Článek
Příliš se o tom nemluví, ale zaměstnanci obchodních řetězců by k tomuto tématu asi co říci měli. Kdo někdy pracoval v obchodě ví, jak obrovské ztráty pochází z tzv. drobných krádeží a jak vynalézavý umí český zlodějíček ve svých postupech být.
Jako drobná krádež se označuje v českém právu a hlavně policejním slangu situace, kdy si zloděj přivlastní nějakou cizí věc, jejíž hodnota nepřesahuje deset tisíc korun. Ještě poměrně nedávno bylo tou pomyslnou hranicí tisíců pět, ale to se našim zákonodárcům zdálo příliš málo, tudíž ji zvedli na dvojnásobek.
Pokud zloděj nepoužije násilí, nikam se nevloupe, nic nerozbije, nevezme nikomu nic z kapsy či batohu, případně nebyl v posledních třech letech za krádeže již před soudem, je velmi pravděpodobné, že se takovou drobnou krádeží dopustí pouze přestupku proti majetku. V obchodech vcelku častá situace.
V praxi to vypadá tak, že nejčastěji zaměstnanec obchodu či nějaké firmy zajišťující ostrahu nabyde podezření, že se mezi regály pohybuje zloděj. Pokud je k dispozici kamerový systém, zaměří se na něj kamera a sleduje jeho pohyb až k pokladní zóně. A tady nastává jeden z klíčových okamžiků. Aby vůbec bylo možno zloději nějaké protiprávní jednání prokázat, musí s odcizeným zbožím projít přes pokladnu bez zaplacení. Proč? Dokud tak neučiní, nemůže být zřejmý jeho úmysl zboží nezaplatit.
Za pokladnami pak bývá osloven ostrahou a na místo je přivolána policie. Nejčastěji ta státní, ale protože se může jednat o přestupek, není vyloučena ani městská, pokud je k dispozici. Zaměstnanec ostrahy ani žádný jiný zaměstnanec daného obchodu nemá právo zloděje šacovat či prohlížet jeho osobní věci. To může pouze policie a jen ze zákonem stanovených důvodů.
Po příjezdu policie je třeba nejprve rozlousknout otázku, zda se jedná o přestupek či o trestný čin. Rozhodující je způsobená škoda, způsob spáchání a právě skutečnost, zda zloděj byl či nebyl v posledních třech letech za takové jednání již odsouzen či potrestán. Dále pak je také rozhodující, zda kradl a v jaké výši v posledním období, cca čtvrt roce. Případné škody se totiž mohou sčítat a po dosažení hranice deseti tisíc za několik jednotlivých krádeží, může takový zloděj také skončit v chládku.
Když se nic z toho nezjistí, stojí před policií pachatel přestupku proti majetku. Policie dokonce může tuto situaci vyřešit pokutou na místě, ale co si budeme vykládat, většinou takový zloděj zrovna hotovostí neoplývá. Nejčastěji bývá oznámen příslušnému správnímu orgánu, kde mu opět hrozí v přestupkovém řízení na obci maximálně pokuta.
A zde nastává ten druhý klíčový bod. Když nic nemá, nemůže zaplatit pokutu. Pokuta je následně sice vymahatelná exekučně, ale to lze pouze v případě, pokud má dotyčný pravidelný oficiální příjem. Pokud ne, pouze narůstá dluh.
Po ukončení řízení o přestupku je tedy pachatel stále volný jako pták a může své jednání opakovat. Když si jen trochu ohlídá hranici deseti tisíc a to, aby se mu jednotlivé škody nemohly sečíst, může krást vesele dál.
Zdroje: Trestní zákoník, Zákon o některých přestupcích, Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, komentáře a důvodové zprávy, statistiky Policie ČR
