Článek
Těžko. Opravdu velmi těžko. Zdatný manipulátor vás dostane kam potřebuje, děláte co chce on a ještě mu děkujete, že vám tak dobře poradil a pomohl. Když máte manipulátora ve svém osobním životě, můžete s ním omezit kontakt na minimum a jeho manipulace ignorovat. Když máte manipulátora v životě profesním, jen tak se ho nezbavíte.
Jeden známý mne požádal, zda bych nenastoupil do jeho firmy jako takový tajný pozorovatel. Zdálo se mu, že je v podniku špatná atmosféra, někteří spolupracovníci spolu nedokázali ani komunikovat, měl obrovskou fluktuaci zaměstnanců a celkově byl obraz jeho společnosti jako zaměstnavatele velmi špatný.
Dal mi základní rychlokurz informací o mých budoucích spolupracovnících a já nastoupil na částečný úvazek jako školitel bezpečnosti práce a požární ochrany. Mé pravé poslání mělo zůstat utajeno i nejužšímu vedení.
Přijímala mne sympatická paní personální, o které jsem ale dostal informaci, že je „drbna“, ať si dám před ní pozor na pusu. Mně tak nepřipadala, ale kdo ví, první dojem nemusí být ten správný. Dostal jsem přidělenu kancelář a začal se v podniku rozkoukávat.
Jako první mne zarazilo, že v budově, kde sídlilo vedení společnosti, bylo na chodbách ticho, pusto a prázdno. Přitom tam pracovalo odhadem minimálně padesát lidí. Každý byl zalezlý ve své zavřené kanceláři a urputně předstíral vražedné pracovní nasazení.
Na adaptačním úseku, kde probíhala školení nových zaměstnanců jsem se poprvé setkal s přátelskou a vstřícnou atmosférou. Sice jsem byl před paní vedoucí varován, že není moc přátelská a že jsou i velké pochybnosti o její loajalitě k firmě, ale mně se tyto informace nepotvrdily, spíš naopak.
Prošel jsem postupně všechna pracoviště a poslouchal. V téhle firmě opravdu něco není v pořádku. Zaměstnanci mezi sebou často špitali a velmi často zaznívalo, že za vše špatné v podniku může ON. „Krucinál, kdo je ON?“ Zeptal jsem se po čase jednoho vedoucího pracovníka. „No přeci stínový pan ředitel,“ zněla odpověď a já musel pátrat dál.
Tím stínovým ředitelem byl myšlen pan inženýr Kostka. Vedoucí několika oddělení a pravá ruka ředitele. Pan nepostradatelný. Musel být přítomen všem klíčovým jednáním, od náboru zaměstnanců až po poslední malou poradu. Pan Kostka byl také hlavní sběračem a podavatelem informací panu řediteli a všichni vedoucí věděli, že pokud potřebují prosadit nějaký návrh, musí jej předložit nejprve panu Kostkovi.
Když jsem se tedy trochu rozkoukal, domluvil jsem si ředitelem, tedy tím mým známým, schůzku. „Tak co jsi zjistil?“ zeptal se mě hned na úvod. „No, moc tě nepotěším, atmosféra ve firmě je opravdu příšerná,“ začal jsem opatrně. „Jak to? Vždy jsme loni dvakrát zvedali plat, zaměstnanci mají plno benefitů a neustále vymýšlíme, jak co zlepšit,“ kroutil hlavou.
„Poslyš,“ chtěl jsem mít víc jasno, „když jsi mi dával ten rychlokurz o tvých lidech, několikrát jsi řekl něco ve smyslu ‚já mám informaci‘, odkud ty informace o svých podřízených čerpáš?“. „No, tak různě, občas mi někdo něco přinese, ale největší studnou informací je pan Kostka, ten ví o těch lidech úplně všechno.“ „A ty mu tak věříš? Nemyslíš, že by ti některé informace mohl účelově předkládat jinak?“ Nedalo mi to. „Proč by to dělal?“ Logicky, proč by to dělal. Proč manipulátor manipuluje. Pro svou moc a osobní prospěch. Ale to už jsem mu neřekl, rychle se rozloučil a začal sbírat fakta.
O měsíc později jsem si schůzku domluvil znovu, tentokrát za přítomnosti vedoucích pracovníků, mezi nimiž byl samozřejmě i pan Kostka, kterého jsem měl tu čest několikrát mezitím potkat osobně.
„Pane řediteli, najal jste mne, abych zkusil zjistit příčinu některých nesrovnalostí v této firmě,“ začal jsem a někteří vedoucí poněkud zpopelavěli. „Nedokáži asi identifikovat vše, ale zde jsou některá fakta. V této firmě pracuje mnoho skvělých lidí, má obrovský potenciál, ale zaměstnanci absolutně nemají důvěru ve vedení podniku. Problém je tedy v této kanceláři.“ Zatímco vedoucí byli menší a ještě menší, ředitel brunátněl. „Jak to myslíte, pane inženýre?“ zeptal se ledovým hlasem.
„Hned vysvětlím,“ pokračoval jsem, „vedoucí pracovníci jednotlivých oddělení, kteří jsou přítomni, jsou profíci, které kolektiv respektuje.“ Ty padající kameny ze srdcí bylo doslova slyšet. „Co tím chcete říct, že jsem špatný ředitel?“ ředitel se neudržel a zvýšil hlas.
„Určitě nejste špatný ředitel, jen dostáváte poněkud upravené informace. Tady pan Kostka Vám v několika prokazatelných případech pravdu upravil, změnil nebo úplně překroutil a vy jste udělal některá nepopulární a nepochopitelná rozhodnutí na základě mylných informací, čímž byla narušena důvěra zaměstnanců ve vedení firmy,“ řekl jsem a doložil svá slova jednotlivými fakty, které se mi podařilo získat.
Tak a teď by měl nastat velkolepý závěr, odhalení manipulátora a jeho vyhazov. Ne, místo toho jsem letěl já. Který vedoucí pracovník by totiž před podřízenými dokázal připustit, že byl roky ve spárech manipulátora a že podnik vedl ve skutečnosti stínový ředitel? Žádný, přesně tak. Ten vyhazov mě nemrzí a ztrátu známého také přežiju, ale mám zadostiučinění v podobě několika děkovných mailů od mých bývalých kolegů z oné firmy.
