Článek
Nedaleko mého bydliště byl asi před deseti lety slavnostně otevřen velký kruhový objezd. Takový ten, kde najíždíte z připojovacího pruhu a nebo pokračujete v pruhu svém k nejbližšímu sjezdu. Pro mnoho (ne)řidičů se to ukázalo jako neřešitelný problém. Jsem toho názoru, že postavit tam policistu, nemusí si vláda lámat hlavu nad výběrem daní, státní kasa by se docela rychle plnila.
Projíždím tím místem téměř každý den. A každičký den tam natrefím na někoho, kdo než aby si znovu pročetl dopravní předpisy, spoléhá na štěstí a prostě to zkusí bez újmy projet.
Dalším kritickým místem je potom rozlehlé parkoviště v obchodní zóně. Kdybych potřeboval vyměnit pár plechů na autě, zajedu si tam. Spolehlivě natrefím na někoho, kdo nechápe sousloví „přednost zprava“. Nedávno jsem byl svědkem menšího ťukance, kdy viník nehody hrubě osočil řidiče z nevědomosti a až dopravní policista jej vyvedl z omylu.
A pak mne ještě fascinují „macho“ řidiči. Takoví, co si dokazují za volantem výši svého ega. Většinou vás předjedou přes plnou čáru v kopci, kde není vidět za horizont a ještě zatroubí na znamení svého úspěchu.
Nebo „vybržďovači“. Prozraďte mi, pokud tu někdo takový je, co se honí hlavou člověku, který má potřebu dupnout na brzdu před rozjetým kamionem? Co si potřebuje takový člověk dokázat? Nepochopím to asi nikdy a docela se zadostiučiněním jsem shlédl video na sociálních sítích, kde jednoho takového obklíčil houf „kamioňáků“ a ztrestali jej podle svého.
Nedávno jsem vyrazil s kolegyní na školení. Firemní auto si vypůjčila ona, takže se pasovala zároveň i do role řidiče. A přestože to je hezká drobná blondýnka a řídí naprosto skvěle, neuvěřitelně některé řidiče iritovala. Během třiceti kilometrů jsem napočítal pět řidičů/mužů, kterým ego nedovolilo se nechat kolegyní předjet. Vždy, když zjistili, kdo sedí za volantem, zvýšili rychlost a uháněli jako o život. Dva pro jistotu ještě zatroubili.
Nevydržel jsem nepoložit otázku: „Pavli, to se ti děje běžně?“ Jen se usmála a řekla: „To nic není, máš vidět, když vyjedu na dálnici.“ Co se to v těch lidech jen může odehrávat za osobnostní změnu, když zasednou za volant.
No a za poslední zmínku asi stojí Čechy stále nepochopený „zipový“ systém. Tam bych ty řidičáky regulérně sbíral a auta zabavoval. Protože, když se neumí někdo plynule zařadit, nemá co dělat za volantem.
