Článek
Když jsem byl osloven jednou nejmenovanou vysokou školou ke spolupráci, velmi mne to potěšilo. Po nástupu mi byl přidělen kabinet a jako téměř první mne v něm vítal kolega Milan. Čerstvý padesátník s fotografickou pamětí, před jehož znalostmi z oblasti právních věd se klaněli i špičkoví odborníci a žádali jej o konzultace.
Milan mi byl od počátku sympatický. Měl smysl pro humor, nebyl malicherný a kdykoli a komukoli rád pomohl. Ovšem co mu pánbůh nadělil na znalostech, to mu ubral na tělesné výšce. S jeho necelými 162 centimetry byl tím nejméně vzrostlým v celém lektorském týmu, a to včetně kolegyň.
Nezdálo se mi ovšem, že by mu to nějak vadilo. Dokonce si ze sebe často dělával legraci a říkal: „Já jsem malý, ne blbý.“ Nebo: „Co vám velkým bylo naděleno, to já musím těžce nahledat jinde.“
Naše kabinetní soužití dostalo první trhlinu asi po necelém čtvrt roce. Nechal jsem si ve společné lednici drahý vitamínový sirup a on mi ho úplně v klidu vypil. Na můj dotaz, kde se stala chyba, mi řekl, že se prostě spletl. Dobře, může se stát. Nicméně začal jsem si všímat, že se mi občas ztratí nějaký ten bonbon na kašel, sušenka z krabičky nebo čínská polévka ze skříňky. To už mi bylo i podezřelé jeho neustálé šetření. Byť měl opravdu velmi slušný plat, neustále se chlubil tím, kde, co koupil ve slevě a jak ušetřil. Kolegové mi pak tajně prozradili, že právě z těchto důvodů bylo v jeho kabinetu volné místo.
Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Pololetní posezení s kolegy v hospůdce. Sešli jsme se v hojném počtu u bohatého rautu a k pití si každý objednal nějaký ten drink. Asi po dvou hodinách veselé zábavy jsem si všiml, že osazenstvo se nenápadně snaží „zbavit“ Milana. Ke komu si přisedl, ten se za chvíli snažil přesunout jinam.
Přisunul jsem se blíž a nestačil se divit. Milan se snažil naše kolegy oslnit svými znalostmi zákona. Takže na jakýkoli dotaz, či probírané téma vytáhl nějakou poučku, kterou znal zpaměti. S přibývajícím alkoholem se situace zhoršovala. Když přestaly stačit poučky, začal zejména přítomné dámy oslňovat svými svaly. Ty sice na rukou díky pravidelné dřině v posilovně měl, ale nikoho to nezajímalo.
Vrcholem konverzace potom bylo, když začal popisovat, kde si a jak vyřídil účty s všelijakými darebáky páchajícími nepravosti. Pěstí srazil prchajícího zloděje v obchodě, další ranou uzemnil darebáka obtěžujícího krásnou dámu v tramvaji či jedním kopem vyřídil násilníka na benzínové pumpě. Kdo z přítomných se zmohl mu odporovat, byl tvrdě osočen a vyzván na souboj.
Samozřejmě jsme toho měli všichni po čase plné zuby a postupně se vytráceli domů. Milan mi pak po prázdninách nadšeně vykládal, jak po našem odchodu „sbalil“ krásnou blondýnku a strávil s ní vášnivou noc.
Nechci mu křivdit, nebyl jsem tam, ale jisté pochybnosti v sobě mám.
