduty rozstřílené nebo opuštěné. Tsingtao bylo bezbranné po zemi i po moři.
V noci 6. listopadu Japonci vyhloubili poslední útočnou linii, vzdálenou 100 až 1000 metrů od německých zákopů. Meyer-Waldeck už věděl, že je konec, a nařídil Plüschowovi odletět s posledními depešemi do Berlína. Plüschow uletěl 250 kilometrů, pak havarijně přistál v rýžovém poli. Taube spálil a vydal se na neuvěřitelnou devítiměsíční cestu přes Šanghaj, San Francisco, New York a Gibraltar. Tam byl zajat a poslán do zajateckého tábora v Londýně. Z tábora utekl, dostal se do Nizozemska a nakonec zpět do Německa v srpnu 1915 – a získal tím slušnou slávu.
Kamio mezitím dal Britům čas, aby si vyhloubili přístupy vedle jeho paralelní linie, a jeho jednotky sondovaly německé postavení kvůli slabým místům. Japonská rota vedená generálmajorem Jošimim Jamadou zaútočila na Redutu 4, což vyprovokovalo Němce k bodákovému protiútoku a Japonce to odrazilo. Meyer-Waldeck poslal posily, ale než dorazily, druhá japonská rota redutu obklíčila a donutila ke kapitulaci. Bylo zajato 200 mužů a nad císařovým územím zavlála vlajka vycházejícího slunce. Německé posily dorazily a zkusily protiútok, ale byly rychle rozdrceny.
Japonci pak dobyli Redutu 3 – obklíčili ji a pálili do střílen a škvír, dokud se Němci nevzdali. Místní německá záložní jednotka provedla protiútok, přejela japonské křídlo na předsunutém stanovišti, ale pak se na ni sesypala hlavní síla. Japonské čety se rozlily podél zákopových linií. Reduta 2 byla napadena z obou boků i zezadu a padla rychle.
Tři hodiny bojů přinesly řadu odvážných bodákových útoků na obou stranách. Reduty byly postupně dobyty – kromě Reduty 1 a 5, které držely zoufale dál. Kamio nařídil zahájit všeobecný útok: Japonci prorazili mezerou ve středu německé linie a rozšířili průlom.
V 5:10 ráno 7. listopadu byla obsazena severní baterie kopce Shaotan. O půl hodiny později padla východní baterie Tahtungehinu a Fort Chungchiawa, základna německého pravého křídla. Jak Japonci proudili vpřed, jedna rota vyrazila na Iltis Hill. Reflektory je zalily světlem a brzy došlo na boj zblízka – Japonci a Němci se do sebe pustili ručně, s bodáky a katanami. Dva důstojníci se utkali: japonská katana proti německému slavnostnímu kordíku. Japonský důstojník protivníka srazil. Po tomhle se Němci na Iltisu vzdali.
Další rota vyrazila na Bismarck Hill a došlo k rychlé kapitulaci, zatímco muži na Iltisu jásali. Meyer-Waldeck věděl, že je to u konce, a aby zachránil životy, nařídil majoru von Kayserovi vyjít s malou skupinou z Reduty 1 a 5 s bílými vlajkami. Ráno 7. listopadu, na ironicky krásný den, vstoupily japonské a britské jednotky do Tsingtaa za pokřiků „Banzai“.
Tsingtao
Následky
Když Japonci vstupovali do města, Němci je pozorovali se zvědavostí. Jakmile ale uviděli Brity, otočili se k nim zády a plivali pohrdáním. Japonci utrpěli 733 mrtvých a 1282 raněných. Britové 12 mrtvých a 53 raněných. Němci měli 199 mrtvých a 504 raněných.
Kromě toho bylo zabito 98 čínských civilistů, dalších 30 zraněno a byly hlášeny i četné případy znásilnění čínských žen japonskými vojáky. V Tsingtau proběhla pietní bohoslužba, zatímco Němci pohřbívali své mrtvé.
4 700 Němců bylo odvezeno do zajateckých táborů v Japonsku, kde s nimi bylo prý až do roku 1919 pověstně zacházeno dobře. 170 německých zajatců po válce v Japonsku zůstalo – našli si manželky nebo nový život.
Dodnes z německého vlivu v Qingdau zůstalo jen málo. Ale starý pivovar v Qingdau pořád vyrábí německé pivo v předválečném stylu – a jmenuje se „Tsingtao“.
