Článek
Po izraelských vítězstvích ve válkách v letech 1948 a 1956 bylo jasné, že se to jen tak nezavře do šuplíku. Arabské státy (hlavně Egypt, Sýrie a Jordánsko) chtěly „otočit výsledek“ a Izrael zase nehodlal čekat, až mu to někdo přijde vysvětlit tanky. Do toho velmoci, OSN, diplomacie, která se tváří důležitě… a realita si stejně jde po svém. Výsledek: Šestidenní válka.

Izraelští výsadkáři nastupují do letadla (1967)
Zápalka: květen 1967
13. května 1967 Sovětský svaz nepravdivě informoval Egypt, že Izrael soustředil 11 až 13 brigád a chystá se udeřit na Sýrii. Egypt na to reagoval po svém: začal stahovat síly na Sinaj k hranici s Izraelem.
16. května pak Egypt požádal, aby jednotky OSN (UNEF) opustily Sinajský poloostrov. Izrael zároveň odmítl žádost OSN, aby UNEF stála i na jeho straně hranice.
Následovala mobilizace. Egypt, Izrael, Jordánsko a Súdán rozjíždějí přípravy, Irák posílá síly do Jordánska, Saúdská Arábie naznačuje ochotu se zapojit.
A pak přijde krok, který už se v regionu bere skoro jako oficiální pozvánka na průšvih:
22.–23. května 1967 Egypt zablokoval izraelským lodím průjezd Tiránskými úžinami. A tím bylo „diskutování“ v zásadě hotové.
Izrael se rozhodne
1. června Izrael sestavil vládu národní jednoty. 4. června padlo rozhodnutí jít do války.
Text uvádí, že koalice Egypt–Jordánsko–Sýrie měla převahu v nasazených silách: 240 000 vojáků proti 100 000, v letectvu 957 letadel proti 300.

Zničené egyptské letouny na letišti Inchas (červen 1967)
Operace Focus: „Všichni na dovolené“, jen ne piloti
Izrael plánoval úder na 5. června: Operace Focus měla zlomit Egypt tím nejrychlejším způsobem – zničit mu letectvo hned na začátku.
Podle textu Izrael hrál divadlo i doma: média prý šířila dojem, že vojáci „jsou na dovolené“, zatímco piloti normálně trénovali. (Takové to klasické: žádná panika, jen rutinní let… a pak vám během rána zmizí celé letectvo.)
Egyptská protivzdušná obrana byla v tu chvíli podle textu prakticky mimo hru.
5. června zaútočilo téměř 200 izraelských letadel na 14 egyptských letišť. Během tří hodin mělo být zničeno 338 egyptských letounů a zabito kolem 100 pilotů.
Jordánsko a Sýrie se pokusily o odvetu, ale Izrael následně udeřil i na jejich letiště: text uvádí zničení 28 jordánských, 53 syrských a 10 iráckých letadel.
A hlavní pointa: Izrael při Operaci Focus ztratil jen 19 letadel a získal vzdušnou nadvládu na zbytek války. V pozemní válce je tohle rozdíl mezi bojem a masakrem v přímém přenosu.
Sinaj: rychlost, chaos a ústup bez řádu
Na sinajské frontě text popisuje Egypt se sedmi divizemi (4 obrněné, 2 pěší, 1 mechanizovaná), zhruba 100 000 vojáků a 900–950 tanků. Izrael proti tomu soustředil síly kolem 70 000 mužů a 700 tanků.
5. června v 7:50 vyrazil severní izraelský svaz pod velením generálmajora Israele Tala směrem na Aríš přes Gazu, s cílem obkličovat a řezat spojení. Zpočátku Egypťané odpor podcenili, protože to vyhodnotili jako klamný manévr.
Pak se ale boje rozjely naplno, těžké střety u města Aríš. V Aríši měl proběhnout i boj uvnitř města – střelba z oken, balkony, posily, tvrdá práce.
Dále se do popředí dostává další osa útoku: divize pod velením Ariela Šarona proti egyptské pěší divizi u oblasti Abu Agajla. Text popisuje výsadek parašutistů za linií, rozvrat dělostřelectva a následnou tankovou bitvu, po které měl Izrael získat klíčové pozice. Uvádí se ztráty 40 egyptských a 19 izraelských tanků.
Zlom přichází ve chvíli, kdy egyptský velitel Abdel Hakím Amr po zprávách z bojiště zpanikařil a nařídil ústup všech jednotek ze Sinaje – bez jasného pořadí a způsobu. To je přesně ten typ rozkazu, který na papíře zní „zachraň se, kdo můžeš“, a v praxi to tak i dopadne.
Izrael pak místo honičky zamířil na průsmyky vedoucí ze Sinaje do Egypta. Z průsmyků se stalo „killing ground“ a během jediného dne tam mělo být zabito 10 000 Egypťanů.
Dobytí Sinaje bylo podle textu završeno pádem Šarm aš-Šajchu 7. června a dalších bodů do 8. června.

Mapa: Conquest of Sinai 7–8 June (US Military Academy)
Jordánsko a Jeruzalém: „Už je pozdě“
Izrael se podle textu snažil vyhnout válce s Jordánskem, dokud neporazí Egypt. Jenže egyptský prezident měl přesvědčit krále Husajna, že Egypt má navrch – a Jordánsko se přidalo.
5. června začalo ostřelování a jordánské i irácké letectvo útočilo na izraelskou část Západního Jeruzaléma. Text uvádí 16 vojenských a 20 civilních obětí a poškození 900 budov.
Izrael odpověděl leteckými údery a pak se rozjela pozemní část: obsazování klíčových bodů, obklíčení východního Jeruzaléma a tvrdé boje o Ammunition Hill, kde měl být odpor Jordánců extrémní.
7. června izraelský ministr obrany Moše Dajan nařídil vstup do Starého Města. Boj měli vést výsadkáři, mimo jiné kvůli obavám o svatá místa. Staré Město padlo s malým odporem a IDF následně ovládly i další území: Judeu, Hebron, Betlém a Nábulus. Zbytky jordánských sil ustoupily do Jordánska.
Sýrie a Golany
Sýrie také uvěřila zprávám o egyptských úspěších a poslala letectvo k útokům na Galileu. Izrael to zachytil a večer 5. června udeřil i na syrská letiště: měly být zničeny dvě třetiny syrského letectva.
Izrael dlouho váhal, jestli útočit na Golany – protože útočit „do kopce“ proti opevněným pozicím není žádná romantika. Zpravodajské informace o oslabení syrských pozic vedly Dajana k tomu, že ofenzivu nařídil i bez jasného souhlasu vlády.
Útok začal leteckými údery, pak postupovaly obrněné jednotky přes těžký terén a probíhaly boje o pevnosti a opěrné body. 9. června měl Izrael dosáhnout náhorní plošiny a připravit se na tlak na druhou obrannou linii.
11. června mělo být sjednáno příměří kolem tzv. „purple line“ a boje skončily.
Bilance, která změnila mapu
Text uvádí ztráty: až 983 Izraelců, 15 000 Egypťanů, 700 Jordánců a 2 500 Syřanů padlých v boji.
A hlavně: Izrael obsadil Pásmo Gazy, Sinaj, Západní břeh včetně východního Jeruzaléma a Golanské výšiny. Přibližně 1 milion Arabů se ocitl pod přímou izraelskou kontrolou v nově dobytých územích.
Vítězství text připisuje efektivnějšímu velení, lepší přípravě a zpravodajské práci. A zároveň dodává to nejstřízlivější, co se k tomu dá říct: nebyl to konec, jen další kapitola. O šest let později přišla další válka.






