Článek
Něco už jsem v životě viděl a zažil. Vyzkoušel jsem několik profesí a zakotvil v podniku, který řídil můj dávný kamarád. Přidělil mi funkci vedoucího malého úseku o pár zaměstnancích a úkoly mi zadával přímo on.
Následně v podniku proběhla reorganizace a mezi mnou a kamarádem ředitelem přibyl mezičlánek v podobě nové nadřízené, která měla na starosti několik dalších úseků a měla nás odborně řídit.
S paní vedoucí jsem od začátku nalezl společnou řeč. Můj úsek fungoval ukázkově, ze všech stran se hrnuly pochvaly a byli jsme považováni za jeden z nejlepších kolektivů ve firmě. Když jsme podnikali společný teambuilding, bylo samozřejmostí, že paní vedoucí byla přítomna také.
Obrat všeho nastal okamžikem nástupu nového pana ředitele. Můj kamarád se odebral do řádného důchodu a na jeho místo nastoupil zkušený kolega. Naše paní vedoucí se stala jeho „pravou rukou“.
Změnu jsem pociťoval pomaličku. Nejprve se mi občas vrátilo nějaké to lejstro k přepracování, to je normální. Pak se ta lejstra vracela několikrát. Začal jsem dostávat stále náročnější úkoly ve stále kratších intervalech. Následně přibylo vyhledávání jakékoli příležitosti k pokárání či zkrácení nebo odebrání odměny.
Na jakoukoli snahu se dopídit, co jsem konkrétně provedl, proč se to děje, mi paní vedoucí vždy sdělila pouze, že pan ředitel není s mou prací spokojen, ale proč, to jsem se nedozvěděl.
Den D, kdy jsem předpokládal, že se vše vyřeší, byla první velká porada s panem ředitelem. Paní vedoucí mne ujistila, že půjde o běžnou poradu, kde si s týmem upřesníme, co a jak bychom si představovali a předneseme panu řediteli naše požadavky. Týden před poradou jsme vše důkladně s paní vedoucí probrali a těšili se, že představíme několik nových konceptů.
Ukázalo se, že to byla jen další z manipulací a her. Pan ředitel, jeho zástupce a paní vedoucí rozrazili dveře na náš úsek s výrazem Boha pomsty, řekli, že je vše špatně, nejhorší jsem já a odešli. Co to mělo znamenat, jsem nepochopil.
Další rok už to s mojí profesní kariérou šlo svižně z kopce. Paní vedoucí mi místo kvalitní manažerské podpory a pomoci vždy jen vrazila kudlu do zad. Mnoho z informací, které předložila panu řediteli, nebylo pravdivých, ale těžko se ubráníte, když má větší důvěru než vy. Několikrát jsem jí přistihl, jak mi bezostyšně lže do očí, dokonce se mi to podařilo i ověřit, ale ani já a ani další kolegové jsme neměli odvahu se spojit proti ní. Každý z nás moc dobře ví, že by takto dobře placenou práci jen těžko sháněl.
Jenže co dál? V peněžence nosím neurol a při každém zazvonění telefonu sebou škubnu jak týraný pes. Má tohle smysl?
