Článek
Manželství sestřenice Zuzky jsem považoval za naprosto příkladné. Její manžel Zdeněk pracoval jako manažer nadnárodní společnosti a ona se plně věnovala malým dětem a domácnosti. Byli ozdobou všech rodinných oslav. Zuzka byla vždy pečlivě upravená, děti měla jako vystřižené z časopisu o dětské módě, a po celou dobu se s manželem drželi něžně za ruce a něco si špitali.
Až když skončila v nemocnici s přeraženými žebry mi docvaklo, že jsem si nevšímal spousty malých signálů, které kolem sebe vysílala s prosbou o pomoc. Během rozvodu vyšla najevo celá krutá skutečnost o dlouhých letech bolesti, psychického i fyzického týrání a obrovského strachu. Celá rodina byla v šoku. Jak jen jsme to mohli nevidět. No, neviděli.
Znaky domácího násilí
Domácí násilí se vyskytuje napříč celou společností. Najdete ho i tam, kde byste to vůbec nečekali. Pravda obvykle vyjde najevo až ve chvíli, kdy vyeskaluje nebo když se oběť rozhodne situaci řešit. Obětmi bývají nejčastěji ženy, ale nevyhýbá se ani dětem, mužům, či v mnoha případech také rodičům - seniorům nebo osobám s handicapem.
- domácí prostředí - vše se odehrává za zavřenými dveřmi v prostoru, kde by se měl člověk cítit nejbezpečněji, doma.
- jasně vymezené role - v tomto příběhu není pochyb, kdo je pachatelem a kdo obětí. Mocenská převaha tyrana je naprosto jasná.
- opakovanost a eskalace- útoky se opakují a jejich intenzita se stupňuje. Pachatel je spokojen, že mu vše v klidu prochází a zastrašená oběť vše trpně snáší.
Kdo mi pomůže?
Oběť domácího násilí většinou jen těžko rozeznává hranici, kdy se pro ni vztah stal nebezpečným. Vše přichází pozvolna, nenápadně. A pak už je najednou pozdě. Odhodlat se a řešit svou situaci je velmi obtížné, ale ne nemožné.
V prvé řadě je třeba o své situaci otevřeně promluvit. S rodinou, přáteli, odborníkem, policií, kýmkoli, kdo mi může pomoci. Sdílená pravda se řeší určitě lépe, než ta utajená. Policie také doporučuje pro tyto situace shromáždit na jednom místě doklady a zavazadlo s nezbytnými věcmi pro případ nutnosti okamžitého odchodu z domova.
Pokud hrozí nebo probíhá přímý střet s násilníkem, je třeba ihned volat Policii ČR. Jen ta má od roku 2007 možnost využít institut vykázání násilné osoby ze společného obydlí, poskytne pomoc a poradí, kam se obrátit dál. Oběť tím získá nejméně 10 dní na vyřešení své situace, kdy ji násilník nesmí žádným způsobem kontaktovat. Pro zajímavost, od roku 2007 vykázala Policie ČR ze společného obydlí více než 20 tisíc osob.
Situace se oběti zdá často naprosto bezvýchodná a v mnoha případech v ní figurují bohužel i děti. Často také bývá oběť na tyranovi ekonomicky či jinak závislá a neví jak se odpoutat. Nejhorším co ovšem udělat, je nedělat nic. Situace se sama nevyřeší a lepší určitě už nikdy nebude. Taková jsou jasná pravidla každého domácího násilí. Nehledě na to, že vše může skončit i tragicky. Je třeba vzít rozum do hrsti a jednat.
Pro veškeré informace a prvotní podporu se lze obrátit na bezplatnou linku 116 006 nebo na neziskovou organizaci pomáhající obětem domácího násilí - Bílý kruh bezpečí. Zde najdete psychologické a právní poradenství, které vám pomůže situaci řešit.
Odborníci odhadují, že oficiální čísla počtu případů domácího násilí, které byly nějakým způsobem řešeny, jsou jen malinkatou špičkou ledovce absolutně neodrážející reálné hodnoty. Dokonce si ani netroufají odhadnout početní míru případů, ve kterých jsou obětmi domácího násilí muži. Málokterý muž totiž chce vyrazit na světlo s informací, že je doma tou „slabší stranou“, tudíž snáší týrání mnohdy o mnoho déle než v obdobné situaci žena.
Je třeba si uvědomit, že jakékoli násilí je špatné. A když přichází od blízké osoby, je to o to horší. S násilníkem nelze mít soucit, omlouvat ho či jeho jednání přehlížet. Naopak. On je plně odpovědný za vše, co provádí a musí nést následky.
Zdroje:
Policie ČR, Bílý kruh bezpečí, MVCR, domacinasili.cz, Deník, TN.cz
