Článek
Ne, že by se jednalo o novou situaci. Naopak. Je to cyklicky se vracející problém, před kterým se snaží každá vláda utéci co nejdál. Tentokrát se ovšem zdá, že z řad policistů povstal někdo, kdo má jejich důvěru tento boj dovést do zdárného konce.
Služba u policie je sama o sobě velmi náročná. Jsou dny, kdy se službu konající hlídky opravdu nezastaví, jezdí od jedné události ke druhé a navrch ještě poslouchají lamentování nespokojených občanů s jejich prací.
Policisté jsou v první linii. Často se ocitají v situacích, které by běžně člověk nezvládl. Ale oni musí. Za to by tudíž měli být náležitě ohodnoceni. Nehledě na to, že by řadový policista neměl být vystavován tlaku nadřízených, kolik pokut je třeba vybrat a kolik událostí za jeden den stihnout.
Pojďme si na chvíli, čistě teoreticky, představit, že by policisté neměli Listinou základních lidských práv zakázáno stávkovat a stávkovali by. Třeba jen jeden jediný den. K dopravní nehodě by nikdo nepřijel, u své vykradené garáže byste čekali do dalšího dne a kdejaký incident, rvačka, krádež či volání o pomoc by zůstali bez odezvy. Tísňová linka by byla vypnutá.
Věřte, že tento jeden jediný den by stačil k tomu, aby docílili všeho, po čem tak dlouho volají. Jenže oni stávkovat nemohou. Mohou vysvětlovat, upozorňovat, debatovat, medializovat, poukazovat nebo domlouvat, ale ne stávkovat. Což z jejich situace dělá tak trochu úsměvnou komedii, obzvláště nyní kdy se chýlí ke konci volebního období.
Snaha odsunout oprávněné požadavky policistů co nejdále je více než zřejmá. Když se zvedla první vlna protestů, kterou vyvolal do té doby neznámý zástupce velitele obvodního oddělení v Plzni, politici pochopili, že by mohlo jít do tuhého a začali vyjednávat. Odhodlaný příslušník bez politických zkušeností, ale s obrovskou touhou docílit změny, k těmto jednáním přistoupil v dobré víře, že dojdou ke kolektivní shodě.
A pod záminkou korektnosti, transparentnosti a rovnosti se roztočila spirála nekonečných jednání, která vedou k dalším jednáním a ta zase k dalším. Účast na všech je samozřejmě naprosto nutná, neboť jedinkrát projevený nezájem by byl řádně zmedializován a prodán v neprospěch policistů.
Tak si říkám, jestli to není jen snaha oddálit řešení a unavit odbojného povstalce, který přeci nemůže bojovat do nekonečna. Už nyní, po několika měsících trvajících rozhovorů, slibů a sestavování pracovních skupin je zřejmé, že se situace hned tak nezmění.
