Článek
Pracoval jsem pro firmu s cca tisícovkou zaměstnanců. Firma měla poměrně komplikovanou organizační strukturu a v jejím čele stál ředitel se třemi náměstky. Ve vrcholovém managementu na různých vedoucích pozicích pak pracovalo patnáct lidí a v tom středním pak dalších čtyřicet.
Po nástupu nového pana ředitele se firemní kultura začala totálně rozpadat. Byl jsem součástí vrcholového managementu, takže se mi vše odehrávalo přímo před očima. Pravidelné porady se staly neskutečnou přehlídkou arogance moci ředitele a dvou ze tří náměstků, kdy nejčastěji zaznívaly věty typu „Proč jsi mě neinformoval? Proč jsi rozhodl takhle? Jak to, že komunikuješ za firmu, to můžu jen já? Kdo ti dal pravomoc? Můžeš mi vysvětlit…?“ atd.
Bylo to pro nás všechny nové. Předchozí pan ředitel nás nechával pracovat víceméně samostatně, rozdal úkoly, delegoval kompetence a zajímaly ho jen podstatně záležitosti a konečné výstupy. Vůbec neměl potřebu vědět o každém detailu našich postupů a nechtěl, ať ho zatěžujeme malichernostmi. Vedení týmu podřízených a případné problémy byly zcela v naší režii. Pana ředitele jsme měli informovat pouze o tom důležitém.
Nový pan ředitel chtěl vědět naprosto vše. Bohužel to samozřejmě sklouzlo i k donašečství některých kolegů, kteří vycítili svou příležitost a aby byli v oblibě, utíkali za panem ředitelem s každou informací, která ne vždy byla pravdivá.
Kolegialita se naprosto vytratila. Všichni jsme byli neustále ve střehu a kryli si záda. Pan ředitel si uzurpoval veškeré rozhodovací pravomoci a chtěl z nás mít armádu nemyslících vykonavatelů jeho rozhodnutí. Na výsluní byli jen ti, kteří na vše kývali a neváhali informovat pana ředitele i o sebemenším pochybení kteréhokoli spolupracovníka.
Situace se stala neúnosnou a pro zachování svého duševního zdraví jsem zvolil odchod z firmy. Hodně mne to naučilo. Všechny manažerské příručky jsem mohl zahodit, není nad vlastní zkušenost. Dobrý šéf totiž vůbec nepotřebuje všechno vědět. Stačí, když si vybere na vedoucí pozice schopné pracovníky, kterým může věřit a nechá je samostatně pracovat. Dobrý šéf má rozdat úkoly a zhodnotit jejich splnění, ocenit kreativitu, samostatnost, budovat kolegialitu a příjemnou pracovní atmosféru. Dobrý šéf má budit respekt, ne strach.
Neodpustil jsem si, k Vánocům jsem panu řediteli a náměstkům poslal balíček, ve kterém byla pro každého učebnice základů managementu a ve všech jsem jim zvýraznil kapitolu o řízení lidí a delegování.
