Článek
Obrázek k článku je záměrně poněkud zavádějící. Takto se psychopat většinou právě nechová. Zejména v počátcích spolupráce se jedná o toho nemilejšího a nejcharizmatičtějšího kolegu či vedoucího kterého jste kdy potkali.
Na vedoucích pracovních pozicích se velmi často nachází lidé s psychopatickými rysy osobnostmi. Čím to je? Jednoduše, mají rádi akci, změnu, příležitosti, moc, peníze. Jsou akční, flexibilní, společenští a neustále ve středu dění. Když potom ale odhalí svou temnou stránku, nestačíte se divit.
Říká se, že každý šéf musí být tak trochu psychopat, nebrat si věci příliš osobně, vnímat realitu trochu jinak než jeho podřízení a v případě potřeby nemít úplně slitování. Co když je to ale příliš?
Asi pět let jsem pracoval v jednom polostátním podniku, kde mi dělala šéfovou žena, která se vrátila po třinácti letech vychovávání potomků z domácnosti rovnou na vedoucí postavení. Tak trochu díky pozici jejího manžela, ale hlavně díky své touze o sebeprosazení. Vedla velké oddělení s mnoha úseky a já a můj tým jsme tam byli začleněni.
Zpočátku jsem si liboval. Šéfová se účastnila všech našich teambuildingů, občas jsme po práci zašli s kolektivem i s ní na něco dobrého a vše fungovalo perfektně. Ani jsem si zpočátku nevšiml, jak se její chování vůči mě začalo postupně měnit a jak jsem se začal pomalu omotávat v jejich sítích intrik. Protože jsem byl o něco mladší, ale za to s více zkušenostmi a vyšším vzděláním, vybral mne ředitel jako kandidáta na svého náměstka.
Tím se spustila lavina událostí, která skončila mým nepříliš dobrovolným odchodem. Paní šéfová, stále s milým úsměvem na tváři, mne začala systematicky ničit. Zaměřila se na celý tým a buď chybu někde našla, nebo ji dokázala sama nenápadně vyrobit. Do necelého roku byl můj tým rozpuštěn, já byl za neschopného pitomce a ředitel mi sdělil, že takového nepotřebuje. Poslední den mi ještě přišla poděkovat za odvedenou práci a s úsměvem se se mnou rozloučila.
Něco málo jsem si o psychopatických rysech osobnosti načetl, takže jsem nedal najevo žádné emoce, kterými bych ji jen utvrdil, že má nade mnou moc a ovládla situaci a taktéž s úsměvem a poděkováním za spolupráci jsem se s ním rozloučil.
Na vedoucích pozicích se nutně musí nacházet velká část psychopatických osobností. Kdo jiný by se tam také dostal. Taktéž v politice či ve finančním sektoru. Tito lidé mají „ostré“ lokty, jsou neskutečně komunikativní, myslí pět kroků napřed a dokonale zvládají chaos. Nicméně jejich svět je od toho vašeho mírně odlišný. Na jedné straně jsou to lidé charizmatičtí, milí a tvářící se neskutečně empaticky, na straně druhé, té opravdovější, jsou to bezcitní predátoři.
Zdroje: Psychologie dnes, Idnes, Radek Ptáček: Blog
