Článek
Jako dlouholetý vedoucí zaměstnanec jsem byl a ještě bývám často přítomen u výběrových řízení. Zážitky zejména z části osobních pohovorů by vydaly na samostatný článek. Nemůžu nevzpomenout asi třicetiletého muže, kterého až do místnosti doprovodila maminka a chtěla být po celou dobu přítomna, či na totálně opilého novopečeného otce, který přišel komisi přesvědčit o svých kvalitách.
A to podotýkám pracuji v naprosto běžné výrobní společnosti a požadavky na zaměstnance nejsou nijak nadstandardní. Na některých pozicích dokonce není vyžadována ani praxe ani vyšší vzdělání, protože se vše zaměstnanec naučí až v pracovním procesu.
Výběrová řízení máme dvoukolová. Nejprve musí uchazeč zaslat strukturovaný životopis a následně je pozván k osobnímu pohovoru. Co se týče obsahu životopisu, je to spíše pro představu o člověku, který přijde, než o nějakém podrobném zkoumání.
V těch úspěšnějších výběrových řízeních se podaří z cca v průměru 6 životopisů pozvat 3 uchazeče. Z těchto se potom vybírá nejvhodnější kandidát na nabízenou pozici. V posledních několika letech jsme v komisi šťastni, když se ten dotyčný podívá alespoň na webové stránky firmy. Když se předem i informuje o nabízené pozici, má většinou vyhráno. Zní to možná dost nadneseně, ale opravdu tomu tak je.
Po zkušenostech s několika posledními přijatými zaměstnanci bylo vedení firmy nuceno přistoupit k zavedení benefitu nazvaného „docházkový bonus“. Dlouho se mi tomu nechtělo věřit, že budeme platit lidem za to, aby přišli, ale je to tak. Na pracovní trh se dostává generace, která není zvyklá na pravidla a disciplínu, takže nástup do pracovního procesu je obrovským šokem, který ne všichni zvládnou.
Když vzpomenu několik posledních případů, tak jeden po týdnu do práce již prostě nepřišel a nikdy už se neozval, druhý zase každý třetí den zaspal a jezdil o dvě hodiny později (což je v případě předávání směn docela velký problém), třetí zase nechápal, že přestávka na cigaretku není součástí pracovní doby, čtvrtý se přede mnou schovával ve skladovacích prostorách, aby si mohl surfovat na sociálních sítích, pátému odjížděl domů poslední autobus hodinu před koncem směny a on by se neměl jak dostat domů…a takto bych mohl pokračovat.
V dnešní době opravdu není jednoduché najít spolehlivého a zodpovědného zaměstnance a není to tím, že by zaměstnavatelé měli nějak přehnané nároky.
Zdroje:
