Článek
Náš dědeček byl vždy velmi vitální člověk. Do svých osmdesáti let jezdil aktivně na kole, lezl po stromech pro třešně a popíjel svou oblíbenou slivovičku. Moc rád jsem u společného posezení poslouchal jeho dávné příběhy z války a válečného zajetí. Jeho životní příběh by ostatně vydal na román.
Když se blížily jeho třiaosmdesáté narozeniny, jako by se v něm něco zlomilo. V podstatě ze dne na den začal chřadnout, polehávat, už si nedával po ránu štamprličku na zdraví a vůbec začal celý chřadnout. Ale o doktorovi nechtěl ani slyšet.
Když už ovšem začal při chůzi padat, nebylo zbytí. Sanitka ho odvezla do nemocnice, kde absolvoval několik vyšetření, ale víte, jak to je. Ve třiaosmdesáti vám doktor většinou řekne, že v tomhle věku „zázraky“ čekat nemůžete. Diagnóza byla všelijaká. Od vysokého tlaku přes špatnou krev a jiné tekutiny až k selhávání některých orgánů. Dědečka si v nemocnici nechali.
Co však bylo daleko horší, děda přestával vnímat realitu. Nepoznával nás vnoučata, ani své děti, natož aby věděl, co je za den či vůbec rok. Ale chtěl domů. Při každé návštěvě s nás ptal, zda už může jít domů. Smutek v jeho očích trhal srdce.
Jednoho krásného dne, pamatuji si to jako dnes, se mi rozezněl telefon a na druhém konci sluchátka mi kdosi z nemocnice zcela vážně oznamoval, že nemohou našeho dědečka najít. Toho dědečka, který si sám už ani nedošel na toaletu a netrefil v nemocnici ani do bufetu.
Zburcoval jsem celou rodinu a začala pátrací akce. V nemocnici jsme se dozvěděli, že naposledy viděli dědu na lůžku zhruba před dvěma hodinami a pak už našli jen prázdnou postel. Zatímco personál pročesával nemocnici, my se vydali do okolí.
Ani ve snu by nás nenapadlo, co se bude dít dál. Za další dvě hodiny totiž volal soused, který bydlí vedle nás, že dědeček stojí v pyžamu před svým domem a nemůže se dostat dovnitř. Což v překladu znamenalo, že jezdil dvě hodiny v pyžamu městskou hromadnou dopravou, než nějakým zázrakem trefil cestu domů.
Dědeček už doma zůstal. Jeho přání jsme respektovali. Bohužel netrvalo dlouho a nadobro nás opustil.
