Hlavní obsah
Věda a historie

Sláva, kulky a benzin: 23. května skončil útěk, který fascinoval celý svět

Foto: Wikimedia Commons – File:Bonnieclyde_f.jpg, volné dílo (public domain)

23. května je zastavili. Ale přesto jdou dál – ve filmech, fotkách a v hlavách lidí, co mají slabost pro psance. Co zbylo, když kulky utichly?

Článek

Bylo brzy ráno 23. května 1934. Bonnie a Clyde jeli po venkovské silnici v Louisianě ve svém autě jako tolikrát předtím. V kufru zbraně, v nádrži benzin a v hlavě sen, že jim to zase projde. Jenže tentokrát na ně čekala past. Policisté skrytí v křoví, připravení stisknout spoušť. A taky že jo – během několika vteřin bylo po všem. Těla rozstřílená, auto jako cedník. Konec nejznámějšího útěku v dějinách Ameriky.

Bonnie Parkerová a Clyde Barrow – dvě jména, která znějí skoro jako značka whisky. Dneska je zná celý svět. Jenže zatímco jedni v nich vidí romantický pár proti systému, druzí vidí vrahy s kvérem a bez svědomí. Tak co to bylo doopravdy? Láska? Krize? Touha po svobodě? Nebo jen obyčejný chaos zabalený do mediální bubliny?

Tenhle článek je o tom, co se doopravdy skrývá za fotkami s cigaretou a puškou. Protože život Bonnie a Clydea nebyl žádný film. A jejich konec už vůbec ne.

Kdo byli Bonnie a Clyde

Na začátku to nebyli žádní kriminální géniové. Nebyli ani Robin Hood a Marion, ani gangsterští Bonnie a Clyde z filmu. Byli to jen dva mladí lidi, který srazila doba – a pak už se nikdy nezvedli zpátky.

Clyde Barrow se narodil v Texasu do chudé rodiny. Žádné zlato, žádný ráj. Už jako teenager kradl auta, loupil, několikrát seděl, párkrát utekl. V base si prošel peklem – a někteří říkají, že právě tam z něj udělali toho, kdo už se nikdy nechtěl vrátit zpátky „do systému“.

Bonnie Parkerová byla pravý opak, aspoň na první pohled. Drobounká blondýnka, která psala básničky, ráda se fotila a snila o životě mimo bídu. Měla za sebou nešťastné manželství, dělala servírku, a když potkala Clydea, byla z toho jiskra jako hrom. Nebylo to žádné „možná někdy“. Bylo to hned.

Seznámili se v roce 1930 a během pár měsíců už byli neoddělitelní. Jenže Clyde byl pořád na útěku, a tak Bonnie rychle pochopila, že tenhle vztah nebude o svíčkách a kytkách. Bude o zběsilých přejezdech, o spaní v polích, o kradených autech a hlavně – o násilí, které se neptá.

Byli mladí. Byli chudí. Byli proti všemu, co je svazovalo. A hlavně – byli rozhodnutí nenechat se chytit za žádnou cenu.

Gang Barrowových: realita versus romantika

Zapomeň na představu dvou osamělých psanců v zaprášeném fordu. Bonnie a Clyde nebyli sami. Měli kolem sebe malý gang – většinou rodinu a známé. Nejznámější byl Clydeův bratr Buck a jeho žena Blanche. Ti taky chvíli ujížděli spolu s nimi, dokud to neskončilo přestřelkou a krvavým fiaskem.

Říká se, že loupili banky. Jo, pár jich fakt vyloupili. Ale většinu času to byly malé krádeže, obchody, pumpy, někdy i prádelny. Peněz moc nebylo, jen zbraně, benzin a adrenalin. A taky spousta útěků. Když nebyli na cestě, byli na útěku. Když nespali v lese, schovávali se u příbuzných. Žádný luxus. Spíš nonstop stres a potřeba být pořád o krok napřed.

A pak je tu ta horší stránka. Zabili nejmíň devět policistů a několik civilistů. Někdy při přestřelkách, někdy bez varování. Byli nebezpeční. A hlavně byli ochotní jít přes mrtvoly. Doslova.

Jenže to se do legendy moc nehodí. Zůstaly fotky – Bonnie s cigaretou v koutku, Clyde s puškou, oba styloví, mladí, nebezpeční. Média z nich udělala ikony rebelství, jako by šlo o nějakou módní kampaň na útěk před zákonem. Nikdo moc neřešil, co za nimi zůstávalo.

Realita byla špinavější. V autě měli zbytky jídla, munici a krev na sedadlech. Měli šrámy z přestřelek a věčně obavy, kdo je zradí jako další. Nebyla to romantika. Byla to jízda bez zpátečky, kde jediné, co fungovalo, bylo: utíkej, nebo zemři.

Média a veřejnost: jak vznikl mýtus

Bonnie a Clyde byli možná zloději a vrazi, ale jedno jim nikdo nevezme – uměli se stát slavnými dřív, než to bylo běžné. V době, kdy žádné sociální sítě neexistovaly, si jejich tváře podávaly noviny po celých Spojených státech.

Novináři psali o každém jejich pohybu. Přestřelky nafukovali, škody přikrášlovali, a z každé ukradené plechovky benzínu byl skoro atentát. Ale hlavně – přetavili je v příběh, který veřejnost chtěla číst. Chudí proti bohatým. Mladí proti systému. Milenci proti světu. Lidé je začali obdivovat, i když nevěděli proč.

A pak přišly ty slavné fotky. Bonnie s puškou, s nohou vystrčenou z auta, cigaretou v koutku pusy a drzým úsměvem. Clyde jako drsňák, který vypadá, že mu svět může políbit šos. Ty snímky vznikly při jedné krátké zastávce – ale stačily k tomu, aby z nich byla americká ikona.

Byla to doba Velké hospodářské krize. Lidé přišli o práci, domy, důstojnost. A najednou tu byli dva, kteří se nesklonili. Byli drzí, neuctiví, na fotkách vypadali jako hrdinové bez slitování – a právě to lidi fascinovalo. Nešlo o to, co dělali. Šlo o to, že se nebojí to dělat nahlas.

A i když vraždili, přepadávali a ničili, někteří je brali jako hrdiny. Protože v očích těch nejchudších byli symbolem vzdoru. Ne toho správného – ale toho viditelného.

Konec cesty: past v Louisianě

Bylo to rychlé. A brutální.

23. května 1934, časně ráno, stát Louisiana. Bonnie a Clyde jedou ve svém oblíbeném Fordu. Někdo, komu věřili, je vylákal na domluvené místo pod záminkou, že se uvidí s přítelem. Jenže ten přítel tam nebyl. Byla tam past.

Policie je sledovala už delší dobu. Věděli, že zastaví – vždycky zastavovali. Clyde zpomalil. A než vůbec stihl šlápnout na plyn, padlo přes 130 výstřelů. Kulky roztrhaly auto i jejich těla. Clyde byl mrtvý hned. Bonnie údajně křičela, ale nepřestali střílet. Když to skončilo, auto vypadalo jako cedník a oni byli téměř k nepoznání.

Nebylo žádné zatýkání. Nebylo žádné „ruce vzhůru“. Policie měla jediný úkol: zastavit je jednou provždy.

Lidé se pak sjížděli na místo, kde zemřeli. Brali z auta kousky oblečení, vlasy, dokonce i nábojnice jako suvenýry. Fotky jejich těl se dostaly do novin ještě ten den. A mýtus byl dokonán. Smrt je nezničila – jen je zabetonovala do legendy.

Ironie? Oba si přáli být pohřbeni vedle sebe. Ale rodiny to nedovolily. Ani po smrti je nedali k sobě.

Bonnie a Clyde dnes

Uplynulo skoro sto let, ale Bonnie a Clyde nezmizeli. Jejich příběh pořád žije – ve filmech, v písních, v textech na tričkách. Jsou symbolem. Pro někoho romantiky, pro jiného šílenství. Možná obojí.

V roce 1967 přišel slavný film s Warrenem Beattym a Faye Dunaway. A od té doby se ta legenda jen víc zafixovala. Dva krásní rebelové v rychlém autě, co milují jeden druhého a ujíždějí policii, světu a realitě. Jenže… ta realita byla mnohem tvrdší. Míň lásky, víc krve. Míň stylu, víc bolesti.

Ale možná právě to nás na nich pořád tak přitahuje. Byli nedokonalí. Chybující. Lidsky ztracení. A v době, kdy svět selhával, si vzali, co chtěli – jak uměli. Zločinci, ale se stylem. Nehrdinové, co působili jako hrdinové.

Bonnie psala básně. Clyde miloval blues. A oba věděli, že jejich jízda neskončí v klidu. A přesto ji jeli dál. Ne kvůli slávě. Ale protože už nebylo cesty zpátky.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:
Bonnie a Clyde

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz