Článek
Jako malý jsem měl také ten obvyklý klukovský sen stát se policistou a chytat darebáky. Vystudoval jsem, našel první zaměstnání a sen byl na čas zapomenut. Když můj první zaměstnavatel zkrachoval a já se ze dne na den ocitl bez práce, jedna z variant, kde zkusit štěstí byla i práce u Policie ČR.
Vyplnil jsem tedy přihlášku a v té době ji ještě osobně odnesl na pražské policejní ředitelství. Pozvánka k prověření mé tělesné zdatnosti přišla doporučeně poštou asi za dva týdny a dostavit k testům jsem se měl za deset dní. No, celkem narychlo, to toho už moc nenatrénuji.
Našel jsem si na webových stránkách policie zkušební disciplíny a limity jejich splnění. Celkem byly čtyři: člunkový běh, kliky, celomotorický test a běh na jeden kilometr. Z každé disciplíny bylo nutné získat alespoň 4 body, kdy celkový součet pro splnění testů byl 36 bodů.
Ode dne odevzdání přihlášky jsem na sobě začal makat. Bylo mi sice jasné, že na pořádnou kondičku bych potřeboval aspoň rok času, ale snažil jsem se co to šlo.
Nadešel den D. Dostavil jsem se ve sportovním oděvu do tělocvičny, kde se to celé mělo odehrávat. Ujal se nás mladý policista, který evidentně na rozdíl ode mě v posilovně trávil každou volnou chvilku. Jeho vyrýsovaná sportovní postava doplněná o ukázkové bicepsy znehodnotila sebevědomí všem přítomným hned na začátku.
Bylo nás tam asi dvanáct. Začali jsme člunkovým během, což je běh na 4×10 metrů, kdy běžíte mezi metami. Těmi metami byly dva medicimbaly vzdálené od sebe právě těch 10 m. Vyběhnete od jednoho, druhý do kříže oběhnete, vrátíte se zpět, prvního také oběhnete, znovu běžíte k druhému (tentokrát už jen rovně), dotknete se a pádíte k prvnímu zpět do cíle, dotykem prvního medicimbalu se zastavují stopky.
Na této disciplíně jsem s časem 11,8 „ulovil“ deset bodů. Trochu mě to vzpružilo, protože se mi tyto body zdály velmi snadno získané, začal jsem věřit ve svůj úspěch.
Následovaly kliky. Už u prvního zkoušeného nás přešla veškerá legrace. Policista - trenér si u tohoto klikujícího dřepl a započítával mu pouze dokonale provedený klik. Což znamenalo ruce v pravém úhlu, dolů celým tělem narovnaným jak prkno a dotyk hrudníku o zem. Byť ten chudák naklikoval asi třicet kousků, započítaných měl dvanáct. Na splnění a zisk 4 bodů jich je ale potřeba 18, které jsem s odřenýma ušima zvládl já.
Celomotorický test má člověka celkově prověřit. Ze stoje musíte přes dřep do lehu na břiše, zpět do stoje a přes dřep do lehu na záda. Počítá se každý stoj a na co nejvíce provedení máte 2 minuty.
Nenápadně jsem se přesunul ke konci řady, abych nabral síly, zatímco budou cvičit kolegové. Podobně jako u kliků, i zde instruktor započítával pouze správné provedení, takže kdo si chtěl cvik ulehčit, vynechal dřep a plavmo sebou plácl na břicho, měl smůlu. Zvládl jsem 22 opakování, což mi vyneslo 6 bodů.
Takže před poslední disciplínou jsem měl suma sumárum dvacet bodů a abych testy splnil, musel bych zaběhnout ten kilometr maximálně za tři minuty a pár vteřin. Takový superman fakt nejsem. Ale na trať jsem poctivě šel, i když už byla jasná marnost mého boje.
Kilometr jsem zaběhl za svůj životní rekord 4:35 a získal krásných 8 bodů. Testy jsem nesplnil, ale od trenéra jsem byl pochválen za snahu a dozvěděl jsem se, že až vylepším fyzickou kondici, můžu přijít znovu.
